Nováček na burze nesmí chtít vydělat milion za jeden den

„Věřím, že začínáte rozumět tomu, že peníze zadarmo nikde z nebe napadají,“ píše na konci druhé kapitoly Petr Podhajský, který napsal s Tomášem Nesnídalem knihu „Jak se stát intradenním finančníkem“. Tedy obchodníkem, který nakupují i prodávají v rámci jednoho dne. Kniha ale není jen o intradenním obchodování, ale nabízí i vhled do světa obchodníků.

Název: Jak se stát intradenním finančníkem
Autor: Petr Podhajský, Tomáš Nesnídal
Nakladatelství: Centrum finančního vzdělávání s.r.o.

Člověk, který by uvažoval o tom stát se obchodníkem, může v knize najít to nejcennější, co mu na začátku schází. Příběh, který si dva lidé prožili a v rámci kterého si uvědomují vlastní chybná rozhodnutí. Na jeho základě může začátečník odhadnout, zda je obchodování opravdu to, co by chtěl dělat. Čeho by se měl vyvarovat a od kterých iluzí by se měl oprostit, stejně tak kde hledali další informace autoři, když začínali.

V úvodu citovaná věta by se dala označit za ústřední myšlenku celé knihy, která je v jednotlivých kapitolách vždy přítomna, byť občas nevyslovena. Autoři ji dokumentují na svých začátcích. V průběhu let se průběžným sebevzděláváním a důsledným zkoumáním trhů dokázali vypracovat. „Obchodujeme 2,5 hodiny denně,“ tvrdí o tradingu, kterým se živí. Neustále se snaží vyvracet tezi, že si stačí jeden den koupit dobrý software a druhý začít vydělávat. „Dnes se obejdeme bez většiny softwaru, který jsme si kdy s Tomášem pořídili. Stačí nám nejlevnější řešení a především Microsoft Excel, který představuje z našeho pohledu jediný zásadní nástroj jakéhokoli obchodníka,“ píše se v kapitole věnované obchodním programům.

Bez znalosti chování trhů je podle názoru autorů těžké vytvořit software, který bude úspěšný. Nesnídal a Podhajský několikrát dodávají, že trhy je nutné cítit. „Dlouhé měsíce jsme trh sledovali a používali na ně základní podobu našeho systému a postupně se podle rychlosti a těkavosti trhu učili, kdy je lepší se držet stranou a kdy má naopak systém šanci fungovat,“ píší autoři o tom, jak se učili cítit pohyb cen na burzách .

Cit lze získat i při vymýšlení obchodních strategií. Automatické testování strategií na historických datech je na počítači rychlejší, než provádět ho ručně, ale právě manuální testování může odhalit mnoho nových věcí. „Ruční testování má podstatně pozitivnější psychologický dopad. Oproti počítači vám dá určitou mentální výhodu, kdy přesně vidíte, jak jednotlivé obchody vypadaly a co se muselo stát, aby se ztrátová série dostala zpět do zisku,“ píše v rozhovoru, který je součástí jedné kapitoly Mike Dask, obchodník, který učil oba autory publikace, jak zvýšit zisk z obchodu.

Každý obchodník vnímá jiné signály. Podle autorů je na každém, aby si vybral indikátor, podle kterého se bude řídit. „Žádný není správný, nebo špatný,“ myslí si Nesnídal a Podhajský. Každý má také jinou hranici ztráty, kterou dokáže snést bez toho, aby obchod zastavil. Stejně tak je nutné ctít pravidla. Při odchodu ze ztrátového obchodu před stanovenou hranicí se může stát, že cena těsně poté vystřelí vzhůru.

Čtenář se ale musí připravit na obtížný text, kde čeština dostává zabrat. Kniha je psána jazykem traderů, kteří nehledí na nějakou tu gramatickou chybu. Těm, kteří mají k této formě vydělávání odpor, lze knihu doporučit, aby poznali argumenty a smyšlení lidí, kteří považují obchodování za úžasnou věc. „Je to kapitalismus v nejčistší podobě. Nic nemorálního,“ zní názor Tomáše Nesnídala.