Americké akcie a válečné konflikty

Je lepší umírněná politika vyjednávání a hledání mezinárodního konsensu, kterou v Bushově administrativě zosobňuje zejména Colin Powell, nebo spíše prosazování "Bushovy doktríny" zásahu nejen proti teroristům, ale i proti režimům, které je podporují? Podívejme se pro náznak odpovědi do historie politických a válečných konfliktů.

Druhá světová válka

Po vyhlášení války Německu Francií a Británií Dow Jones Industrial Average prudce rostl a za necelé dva týdny získal přes dvanáct procent, optimismus investorů však neměl mít dlouhého trvání. S tím jak se válka vyvíjela ve prospěch Německa akciové trhy začaly progresivně ztrácet půdu pod nohama. Od poloviny září 1939 do června 1940, kdy kapitulovala Francie, Dow Jones ztratil 21 procent. Den po japonském útoku na Pearl Harbor (7. 12. 1941) se Dow Jones propadl o 3,5 procenta a následující den o další téměř tři procenta. Od útoku na Pearl Harbor do kapitulace Filipín ( 6. 5. 1942) DJIA ztrácí 13 procent. Po bitvě u Midway (3. - 6. června 1942), kterou později váleční historikové zhodnotili jako zlomovou událost ve válce v Pacifiku, DJIA získal během několika dní přes sedm procent. Na přelomu let 1942 / 43 nastal viditelnější obrat ve válce: Německo zažilo porážku u Stalingradu, mocnosti Osy ztrácely v Africe a počátkem července 1943 se spojenecké síly vylodily na Sicílii. Od útoku na Pearl Harbor do července 1943 Dow Jones získal zhruba 28 procent a překonal tak svou předválečnou úroveň. Po německé kapitulaci v květnu 1945 se Dow Jones obchodoval dvacet procent nad předválečnou úrovní.

Období: říjen 1939-červen 1942	Průměrný reálný měsíční výnos (v %)	Směrodatná odchylka
měsíční T-Bill	-0,44	0,57
dlouhodobé vládní obligace	0,04	1,22
S & P 500 index	-1,4	5,98

Pramen: Bradford Cornell – The Equity Risk Premium

Válka v Koreji

25. června 1950 Severní Korea vyhlásila válku Jižní Koreji a její jednotky vyrazily směrem k 38. rovnoběžce sloužící jako hraniční linie mezi Jižní a Severní Koreou. Následujícího dne S & P 500 poklesl o více než pět procent. Prezident Trumann autorizoval použití amerických jednotek na obranu Jižní Koreji a OSN vydalo ultimátum požadující okamžité zastavení ofenzívy a stažení severokorejských jednotek za 38. rovnoběžku. Severní Korea požadavky ignorovala. Americké vojenské síly v dané oblasti pod vedením generála Douglase MacArthura měly neúplné stavy a byly špatně vybaveny zbraněmi a municí. Americké a jihokorejské jednotky nebyly schopné nepřítele zastavit a začátkem srpna, byla již větší část Jižní Koreji v rukou nepřítele. S & P 500 se dotkl dna 17. července, kdy od začátku války ztratil přes dvanáct procent. Veliteli amerických pozemních jednotek generálu Walton H. Walkerovi se podařilo držet obrannou linii až do poloviny září, kdy jeho jednotky rozmnožené o čerstvé posily získaly dost sil k ofenzívě. MacArthur 15. září provedl brilantní námořní výsadkovou operaci, kterou se mu podařilo napadnout překvapeného nepřítele z týlu a 29. září získal zpět Soul. Koncem září 1950 severokorejská armáda jakožto organizovaná síla na jihokorejském území přestala existovat. S & P 500 koncem září překonal svou předválečnou úroveň a dále rostl. Na přelomu let 1950 / 51 severokorejské jednotky posílily čínské jednotky a nakrátko se jim podařilo americké síly zatlačit zpět za 38. rovnoběžku. Na jaře již bylo jasné, že ani spojené čínské a severokorejské jednotky nejsou schopny dosáhnout úspěchu. Válka ve smyslu velkých operací poté ustala a přeměnila se v množství drobných střetnutí a půtek. V říjnu 1951 stál S & P 500 více než 20 procent nad svou předválečnou úrovní. Korejská válka oficiálně skončila 27. července 1953 po podepsání příměří.

