Poslední světadíly mapy finančních derivátů

Opce nebo též opční kontrakty jsou deriváty, které svému držiteli (kupujícímu) dávají právo nakoupit nebo prodat podkladové aktivum za předem sjednanou, tzv. realizační cenu ("strike price"). Naproti tomu vypisovatel (prodávající) opce má v případě uplatnění tohoto práva držitelem povinnost od něj podkladové aktivum nakoupit nebo mu jej prodat. O držiteli opce se říká, že se nachází v takzvané long pozici, o vypisovateli zase, že je v takzvané short pozici. Držitel opce může své právo uplatnit buďto kdykoliv do data splatnosti opce, pak hovoříme o takzvané americké opci. Nebo může dané právo uplatnit pouze k datu splatnosti opce, pak hovoříme o takzvané evropské opci. Americké opce se zpravidla používají u akcií, evropské zase u komodit. Cenou opce, kterou si účtuje vypisovatel, je takzvaná opční prémie.

Existují dva základní druhy opcí: ty, které dávají právo nakoupit podkladové aktivum, zvané "call opce", a ty, které dávají oprávnění prodat podkladové aktivum, takzvané "put opce". S opcemi se obchoduje jak na burzách, tak na mimoburzovních trzích. Opční kontrakty mají většinou krátkodobý charakter (3, 6 a 9 měsíců), ale existují i kontrakty dlouhodobé, v případě akcií či akciových indexů tzv. "LEAPS" opce ("A Long-term Equity AnticiPation Security"), které dovolují na dobu až tří let uzavírat pozice v akciových titulech a indexech za předem sjednanou cenu.

V penězích, mimo peníze a na penězích

Futures a forwardy

Chcete se o nich dozvědět všechno? Pak čtěte!

V průběhu své životnosti (tedy do doby splatnosti) se opce může nacházet ve třech základních stavech. Může být takzvaně "v penězích" ("in the money"), kdy má držitel uplatněním opčního práva možnost na opci vydělat. To je situace, kdy například u call opce je aktuální tržní cena podkladového aktiva vyšší, než cena sjednaná v opčním kontraktu zvýšená o opční prémii. Držitel opce tedy může získat z opčního kontraktu podkladové aktivum levněji, než jaká je cena na promptním trhu, a díky tomu i následným prodejem tohoto aktiva za aktuální kurz vydělat.
Dále může být opce takzvaně "mimo peníze" ("out of the money"), kdy by držitel uplatněním opčního práva naopak prodělal; u call opce je to situace, kdy je aktuální tržní cena podkladového aktiva na promptním trhu nižší, než cena sjednaná v opčním kontraktu zvýšená o opční prémii; u put opce zase situace, kdy je aktuální cena aktiva zvýšená o opční prémii nižší, než cena sjednaná v opčním kontraktu.
Konečně pak může být opce takzvaně "na penězích" ("at the money"), kdy držitel není ani ve ztrátě ani nedosahuje zisku.

Opční listy

Zvláštním typem derivátových instrumentů, které rovněž ztělesňují opční práva, jsou opční listy (též "warranty"). Jsou to burzovně obchodované cenné papíry, které dávají svému držiteli právo ve stanoveném termínu nebo ke stanovenému datu nakoupit za předem stanovenou cenu akcie určité společnosti nebo určitý akciový index. Jde o instrumenty dlouhodobé (v řádu let), které se vydávají jako součást opčních dluhopisů, ale i samostatně.

Instrumenty caps, floors a collars

Mezi derivátové instrumenty opčního charakteru, které rovněž zavazují pouze jednu smluvní stranu k plnění, patří i dohody označované jako cap, floor a collar. Ty umožňují kupujícímu vždy k rozhodném dni uplatnit právo na úhradu úrokového rozdílu ze sjednané nominální částky, a to rozdílu mezi referenční úrokovou sazbou a mezi sjednanou horní ("cap") či dolní ("floor") hranicí, pokud referenční úroková sazba tyto hranice přesáhne. Jedná se o instrumenty, které jsou v podstatě složeny z několika úrokových opcí, přičemž se používají především k zajištění rizika pohybu úrokových sazeb. Na rozdíl od FRA tyto dohody nefixují úrokovou sazbu v jediné výši, ale vymezují určité hranice, v nichž se úroková sazba může pohybovat. Nad tyto hranice potom prodávající těchto instrumentů hradí rozdíly jejich kupujícímu.

