Lisabonské 'řešení' regulovaných nájmů

Regulace nájemného není jen česká specialita. Setkáte se s ní v řadě zemí Evropy, všude tam, kde se v určitém období politická síla rozhodla chránit sociálně slabé. Ne jinak tomu bylo i v Portugalsku, které se v roce 1974 zbavilo pravicové diktatury a po několika letech komunistických bojůvek se vydalo směrem k demokracii západního typu. Nicméně sociální nálady zemi ovládaly i poté, co se komunistická strana z vedoucích míst odporoučela, a tak zákon z roku 1982 zmrazil všechny dosud uzavřené nájemní vztahy (a to nejen na byty, ale i na nebytové prostory). Ne že by se nájemné v těchto bytech neměnilo, ale na rozdíl od okolní ekonomické reality (a Portugalsko se za dvacet let změnilo podstatně), rostlo podle systému koeficientů, které podobně jako u nás dosahují minimálních čísel (meziroční změna je většinou v řádu jednotek procent).  

Jako důsledek tohoto systému dnes existuje nemalá řada smluv, kde měsíční nájemné činí méně než jedno euro (přibližně 30 korun). Ač se vám tato částka může zdát absurdní, zcela jistě se v České republice najde majitel domu, který od svých nájemníků dostává podobné částky.
Nicméně v Portugalsku kvůli zmražení nájmů tato situace dosáhla neuvěřitelných rozměrů. Polovina nájemních bytů (je tedy nutno připustit, že stejně jako Angličan touží po vlastním domečku na předměstí, Portugalec touží po svém vlastním bytě, nájemních bytů je tedy menšina) je nuceně kvůli regulaci pronajímána za méně než 60 euro měsíčně (přibližně 1 800 Kč). Tato částka se rovná zhruba pětině místní minimální mzdy. A to rozhodně nejsou peníze dostatečné k dlouhodobému udržování bytového fondu.

Bydlení za deset korun měsíčně!

Vraťme se ke spadlému domu z úvodu článku. Dům v nepříliš atraktivní části města (Campo Ourique), kterou by bylo možné přirovnat k horší části pražského Žižkova, spadl několik hodin poté, co byli jeho obyvatelé statikem vyzváni, aby ho opustili. Důvod byl prostý, do domu se již řadu desetiletí neinvestoval ani cent. Ač byste nyní mohli začít nadávat na nezodpovědné domácí, stálo by za to nechat promluvit druhou stranu. Mluvčí lisabonské Asociace majitelů nemovitostí v tisku uvedl, že provádět jakoukoliv údržbu bylo nemožné, neboť jednotliví nájemníci platili nájemné, které v průměru dosahovalo 25 eurocentů měsíčně (necelých 8 Kč). Nutno ovšem dodat, že později v televizním programu SIC (soukromá celostátní portugalská televizní stanice) někteří nájemníci tvrdili, že platili 20 tisíc escudů (tj. zhruba 100 euro - řada místních obyvatel, především vyššího věku i dva roky po zavedení eura stále počítá ve staré měně).
I kdybychom ale připustili, že pravda je na straně nájemníků, i tak je 100 euro měsíčně na místní poměry směšná částka (pozn. red.: autor tohoto článku platil během svého studijního pobytu v Lisabonu 200 euro za malý pokoj). Dlouhodobý tržní nájem menšího bytu v horší části města ve "standardním stavu" by se pohyboval mezi 300 a 500 euro.

Z nízkého nájmu majitel do domu investovat nemohl a pravděpdobně ani nechtěl, neboť po řadu let dům ani dostatečný výnos neposkytoval. Bylo pro něj proto výhodnější nechat jej spadnout, protože nemohl čekat, že by v budoucnu dům nějaký výnos přinášel. Prázdný pozemek má nyní postatně vyšší cenu než dům obývaný nájemníky za regulovaný nájem. Řada českých restituentů by jistě mohla zvolit stejnou cestu, aniž by se jim kdokoli mohl příliš divit. V řadě pražských činžovních domů by totiž podobný postup dával smysl.

Atraktivní nebytové prostory za hubičku...

... u nás sen každého drobného podnikatele, v Portugalsku realita. Ti, kteří si pronajali své prostory k podnikání před rokem 1982, si nemusí s nájemným ze svých prodejen, kanceláří či jiných obchodních prostor dělat starosti. Díky jeho regulaci je mají totiž skoro zadarmo. Zatímco u nás nic takového neexistuje a nájemné nebytových prostor se řídí dohodou dvou stran, v Portugalsku je nájemné u smluv uzavřených před rokem 1982 zmraženo a každoročně se zvyšuje nejvýše o několik procent.

Jak rozzlobeně uvádí tisková zpráva Lisabonské asociace majitelů nemovitostí, řada lékařů a advokátů si tolik, kolik musí odvést jako nájem za kanceláře v nemovitostech v lukrativních centrech měst, vydělá za jedinou konzultaci. Jakákoliv snaha situaci změnit však naráží na neochotu politiků. Kdosi totiž vypátral, že řádově statisíce regulovaných smluv na nebytové prostory udržují "pracovní místa" pro řadu drobných živnostníků, kterým by se podnikání za neregulovaných nájmů nevyplatilo. V důsledku toho by tedy zkrachovali a skončili na úřadu práce. V zemi, kde je oficiální nezaměstnanost okolo deseti procent a množství ilegálních imigrantů však skutečné číslo posouvá ještě výše, by takový zástup nových nezaměstnaných určitě nebyl vítanou událostí… Čeští majitelé činžáků si tak mohou alespoň "s ulehčením" přečíst, že nejsou jediní v Evropě, kdo nahrazuje státní sociální systém.

Dotýká se vás nějak regulace nájemného? Jak byste se na místě majitele regulovaných bytů zachovali vy? Podělte se o své názory a zkušenosti s ostatními.