Diskuse o deficitu státního rozpočtu na příští rok jsou bouřlivé. Jde jen o mediální bublinu, nebo opravdu o vážný problém?
Je to vážný problém. Deficit rozpočtu sedm procent HDP není něco, nad čím by se dalo mávnout rukou.
Jak opatření by se měla provést, aby schodek státního rozpočtu klesl?
Určitě se budou muset zvýšit daně a občané to pocítí.
V čem je hlavní problém českého státního rozpočtu?
Základní potíž je právě v daních. Ten nyní diskutovaný deficit kolem sedmi procent HDP je mimo jiné způsoben tím, že v minulých letech se to trochu přehnalo se snižováním daní, aniž by se tomu odpovídajícím způsobem upravily výdaje. Ty šly spíše nahoru. V celkové míře zdanění jsme se dostali zhruba o dva procentní body níže, než kolik by bylo vhodné. Bez těchto úprav by schodek na příští rok mohl být pětiprocentní.
Jinak jsou české daně v pořádku?
Česko má netypickou strukturu daňových příjmů. Jeden extrém je, že máme neobvykle významnou úlohu daně z příjmu právnických osob. Na ní se vybere více než na dani z příjmu fyzických osob. Žádná jiná evropská země to takto nastaveno nemá. Přitom daň z příjmu firem je nejcykličtější daň. Když ekonomika roste, firmy mají velké zisky a platí vysoké daně. V recesi se naopak dostanou do ztráty a platí daň nulovou. Už letos je to cítit. Za srpen výběr této daně klesl meziročně o 35 procent. U DPH přitom klesl o jednotky procent.
Jaká struktura daní je ve světě obvyklejší?
Obvyklejší je, že daň z příjmu fyzických osob má tak nastavené sazby, aby její výběr byl vyšší než u firemních daní. Jedním z důvodů je větší stabilita tohoto daňového příjmu. Druhý problém je, že u nás máme téměř zanedbatelné majetkové daně. Ty mají z fiskálního hlediska tu obrovskou přednost, že jsou pořád stejné. Úřady ví přesně, kolik se na takových daních vybere.
Majetkové daně ale nejsou považovány za příliš spravedlivé.
To je jiná věc. Ale třeba Velká Británie, která je považována za liberální, má extrémně vysoké sazby a podíl majetkových daní všeho druhu. Důvod je, že příjem z těchto daní je stabilní, navíc se levně vybírají. Na druhou stranu je otázka, zda u daní má vůbec smysl řešit spravedlnost. Daně se prostě platí bez nějakého konkrétního důvodu. Stát řekne, že musíte zaplatit, a vy zaplatíte.
Takže bychom se měli vydat britskou cestou?
To ne, protože tam je výše majetkových daní dána i historickým vývojem. Ale je fakt, že kdyby se třeba podíl daně z nemovitosti na celkových daňových příjmech dostal z nynějšího půl procenta, na dvě či tři procenta, určitě to pomůže stabilitě daňové soustavy. Jiné země mají tento podíl kolem čtyř procent.
Kde jsou hlavní problémy ve výdajích českého státního rozpočtu, jsou to výdaje na sociální stát? Sociální dávky tvoří necelých deset procent výdajů, důchody zhruba čtvrtinu.
Sociální stát je problém v tom smyslu, že výdaje na něj neustále rostou. To je trend všude na světě. Česko je ovšem, co se týče potřeb sociálních výdajů, v porovnání s jinými evropskými zeměmi na tom celkem dobře. Do budoucna to ale bude horší. Celkový objem na sociální výdaje, od školství, přes sociální transfery až po zdravotnictví, je v Česku zhruba 21 procent HDP. Většina evropských zemí má tento podíl kolem 27 procent HDP. A to bez ohledu na to politicko-sociální systém. Jediné, čím se to dá vysvětlit, je stáří populace. Česká populace je mladá, ale rychle stárnoucí. Čím víc bude stárnout, tím vyšší budou i sociální výdaje.
