Americká akciová bublina praskla v roce 1929. A Charles E. Merrill si mohl mnout ruce. Před krachem se akciízbavil. Následující rok se rozhodl, že s burzou skončí natrvalo a bude se věnovat řízení obchodního řetězce Safeway. Jeho odhad ohledně budoucího vývoje akciového trhu se ukázal neuvěřitelně přesný. Na podzim 1930 začaly americké akcie znovu padat a klesly pod úroveň z listopadu 1929. A tak to šlo dál a dál. Vždy, když se zdálo, že nejhorší pominulo a dobrá nálada se vrací, přišel úder a akcie klesly níž. Než se dotkly dna, ztratil index Dow Jones 90 % hodnoty.
Mnohé akciespadly ještě níž, tisíce firem a bank zkrachovaly. Americký HDP se zhroutil o 60 %, na ulicích postávalo ve frontách na polévky dvanáct a půl milionu nezaměstnaných – téměř třetina lidí mimo zemědělský sektor. Spekulanti zmizeli jako sociální třída – William Crapo Durant, zakladatel General Motors, umýval talíře v restauraci, Jesse Livermore (který na krachu v roce 1929 údajně vydělal 100 milionů dolarů) vyhlásil v roce 1934 bankrot a v roce 1940 spáchal sebevraždu. Přeživší finančníci se pod taktovkou prezidenta Roosevelta stali lákavým cílem veřejného hněvu a pohrdání.
Americký akciový trh mezi 3. zářím 1929 a 13. červnem 1949. Teprve při pohledu na tento graf pochopíte, jak velkým optimistou v roce 1940 Charles Merrill byl.
Zatím se Safeway pod Merrillovým vedením stal s 3 500 pobočkami třetím největším obchodním řetězcem v zemi. Jedním z Merrillových nápadů bylo upozorňovat zákazníky na slevy prostřednictvím časopisu Family Circle (Rodinný kruh), který se tak stal praotcem publikací, jež dennodenně nacházíme v poštovních schránkách.
Sedm dní před 53. narozeninami, 12. května 1938, zemřel v Londýně Merrillův partner Edmund Lynch. Místo aby jeho jméno zmizelo z názvu firmy, vypadla z něj na Merrillův popud jenom čárka mezi jmény obou partnerů a firma tak dostala název Merrill Lynch. Ve stejném roce převzala investiční bankovnictví starobylé filadelfské makléřské firmy Cassat & Co. a její retailovou část prodala společnosti E. A. Pierce.
Obchod s drobnými klienty kvůli vysoké volatilitě trhunadále skomíral – koncem třicátých let se firma E. A. Pierce dostala do problémů a požádala Merrilla o pomoc. Ten v roce 1940 přijal. Merrill Lynch se sloučila s E. A. Pierce do Merrill Lynch, E. A. Pierce & Cassat. Charles E. Merrill se stal předsedou představenstva a do newyorského hotelu Waldorf-Astoria svolal vedení firmy.
V roce 1940, po deseti letech růstů a pádů, se americký akciový index stále nacházel 60 % pod úrovní z roku 1929 a lidé ztráceli víru, že by se někdy mohl vrátit zpět. Přesně v tu dobu však pětapadesátiletý Charles E. Merrill znovu nalezl ztracený optimismus.
To, že na tom byly akcie špatně, vlastně znamenalo, že měl před deseti lety pravdu on a ne šarlatáni, kteří tvrdili opak. A pokud Američané ztratili v akcie důvěru, musí se najít člověk, který jim tuto víru vrátí. Se skromností sobě vlastní došel Merrill k názoru, že oním věrozvěstem je on sám.
Skupina demoralizovaných manažerů sloučené firmy tak v hotelu Waldorf-Astoria narazila na šéfa sršícího takovým optimismem, že dostal přezdívku Charlie „Dobré časy“. Typickým klientem nové firmy měl být průměrný spořivý Američan střední třídy, který má peníze, jež si může dovolit postrádat, a tedy i investovat. Aby si firma získala důvěru těchto klientů, musí jim být otevřená, nabízet poctivé obchody a jejich zájmy stavět před vlastní.
Jak moc myslí tyto zásady vážně, demonstrovala firma příští rok, kdy jako první makléřská firmana Wall Street vydala veřejnou výroční zprávu. Současně deklarovala zásady své politiky – „zájmy našich zákazníků musí být první“ a „nejdříve analyzuj, pak investuj.“
Ve stejném roce se Merrill Lynch, E. A. Pierce & Cassat sloučila s Fenner & Beane z New Orleansu do největší makléřské společnosti světa. Nyní měla pobočky v 93 městech a byla členem 28 burz.
