Čtenář nám poslal takovýhle dotaz:
Může mi některý z odborníků na finance vysvětlit, jak vlastně putuje bezhotovost z účtu na účet? A proč to vlastně trvá někdy tak dlouho, když s tím pracují počítače?
Malé peníze: V této části navážeme na předchozí text, který popisoval, jak probíhají platby v hranicích Česka:
Bude se to hodit, protože domácí platby tvoří část procesu zpracování plateb zahraničních. Zdá se vám to podivné? Pojďme tedy na konkrétní modelový příklad. Pro zjednodušení a lepší ilustraci si rozebereme případ, kdy „zahraniční osoba“ platí českými korunami. Ale napřed se podívejme na jeden mezinárodní systém. To se bude také hodit.
Rychlý a pohotový
Přibližně před 40 lety vznikla mezinárodní organizace SWIFT, což je velice sympatická zkratka názvu Společnosti pro celosvětovou mezibankovní finanční (tele)komunikaci (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications). Swift totiž anglicky znamená zhruba něco jako rychlý nebo pohotový. Dnes je SWIFT skutečně celosvětový systém, organizace sdružuje už skoro deset tisíc finančních institucí z víc než dvou set zemí světa.
Úlohou SWIFT je zajistit především bezpečný přenos finančních informací mezi bankami a dalšími finančními institucemi. Zdůrazňujeme slovo bezpečný, hlavním posláním SWIFT je ohlídat, že zprávu vyslanou odesílatelem skutečně obdrží zamýšlený příjemce. Společnost má k dispozici nevídané technické prostředky a pyšní se tím, že za dobu její historie se nikdy nestalo, že by příjemce zprávu neobdržel.
Typů zpráv zasílaných skrze SWIFT je několik set a vždy mají standardizovaný formát. Nezáleží tedy na tom, v jaké zemi se nacházíte a jakým jazykem mluvíte; na daném poli ve zprávě je vždy předem definovaná informace. Prostřednictvím tohoto komunikačního systému se posílají informace o platbách, o převodech cenných papírů, akreditivech atd.
Použití spolehlivého a standardizovaného komunikačního prostředku je v oblasti mezinárodních transakcí zcela klíčové. Máte jistotu že vaše informace dorazila příjemci, nikdo se nemůže na nic vymlouvat... A ještě jedna zajímavost – svého času SWIFT uvedl, že podle jeho interních pravidel se mohou poplatky za jeho služby pouze snižovat. Jak inspirativní!
Korespondent, ale dopisovatel to není
Nyní si představme, že máte účet u zahraniční banky kdesi na světě. Z nějakého důvodu potřebujete poslat české koruny nějakému jinému příjemci. Zajdete tedy do banky a podáte tam příkaz k úhradě. Pokud nemáte korunový účet, banka vám vaši měnu na českou korunu převede (většinou za nikterak atraktivní kurz).
Už minule jsme si řekli, že české koruny se převádějí v clearingovém centru České národní banky. Jinak to nejde. Zahraniční banka musí mít účet u některé banky v Česku, kde má uložené české koruny pro své klienty. Česká banka je pro tuto banku zahraniční bankou korespondenční.
Myslete na rezervy, tedy časové
Co se tedy konkrétně v případě vašeho příkazu k úhradě stane? Zahraniční banka dá své korespondenční bance v Česku příkaz k převodu korun na účet banky příjemce – ta musí být také v Česku. Zároveň posílá informaci bance příjemce o tom, komu přesně jsou tyto peněžní prostředky určené. A banka příjemce je připíše následně na účet konečného příjemce.
Pokud je příjemcem zahraniční osoba, je proces analogický jako odeslání platby – tedy český korespondent příjemce připíše částku na účet banky příjemce a ta ji ve svých záznamech pak připíše příjemci samotnému.
Kromě samotného převodu v českém clearingu se přenášejí mezi bankami informace o platbě prostřednictvím SWIFT.
Jak je vidět, tak zahraniční platba má o něco delší cestu než platba tuzemská. Zároveň zde hrají roli různá časová pásma. Například pokud přijdete v New Yorku v devět hodin do práce, už těžko pošlete platbu v českých korunách s týmž datem. Proto je dobré zahraniční platby zadávat s určitým předstihem.
Sdílejte článek, než ho smažem