Černý burzovní rok 1873 aneb spekulace až na dno

Ačkoliv krize roku 1873 postihla řadu velmi odlišných zemí, jedno však měla společné - první příčinou byl naivní optimismus a nezkušenost investorů, kteří s vidinou vysokých zisků ztrátili rozum.

Burzovní horečka v USA tehdy vznikla díky boomu železniční dopravy a očekávání rychlých zisků z ní. V Evropě zase sjednocení Německa a získání válečných reparací po vyhrané válce s Francií vedly k boomu zakladatelských obchodů (viz sloupek) podpořených opět přehnaným optimismem. Nové společnosti, především banky vznikaly jak v Německu, tak i v sousední Rakousko-Uherské monarchii jako houby po dešti a místo vykonávání smysluplné činnosti se často pouštěly do divoké spekulace - s akciemi, stavebními parcelami, ale třeba i vídeňskými pozemky, kde se v roce 1873 měla konat světová výstava.

Celý tento rychle se roztáčející kolotoč podpořila nezkušenost investorů. Ti toto šílenství podporovali nejen vlastními, ale později hlavně půjčenými penězi (viz sloupek Spekulace s církevními penězi), za které nakupovali akcie nově vznikajících bank slibujících rychle velké zisky. Mnohé z těchto bank to ještě podpořili tím, že vypláceli svým akcionářům již za první rok existence vysoké dividendy (podíly na zisku).

Nezkušenost byla rozhodně hlavní příčinou i pražské krize. K neznalosti obecenstva, jak se tehdy říkalo veřejnosti, přispělo i to, že Bursa pro obchod peněžní a effektový, dnes bychom řekli Burza peněžní a cenných papírů byla v Praze založena až roku 1871. V prvním roce její existence šly kurzy akcií na ní obchodovaných trvale nahoru, což způsobilo, že mezi lidmi vznikl dojem, že jde o snadný nástroj, jak vydělávat peníze. Obliba burzy byla již koncem roku 1871 tak silná, že oficiální místnosti burzy v Hybernské ulici nestačily, a vedle ní vznikla pokoutní burza, ve sklepní místnosti Na Příkopě.

Toto nadšení silně kontrastuje s nudnou burzou, kterou se po krizi o dva roky později stala na mnoho desetiletí - těsně před první světovou válkou, kdy bylo k dispozici mnohem větší množství kapitálu a existovalo mnohem více akcií na burze obchodovaných, "na burzu docházeli pouze zástupci bank konajíce spíše povinnost než obchody," píše Josef Horák ve své knize Přehled vývoje českých obchodních bank vydané v Praze roku 1913.

Banka Ferdy mravence, práce všeho druhu

Obchodní záběr bank 19. století byl mnohem širší než dnes. Počínaje přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů, eskontem směnek (v podstatě obchodováním s dlužními úpisy), konče zakládáním průmyslových firem, obchodování s akciemi, zemědělskými produkty a dalším zbožím. Právě velké množství typů uskutečňovaných obchodů dovedlo řadu bank do problémů. Nicméně bankám, které měly těžiště svých aktivit především v klasických obchodech - eskont směnek, poskytování úvěrů průmyslovým firmám apod., se prvotní náraz krize vyhnul a pocítily teprve druhotný důsledek - ztrátu důvěry.

Divoká spekulace, do které se zapojovali všichni, kdo byli schopni sehnat peníze, byla podporována především tzv. makléřskými bankami. Ty totiž byly ochotny půjčovat peníze na spekulace s akciemi. Tím tak pomáhaly kurzům akcií růst, protože na burzu se z úvěrů dostane více peněz. Protože ale půjčovaly až 95 % hodnoty kupovaných akcií (které si banka vzala jako zástavu), ve chvíli, kdy burzy začaly klesat, musely začít prodávat zástavy, čímž se ale dále propad kurzů zrychlil - na trhu totiž bylo více akcií na prodej. V momentě, kdy tato situace překročí kritickou mez, celý trh se zhroutí - všichni chtějí prodat, ale současně není nikdo, kdo by nakupoval.