Období: červen 1950-září 1950	Průměrný reálný měsíční výnos (v %)	Směrodatná odchylka
měsíční T-Bill	-0,18	0,55
dlouhodobé vládní obligace	0,59	1,98
S & P 500 index	-0,28	4

Pramen: Bradford Cornell – The Equity Risk Premium

Válka v Perském zálivu

Od dubna 1989 do ledna 1990 vzrostly krátkodobé úrokové sazby o 150 bodů a v lednu 1990 dosáhl index S&P 500 svého vrcholu Několik dní po irácké invazi do Kuvajtu (2. 8. 1990) se Nasdaq Composite propadá o osm procent a S & P 500 index o téměř šest procent. Nasdaq dále klesá až do října 1990 a od počátku irácké invaze ztratil téměř 25 procent, S & P 500 index ve stejném období ztratil téměř 16 procent. Od září 1990 do ledna 1991 se spread mezi desetiletými vládními obligacemi a firemními dluhopisy (Moody, Baa) rozšířil ze 1,75 procent na 2,36 procenta. Šest měsíců strávených budováním "širokého mezinárodního konsensu" namísto rozhodné vojenské akce neinspirovalo důvěru trhu. 17. ledna odstartovaly vrtulníky Apache k prvnímu spojeneckému útoku. Ve stejný den Nasdaq zaznamenal zisk 5,7 procenta a S & P 500 zaznamenal zisk 0,7 procenta.

Cena ropy, která se od července 1990 do října 1990 zdvojnásobila ze 17 dolarů za barel na 36 dolarů za barel, v reakci na spojenecký útok následujícího dne klesla z 29 dolarů za barel na 20 dolarů barel. 28. února, který je pokládán za datum konce války, se Nasdaq nacházel 5 procent nad svou úrovní před iráckou invazí a dále výrazně posiloval, S & P 500 se v den ukončení války nacházel více než tři procenta nad předválečnou úrovní a v průběhu roku také výrazně rostl.

Období: srpen 1990 - leden 1991	Průměrný reálný měsíční výnos (v %)	Směrodatná odchylka
měsíční T-Bill	0,0745	0,34
dlouhodobé vládní obligace	0,485	3
S&P 500 index	-0,81	6,18

Pramen: Bradford Cornell – The Equity Risk Premium

Historické události naznačují, že rozhodná vojenská akce na obranu legitimních národních zájmů jako je boj proti komunismu, nacismu, nebo obrana strategických ropných zájmů je pro akciové trhy pozitivní. Váhavost, umírněnost a pacifismus demonstrovaná odkládáním legitimní vojenské akce je pro akciové trhy negativní.

Domnívám se, že dobře provedená vojenská akce proti Iráku s cílem odstranit Saddáma Husajna by pro akciové trhy byla znatelně pozitivní. Současný mezinárodní tlak na Izrael, aby přerušil vojenskou operaci na palestinských územích, je pro akciové trhy negativní dlouhodobě. Stejně jako přihlížení západních vlád znárodňování ropných aktiv jejich firem nepřímo vedlo k ropným krizím v sedmdesátých letech a politika appeasementu vůči režimům podporujícím teroristy vedla k 11. září 2001, tak politika appeasementu vůči Arafatovi a PLO vede k oslabení strategického dojmu z porážky Talibanu a dlouhodobě povede k obnovení a zesílení teroristických útoků na západní země –zejména USA a Izrael.

Je podle vás lepší rozhodná vojenská akce než vyjednávání? Máte recept na blízkovýchodní krize? Podělte se s námi o své názory.