Teorie efektivních trhů, která říká, že do cen aktiv na finančních trzích jsou započítány všechny dostupné informace, a není tudíž možné dosahovat lepších výnosů než trh, je chybná. Tak zněly odsudky řady autorů po vypuknutí nedávné finanční krize. Kdyby teorie fungovala a trhy by skutečně oceňovaly aktiva správně, sotva by na trzích nemovitostí a akcií vznikly bubliny, které následně splaskly.
Jedním z autorů, který teorii efektivních trhů kritizuje, je ekonom Pavel Kohout. V knize Finance po krizi například píše, že proti teorii hovoří fakta a čísla ze samotných trhů. Z hypotézy efektivních trhů podle něj vyplývá, že kdyby trhy opravdu hodnotily ceny aktiv správně, nemohly by trhy kolísat více, než činí výkyvy nominálního hrubého domácího produktu. Jenže ve skutečnosti akciové trhy kolísají o řád více než ekonomika.
Efektivní trh nemůže podle Kohouta existovat v prostředí, kde se jednotliví účastníci trhu nechovají racionálně. Neplatí přitom předpoklad některých modelů, v nichž se iracionalita jednotlivých aktérů vyruší. V praxi se naopak sčítá. Výsledkem jsou bubliny a burzovní krachy, argumentuje Kohout.
Kdyby teorie efektivních trhů fungovala, nebylo by zapotřebí technické a fundamentální analýzy. Protože ty by nedokázaly odhalit žádné špatné ocenění akcií a jiných aktiv. Jenže v praxi investoři jako Warren Buffet hledají právě takové chyby v ocenění, aby na nich nakonec vydělali, a to více, než kolik vydělá celý trh, měřeno akciovým indexem.
Proti této kritice se začínají objevovat hlasy, které naopak teorii efektivních trhů hájí. „Zájmy těchto kritiků tkví v propagaci aktivního investování a aktivního řízení portfolií, které spočívá v domnělé nadlidské schopnosti odhalovat chyby v ocenění akcií nebo předpovídat budoucí titulky Wall Street Journal,“ opřel se do odpůrců efektivních trhů Frank Armstrong, zakladatel firmy Investor Solution.
Nejdříve je nutné si ujasnit předpoklady, za kterých jsou trhy efektivní, míní Armstrong. Na trhu neexistují transakční náklady spojené s obchodováním. Všechny dostupné informace jsou bez dalších nákladů k dispozici všem účastníkům trhu. A všichni se shodují na dopadech aktuálních informací na aktuální cenu a rozdělení budoucích cen akcií. V takovém prostředí ceny plně odpovídají dostupným informacím.
I když na akciových trzích existují transakční náklady, jinak se výše uvedeným podmínkám velmi blíží, argumentuje na serveru Morningstar Armstrong. „Lze pozorovat, že fungují tak, jako by byly efektivní,“ dodává Armstrong.
Je ohromně složité odhalit akcie, které jsou špatně oceněné, nebo odhadnout směr, kterým se zítra trh vydá, míní Armstrong. Je to prý tak těžké, že neexistuje ani kousek důvěryhodného důkazu, že aktivní investoři a manažeři fondů stabilně dosahují vyšších výnosů než pasivní strategie spojené s kopírováním akciových indexů.
Naopak existuje podle Armstronga dost důkazů, že aktivní správa portfolia zvyšují daňové náklady, riziko a náklady spojené s obchodováním, což nakonec snižuje výnos. Někteří manažeři sice dosahují nadprůměrných výnosů, ale je to spíše díky štěstí, než díky schopnostem.
Spousta trhů však podmínky efektivity nesplňuje, uznává Armstrong. Typickým příkladem je třeba trh s CDO (dluhopisy zajištěnými pohledávkami), nebo s credit default swapy (pojištění dluhopisů proti krachu jejich vydavatele). Tyto trhy byly neprůhledné a tomu, co se na nich obchodovalo, často nerozuměli ani kupující, ani prodávající. V těchto případech teorie efektivních trhů nemohla selhat, protože na takových trzích ani nikdy nemohla platit.
Navíc teorie efektivních trhů nikdy netvrdila, že ceny na trzích jsou vždy správné, v absolutním smyslu slova. Jejím hlavním poselstvím je, že je obtížné dosahovat větších zisků tím, že se investor snaží být chytřejší než miliony jeho kolegů, z nichž mnoho má k dispozici pokročilé analytické nástroje a zdroje informací.
Jinými slovy teorie efektivních trhů funguje na těch trzích, které splňují její předpoklady, shrnuje svou obhajobu Armstrong. Proto by se jí investoři měli i nadále na těchto trzích držet.
Sdílejte článek, než ho smažem