Proč je Rakousko levné?

Rakousko je z hlediska poplatků za bankovní služby jednoznačně nejlevnější zemí Evropské unie. Dokládají to četné studie poradenských firem, podle nichž jsou rakouské banky zhruba o třetinu levnější než banky v Německu a dokonce o dvě třetiny levnější než banky v Itálii. Roční vedení žirového konta spojeného s dalšími produkty vyjde například u Erste Bank na 1080 Kč (36 EUR), přičemž v ceně jsou zahrnuty poplatky za vedení účtu a vystavení platební karty, veškeré provedené transakce včetně transakcí v samoobslužné zóně i transakcí provedených přímými kanály (internetbanking, GSMbanking a phonebanking). Klienti tak hradí jen poplatky za operace na pobočce (15 Kč) a za výběry hotovosti na přepážce (30 Kč).

Cena za bankovní služby v Rakousku přitom často nepokrývá náklady s tím spojené, přestože investice do růstu kvality těchto služeb trvale rostou. Podle tiskové mluvčí Erste Bank Hany Cygonkové počítají rakouské banky u cenových kalkulací služeb spojených s žirovými účty se zhruba 30% ztrátou. Pro rakouské banky nejsou příznivé ani nízké rozdíly mezi úrokovými sazbami z vkladů a z úvěrů, tzv. úrokové marže, z nichž banky hradí velkou část svých nákladů a vytvářejí zisk. V Rakousku činí úrokové marže 1,5 %, zatímco například v Německu přes 2 %, ve Velké Británii 4 % a v Maďarsku u největší spořitelny s dominantním postavením na trhu, OTP, dokonce 4,7 %.

"Netržně" tržní konkurence

Prvním důvodem výrazně nižších poplatků a úrokových marží rakouských bank je vysoký počet vzájemně si konkurujících subjektů. V současnosti existuje v Rakousku přes 900 nezávislých bank s celkovými aktivy kolem 600 mld. EUR. Sem patří spořitelny (Sparkassen), agrární úvěrová družstva (Raiffeisenbanken), zemské hypoteční banky (Landes-Hypothekenbanken), komerční úvěrové družstevní záložny (Volksbanken), komerční banky (Aktienbanken und Bankiers), specializované banky (Sonderbanken) a stavební spořitelny (Bausparkassen).

Polovina celkových aktiv bank je přitom spravována subjekty, které původně nebyly zřízeny za účelem dosahování zisku a jejich akcie nejsou ani kótovány na burze. To se týká především lokálních a regionálních družstevních bank a záložen, které vznikly s cílem financovat zemědělství a obchod. Tyto instituce nemusejí pravidelně vykazovat zisky či vyplácet dividendy, ani se starat o růst své tržní hodnoty. Svou úspěšnost v minulosti prokazovaly především růstem tržního podílu, kterého dosahovaly prakticky dumpingovou poplatkovou politikou. To neustále vytvářelo a vytváří tlak na ziskově orientované banky, které se svou poplatkovou politikou "netržně" orientovaným bankám musí přizpůsobit.

Ušetřit a expandovat = přežít

Východiska z této situace hledají rakouské banky především ve dvou směrech. Tím prvním jsou úspory a sdílení investičních nákladů. V současnosti se například rakouské banky snaží vyvinout společný platební systém, který by výrazně zjednodušil a zlevnil vnitrozemský platební styk. Doposud totiž v Rakousku neexistuje vypořádání bankovních operací centrální bankou, tak jako je tomu například v České republice, ale vypořádání provádějí jednotlivé banky na regionální úrovni. Zato bankomatová síť, která je taktéž výsledkem společného úsilí bank, funguje v Rakousku velmi dobře. Klientům nejsou například při výběrech z automatů účtovány poplatky za vlastní výběr, ale pouze poplatky za zaúčtování bankovní operace. Stejně jako ve zbylé části Evropy, tak i v Rakousku je potom významným trendem sledujícím úsporu nákladů přesun k internetovému bankovnictví, které vyvolává pouze desetinové náklady v porovnání se službami u bankovní přepážky. Banky se proto snaží nasměrovat klienty k tomu, aby opakující se transakce vyřizovali automatickými převody a na sofistikovanější bankovní služby kontaktovali svého osobního poradce.

Druhým východiskem, tentokráte s cílem zvýšit příjmy, je pro rakouské banky expanze na jiné trhy. V posledních letech přijaly banky v Rakousku strategii růstu na trhu střední a východní Evropy, který má být v příštích deseti letech po jihovýchodní Asii nejrychleji rostoucím regionem světa. Již dnes se tento region vyznačuje kvalifikovanou a přitom méně nákladnou pracovní silou, solidní kupní silou obyvatelstva a značnou investiční aktivitou. Oproti zemím západní Evropy jsou zde také vyšší úrokové marže, vyšší poplatky za bankovní služby a díky tomu i poměrně vysoká návratnost investovaného kapitálu (kolem 15-20 % ročně). Strategii růstu v zemích střední a východní Evropy přijaly všechny významné rakouské finanční skupiny jako Erste Bank, Raiffeisenbank či Volksbank a úspěšně tak využily jedné z podnikatelských příležitostí, které tento region nabízí.

Myslíte si, že lednovým zdražením bankovních služeb se zahraniční vlastníci snaží kompenzovat ztrátové operace v zahraničí, nebo jde o nutný následek investic do rozvíjejích se trhů? Nebojte se přispět do diskuse.