Dohody cap zajišťují kupujícího před růstem úrokových sazeb nad stanovenou hranici (například pokud má hradit variabilní úrokové platby ze svých závazků), kdy prodávající cap mu bude kompenzovat úrokové rozdíly, pokud referenční úroková sazba (např. PRIBOR) přesáhne k určitému rozhodnému dni určitý předem sjednaný strop (odtud název "cap").
Dohody floor potom zajišťují kupujícího před poklesem úrokových sazeb pod určitou spodní hranici (například pokud má získávat variabilní úrokové platby ze svých pohledávek), kdy mu prodávající bude opět hradit rozdíly mezi referenční úrokovou sazbou a stanoveným dnem (odtud název "floor").
Dohody collar jsou kombinací cap a floor, kdy stanovují jak horní tak dolní hranici neboli úrokové pásmo (odtud označení "collar"), v němž se referenční úroková sazba může k rozhodnému dni pohybovat. Nad tyto hranice potom opět hradí prodávající kupujícímu úrokové rozdíly ze sjednané nominální částky.

Swapy

Swapy jsou dohody mezi dvěma stranami o výměně budoucích plateb z podkladového aktiva jako jsou dividendy a kurzové změny akcií či akciových indexů, úrokové platby z dluhopisů či úvěrů nebo změny cen komodit. Swapy se používají jednak za účelem řízení rizika, ke spekulaci a zejména ke snížení transakčních nákladů. Zde se využívá výhody, že domácí subjekty mají na domácím trhu přístup k výhodnějším úrokovým podmínkám než subjekty zahraniční, a tak si vzájemně tyto výhodnější podmínky nabídnou. Swapy si sjednávají obě strany individuálně, takže jde o obchody mimoburzovní.
Rozeznáváme swapy akciové ("equity swaps"), kdy si subjekty navzájem směňují platby plynoucí z vývoje akciového indexu za platby úrokové; úrokové swapy ("single currency interest rate swaps"), kdy si subjekty mezi sebou směňují nejčastěji fixní a variabilní úrokové platby ve shodné měně; měnové swapy ("cross-currency interest rate swaps" nebo prostě "currency swaps"), kdy si protistrany mezi sebou směňují úrokové platby a někdy i samotné jistiny v různých měnách; a swapy komoditní ("commodity swaps"), kdy si subjekty mezi sebou směňují platby sjednaných fixních cen komodit za platby tržních cen těchto komodit.

Syntetické deriváty

Jednotlivé deriváty, které jsou odvozeny od podkladových aktiv jako jsou cenné papíry, úvěry či komodity, lze vzájemně kombinovat, takže podkladovým aktivem se stává samotný derivát. Hovoří se o syntetických (nebo "hybridních") derivátech. Vznikají tak instrumenty jako opce na futures ("future options"), kdy má držitel právo nakoupit futures kontrakt na dané podkladové aktivum za předem sjednanou cenu. Dále forwardové swapy, kdy je začátek platnosti swapového obchodu posunut do budoucna. Také opce na swapy (též "swaptions"), kde má kupující právo ke stanovenému datu nebo ve stanovené době uzavřít swapový kontrakt, kdy bude platit protistraně variabilní úrokové platby a získávat od ní fixní úrokové platby ("call-" nebo "receiver s swaptions") nebo naopak platit fixní úrokové platby a získávat od protistrany variabilní úrokové platby ("put-" nebo "payer s swaptions"). A například i opce na opce ("double options", "compound options"), které dávají právo nakoupit buď kupní nebo prodejní opci. Sem patří i dohody caption, což jsou opce na dohody cap, neboli opce na práva k získávání úrokových rozdílů z nominální částky mezi referenční úrokovou sazbou a sjednaným úrokovým stropem. A dohody floortion, což jsou opce na práva k získávání úrokových rozdílů mezi referenční úrokovou sazbou a sjednaným úrokovým dnem.

Využíváte některý z těchto instrumentů? Proč? Jaké s nimi máte zkušenosti?