Co je inflace

Ceny v ekonomice se stanovují na základě středu nabídky a poptávky. Pokud poptávka po zboží službách roste při nezměněném objemu nabízeného zboží a služeb je jediným východiskem pro vyrovnání zájmu kupujících a kapacit prodávajících růst ceny. Zdražení omezí poptávku a poptávané množství se v ideálním případě vyrovná s nabízeným.

Příčin vzniku inflace je několik. Za hlavní se považuje růst objemu peněz v ekonomice. Více peněz zvyšuje poptávku, která tak tlačí na růst cen. Z toho plyne, že výši inflace má ve svých rukách centrální banka, která je zodpovědná za vydávání peněz. ( Spočítejte si, jakou inflaci vykazuje váš rodinný rozpočet)

Nicméně existuje i takzvaná nabídková inflace, kterou způsobuje zejména zdražování vstupů potřebných pro výrobu. Například prudké zdražení surovin na světových trzích zvýší náklady výrobců, kteří je pak musí promítnout do vyšších cen. Stejný efekt může mít i oslabení měny, protože vstupy dovážené ze zahraničí jsou dražší. Nabídkou inflaci mohou způsobit i požadavky zaměstnanců na vysoký růst mezd, který neodpovídá produktivitě práce. Pro firmu takové zvýšení mezd znamená zvýšení nákladů na vyrobenou jednotku a tlak na růst její ceny.

Inflace vede k přerozdělení bohatství. Ve výhodě jsou dlužníci, kteří pro splácení původní jistiny mohou prodat méně výrobků a služeb než v době, kdy si úvěr brali. Naopak pro věřitele klesá kvůli inflaci kupní síla v minulosti půjčené částky. Tuto ztrátu si věřitelé kompenzují ve výši úroků, které musí dlužník platit. Avšak musí mít dostatečnou sílu, aby si vyšší úroky při růstu inflace vymohl. V takové situaci nejsou například obyvatelé, kteří ukládají peníze do bank a stávají se tak jejich věřiteli. Ti musí přijmout takový úrok, jaký jim banka nabídne. Při vysoké inflaci ovšem zpravidla nepokrývá tempo, jakým se peníze kvůli inflaci znehodnocují. ( Spočítejte si, co s vašimi úsporami udělá inflace)

Vysoká inflace vede k selhání fungování trhu, protože rychle s měnící ceny přestávají být hodnověrným měřítkem hodnoty zboží a služeb. Rekordmanem v rychlosti znehodnocování peněz bylo v nedávné minulosti africké Zimbabwe. V roce 2008 cenová hladina vzrostla meziročně o víc než 10 milionů procent.

Inflace se standardně měří indexem spotřebitelských cen. Ten sestavuje Český statistický úřad na základě spotřebitelského koše, do něhož je zahrnuto v Česku přes 700 zboží a služeb. Každá položka má v indexu váhu podle toho, jak se podílí na spotřebních výdajích domácností. Největší váhu mají ceny bydlení, energií, vody a paliv. Na druhém místě jsou ceny potravin a nealkoholických nápojů, třetí jsou ceny dopravy.

Spotřební koš pro výpočet indexu spotřebitelských cen v Česku

Inflace je klíčový ukazatel pro měnovou politiku centrálních bank. Ty přešly v posledních letech k politice cílování inflace. Tato politika spočívá ve vytvoření střednědobé předpovědi vývoje inflace a její porovnání se stanovým cílem, na jaké úrovni by centrální banka chtěla inflaci udržet. Pokud má inflace tendenci cíl překračovat, centrální banka rozhodne o zpřísnění měnové politiky, například zvýšením úrokových sazeb. Tím zdraží úvěry a omezí tak proudění nových peněz do ekonomiky. To omezí celkovou poptávku v ekonomice a sníží tlaky na růst cen.