Přišel čas platit

Byly to také banky, které odnesly následky divoké spekulace jako první. Bývaly totiž nejoblíbenějšími cennými papíry a vývoj jejich cenných papírů udával tón celému trhu. A pád jejich cen byl velmi tvrdý. Akcie České všeobecné banky se mezi koncem roku 1872 a 1873 propadly z 211 zlatých za kus na 16 zlatých za kus (ztráta 92 %), Česká banka Union spadla z 124 zlatých na 35 za kus (ztráta 72 %), akcie stabilnějších ústavů či firem ztratily méně. Živnostenská banka (profil, názory) (která existuje dodnes) se propadla ze 154 na 79 zlatých (mínus 48 %), Daňkova strojírna (jedna z firem, které později utvořili ČKD - Českomoravská Kolben Daňek) klesla ze 112 na 50,5 zlatých (pokles o 55 %).

Vídeňské poklesy byly ještě horší, mezi koncem dubna a koncem května, tedy za jediný měsíc ztratily akcie Börsen- und Credit-Bank téměř 96 % své tržní hodnoty, když se propadly z 171 zlatých na pouhých 7. O měsíc později byla ztráta ještě větší, protože kurz klesl na 3,5 a do konce roku to byla 0, protože banka skončila v konkurzu.
O něco menší poklesy zaznamenaly další spekulační banky, ztráty se nevyhnuly ani tradičním bankám, které se na divoké spekulaci nepodílely a také stavebním či železničním společnostem. Protože většina akcií byla spekulanty nakupována na úvěr, spustil pokles kurzů katastrofu. Banky zaměřené na burzovní obchody totiž musely prodávat zastavené akcie s velkými ztrátami, čímž neměly jak zaplatit svým věřitelům - vkladatelům. Aktiva těchto bank (v podstatě přehled toho, to co vlastní) tvořily povětšinou akcie, které silně ztratily na hodnotě, zatímco hodnota závazků (to co dluží) zůstala stejná. Banky tak náhle neměly dostatek peněz na úhradu dluhů. Například Wiener Commissions-Bank, která vznikla v roce 1871 se splaceným kapitálem ve výši 5 milionů zlatých ohlásila 16. května 1873 platební neschopnost a její věřitelé se museli spokojit s tím, že dostali 5 % svých pohledávek. Podobně dopadli i věřitelé řady dalších makléřských bank, z nichž většina skončila v konkurzu. Desítky, ba možná stovky milionů zlatých se proměnily v nic.

Zkrachovala i Česká národní

Štěstím českých spekulantů bylo, že díky později otevřené burze a menšímu zapojení širších mas nedokázaly pražské banky vytvořit takové ztráty jako ty vídeňské. Propady většinou odnesli jejich akcionáři, většina bank, které byly založeny v nadšení roku 1871 a 1872, během několika let ukončila svou činnost. Jen pro zajímavost, jednou z institucí, které v důsledku krize roku 1873 musely ukončit činnost byla Česká národní banka (profil, názory). Pokud vám ten název nic neříká, podívejte se do peněženky na název banky, která vydává české koruny.

O důsledcích krize na průmysl a podnikání všeobecně píše již Josef Horák ve své knize: "v tomto zmatku nebylo podnikavých lidí, nebylo interesentů, kteří byli by ochotni ujati se opuštěných továren, jež proto prodávány byly hluboko pod cenou. Tak například cukrovar v Mochově, odhadnutý na 340 tisíc zlatých, koupila v exekuční dražbě Živnostenská banka za 51 500 zlatých jen proto, že jiní kupci se nenašli."

Tehdejší krize odeznívala po mnoho let a měla zničující následky. Nicméně ty finanční nebyly nejhorší, ztráta všeobecné důvěry a velký pokles zájmu o cokoliv, co by souviselo s podnikáním, přinesly dlouhodobě mnohem větší škody. Kvůli nezájmu o akciové podnikání došlo ke zpoždění ekonomického vývoje českých zemí o několik let. Jediné co nás může uklidnit, je skutečnost, že podobný pokles důvěry a podnikatelských aktivit zaznamenaly koncem roku 1873 nejen české země, ale i celé Rakousko-Uhersko, část západní Evropy a USA.

Věděli jste o této krizi? Půjčujete si peníze na nákup akcií? Hrozí nám nějaký podobný katastrofický scénář?