Rozsah firmě přišel vhod, když se po japonském napadení Pearl Harboru začaly v USA prodávat válečné dluhopisy. Merrill využil zkušeností ze Safeway a řídil firmu jako obchodní řetězec. Jednotlivé pobočky posílaly na centrálu objednávky dálnopisem, odkud se jim potvrzené vracely zpět. Oblasti nepokryté pobočkami objížděl k investování speciálně vybavený autobus.
V roce 1945 vlastnilo cenné papíry už 16,5 % Američanů, vesměs se však jednalo o státní dluhopisy, nikoliv akcie.
Jako první v Americe zavedla firma v roce 1945 pro finanční poradcevstupní školení, dodnes jedno z nejpřísnějších. Aby poradci neprovokovali zákazníky ke zbytečným obchodům, dostávali místo provizí zpočátku jen fixní mzdu. V roce 1947 začala Merill Lynch pro své zaměstnance vydávat firemní časopis.
Obrat s akciemi trochu stoupl, zájem veřejnosti však byl stále nízký. Charlie „Dobré časy“ se svého poslání však stále nehodlal vzdát.
V roce 1948 začala firma s masivní reklamní kampaní. Aby podnítila zájem veřejnosti o akcie a dluhopisy, publikovala příručku „Co by měl každý znát o akciovém a dluhopisovém investování“, ve které průměrnému Američanovi vysvětlovala, co jsou akcie, dluhopisy a jak funguje kapitálový trh. V reklamě byla uvedena adresa, kam poslat další dotazy a připomínky. Během šesti měsíců od vydání publikace přišlo 6 000 dotazů.
Nejdelší býčí trh americké historie. Mezi 13. červnem 1949 a 9. únorem 1966 vzrostl akciový index o 515 % průměrným tempem 11,50 % ročně.
Reklamní kampaň byla ve skutečnosti tak silná, že vyvolala poznámku o „zatracených penězoměncích“, kterou prezident Truman v rámci kampaně za znovuzvolení podle Rooseveltova vzoru adresoval spekulantům z Wall Streetu. Aby demonstroval, jak moc se doba změnila, sedl Merrill ke stolu a v placené novinové reklamě prezidentovi odpověděl: „...Pan Truman ví, stejně jako kdokoliv jiný v této zemi, že není žádný Wall Street. To je jen legenda. Wall Street je Montgomery Street v San Francisku, 17. ulice v Denveru, Marietta Street v Atlantě, Federální ulice v Bostonu, Hlavní ulice ve Waco v Texasu. A je to jakékoliv místo v Independence v Missouri, kde spořiví lidé investují své peníze a kupují a prodávají cenné papíry.“
V roce 1949 zahájila firma v liberálním San Francisku investiční seminář pro minoritu, která se v domácnostech běžně starala o peníze, nikoho však ani nenapadlo, že by ji mohly zajímat investice – tedy pro ženy. V den zahájení semináře čekalo na vpuštění do sálu 800 žen ve frontě okolo celého domovního bloku. Nečekaný úspěch přiměl firmu k otevření ženských seminářů po celých Spojených státech.
Charles E. Merrill nakonec dosáhl svého – Wall Street se stal hlavní ulicí v kterémkoliv americkém městě a akcie oblíbeným americkým hovorovým tématem.
Jeho firma z toho bezesporu těžila. Od roku 1940 až do svého převzetí z strany Bank of America byla největší makléřskou firmou v USA. V roce 1949 činily její hrubé zisky 45,7 milionů dolarů. O sedm let později měla mezinárodní pobočky v Kanadě i západní Evropě, 400 000 klientů a publikovala investiční příručky v počtu 11 milionů výtisků ročně. Když spolu s šesti dalšími firmami uváděla na trh automobilku Ford, upsala akcie v té době nevídaném objemu 600 milionů dolarů. Nepřetržitý tikot dálnopisů, oznamující centrále objednávky akcií z poboček po celém USA a západním světě, přinesl firmě přezdívku „Hřmící stádo“.
Těžili z toho však i Američané, jejichž akciový trh začal v červnu 1949 konečně růst. Když 6. října 1956 Charles E. Merrill jako největší bankéř své doby zemřel, měl Dow Jones hodnotu 482,38 bodů a byl o čtvrtinu výše než 3. září 1929.
Více než rok šly pak akcie dolů, než se 22. října 1957 index dotkl minima 419,78 bodů (10 % nad maximem z roku 1929).
Pak se Dow Jones znovu zvedl a již nikdy se nevrátil níž.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