Výše sociálních dávek je tedy nastavena správně?
U nás není problém výše sociální dávek, i když asi se to trochu přehnalo s některými platbami matkám a rodinám při posledním zvyšování. Řada dávek je ve srovnání se zahraničím nízká. Problém je v masovém zneužívání dávek.
Jak se tomu dá zabránit?
Řešením asi nebudou změny zákonů. Kontrolní mechanismy existují, ale chybí vůle úředníků je dodržovat. Zaměstnanci na úřadech práce či sociálce by museli opravdu kontrolovat pravdivost údajů, které žadatelé uvádějí. To by ale možná vyžadovalo i asistenci policie. Do důsledného dodržování předpisů se ovšem nikomu nechce.
Pomohly by tedy rozpočtu nějaké výrazné úspory v sociální oblasti?
Těžko, protože na sociální dávky jde poměrně malá část celkových výdajů. Ušetřit něco můžete, ale nebudou to takové částky, které by rozpočet zachránily.
Kde by se tedy dalo šetřit?
Ve veřejných zakázkách. Míra předražení veřejných zakázek se v Česku pohybuje kolem patnácti procent. Přitom Česko je jednou z mála zemí, která nemá úřad, který by profesionálně organizoval výběrová řízení. Mají ji na Slovensku i v západní Evropě.
Byl jste ministr financí a znáte chod státu. Proč takové opatření neprojde?
Tehdy jsem to nesměle navrhoval, i když to nebyla klíčová priorita. Už tenkrát ale byla nechuť ve všech politických stranách se do toho pustit. To trvá dodnes. Přitom na Slovensku se po centralizaci výběrových řízení snížily náklady na veřejné služby v prvním roce o 15 až 20 procent.
Před volbami řada stran slibuje vyrovnaný rozpočet. Je reálné, aby mělo Česko vyrovnaný státní rozpočet?
Reálné to určitě je. Třeba osm let je dostatečně dlouhá doba, aby se upravil tak, že bude vyrovnaný nebo mírně přebytkový. Cílem by mělo být, aby se za celý hospodářský cyklus deficit pohyboval kolem nuly. To znamená, že když se stát dostane do recese a hospodaří se schodkem kolem pěti procent HDP, pak v době konjunktury by měl mít přebytky třeba 3 či 4 procenta HDP.
Pomohlo by přijetí zákona, který by vládě nařizovat hospodařit s vyrovnaným rozpočtem?
V tomto ohledu jsem skeptický, protože tak to nikde nefunguje. Do rozpočtové politiky totiž vstupuje řada jiných ekonomických či mimoekonomických zájmů.
Třeba Švédsko ale umí hospodařit v době konjunktury s přebytkovým rozpočtem. Kde dělá Česko chybu?
Zrovna Švédsko je zemí, která má rozpočtové zákony vzorové. Od něj bychom se měli učit. Tamní státní rozpočet se snaží v účtování blížit firmě. Výsledkem je, že všechny dlouhodobé závazky jako garance se do rozpočtu promítají okamžitě. Takže vládu to v jejich rozdávání omezuje. Navíc popis rozpočtových položek je jasný, takže každý vidí, kam jdou veřejné peníze. Na rozdíl od Česka, kde se v rozpočtu špatně orientují i odborníci. Ale to vše je vedlejší. Důležitější je obecná politická kultura a vyspělost politické scény. Jednoduše řečeno, švédští politici se dokázali na přebytkovém hospodaření dohodnout. V tomto ohledu na tom česká politická scéna není dobře a rozpočet je toho odrazem.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 9. 2009 13:33, zřec
Začněte šetřit nejdříve u sebe státní vyžírkové.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
11. 9. 2009 16:08
Proč pan Mertlík nepřesvědčil pana Kalouska než začal pravádět svoje úpravy daní.Mohli jsme již být dále.
V diskuzi je celkem (17 komentářů) příspěvků.