Každá reforma rodinného rozpočtu musí vycházet z analýzy výdajů a realistického zhodnocení, o jakou sumu je možné tyto výdaje snížit. K tomu je potřeba několik věcí – především naprostá shoda partnerů v tom, jak dále pokračovat s rodinným rozpočtem Za druhé je potřebné, aby oba partneři a popřípadě i další členové rodiny přesně chápali, proč jsou chystané a uskutečněné kroky nutné a jaký cíl bude s jejich pomocí splněn. A konečně – je nezbytné umět výdaje nejen sepsat a vytvořit tak objektivní inventuru, ale také je správně zhodnotit. (Spočítejte si, kolik utrácíte a kolik byste mohli spořit)
Právě této oblasti se nyní budeme věnovat.
Specialisté na krizové řízení tvrdí, že v každém rozpočtu (myšlen je podnikový) lze v první redukci výdajů ušetřit minimálně čtvrtinu, v následné druhé revizi ještě pětinu a na potřetí desetinu aktuálního objemu výdajů. Mezi těmito fázemi jsou „zklidňující“ přestávky, během kterých se nové poměry „usadí“. Abychom si upřesnili „brutalitu“ této představy, pak nejdříve se výdaje sníží o 25 procent, celkem zůstane 75 jednotek původního objemu. Z nich ušetříme na podruhé pětinu, tedy 20 procent, což je z pětasedmdesáti patnáct jednotek. Dostaneme se tedy na 60 jednotek z původní jedné stovky. A ještě snížíme výdaje o deset procent a to jsme na 54 jednotkách. Takže rozpočet (připusťme, že asi poněkud rozhazovačné společnosti, která si dosud nedělala potíže s náklady) lze snižovat na polovinu původních výdajů. Platilo by to ale i pro rodinu?
Nesporně nikoliv. V rodině něco podobného možné není. Především v příkladu z krizového řízení hovoříme o firmě, které hrozí krach a která je podrobena zvláštnímu režimu kvůli tomu, aby vůbec mohla fyzicky přežít svou krizi. Takže součástí kroků jsou odprodeje, propouštění, snižování mezd a tak dále. Odprodej manželky za účelem snížení nákladů by nás kdekoliv v Evropě zavedl do oblasti trestního práva. A představa snížení nákladů vyhnáním dvou dětí ze čtyř z domova také patří do jiné kulturní oblasti, než o jaké nyní diskutujeme. Rodinná ekonomika je podstatně složitější a podstatně citlivější. Rázná řešení jsou zde těžko prosaditelná.
Proto je zvláště důležitá pečlivá analýza výdajů. Především je to otázka povinných či nezbytných výdajů (ekvivalentním výrazem jsou mandatorní výdaje státního rozpočtu). Jde o takové platby, které vyplývají ze smluv nebo z jiných závazků rodiny a jejichž nesplnění vystavuje rodinu hrozbě sankcí – ať již reálných, jako například postup banky vůči dlužníkovi v prodlení, nebo morálních. Z hlediska rodinného rozpočtu je nutné za mandatorní výdaje považovat především:
- dluhovou službu (tedy splátky úvěrů, leasingu, splátkových prodejů, platby různých udělených pokut, např. vyplývajících z provozu motorového vozidla, ale také z neoprávněného využívání veřejné dopravy; je zde nutné také počítat s platbami předepsaného pojistného z již uzavřených smluv),
- platby ze smluv (nájemné, zálohy i doplatky za dodávky energií, vodné a stočné, odvoz domovního odpadu, účty za komunikační služby),
- platby daní (z příjmu, z nemovitostí, sociálního a zdravotního pojištění organizovaného státem),
- platby výživného (v řadě zemí Evropské unie i v dalších vyspělých státech je neplacení alimentů trestným činem),
- platby stravného, školného, platby za využívání předškolních zařízení,
- platby členských poplatků (například ve sportovních klubech, sdruženích, ale i v politických stranách, přičemž zde je postihem za neplacení pouhá morální nebo tělesná újma, tedy vyloučení ze spolku či klubu, zánik členství v politické straně, menší možnost cvičit).
Jak je vidět, mají i mandatorní výdaje určitou vnitřní hierarchii. Ty, které stojí nejvýše, mohou hrozit v případě nehrazení až soudním a trestněprávním postihem, jiné „jenom“ vyvěšením na nástěnku. Každá rodina by měla primárně dbát o to, aby právě tyto povinné výdaje hradila včas, tedy ve lhůtě splatnosti. (Spočítejte si, kolik vám ještě zbývá splatit z úvěru)
Je velmi žádoucí vypracovat si na začátku kalendářního roku plán podobných výdajů a znát tedy alespoň jejich přibližnou výši v jednotlivých měsících. Pak se bude lépe řídit rodinné cash flow a bude také možno průběžně udržovat hladinu finanční rezervy „na viděnou“, tedy uloženou na běžném účtu nebo drženou v hotovosti. Jestliže musí rodina předpokládat, že v lednu (v období prvních dvaceti dnů po Novém roce) musí být splaceny dvě pojistky se známou výší plnění, dále pak platby spojené se školní docházkou dětí, roční předplatné do fitness centra zanesené ve smlouvě s poskytovatelem služby, čtvrtletní záloha na energie, popřípadě doplatek za minulý rok například za plyn a podobně, pak je zjevné, že nelze na konci prosince investovat veškeré dostupné peníze do nějakého akciového obchodu.
Můžeme ale znát přibližnou výši těchto povinných plateb a podle ní nastavit toky peněz v rozpočtu. Například vypovědět smlouvu s provozovatelem fitness a místo ročního předplatného začít platit „od hodiny“.
Příště: Výdaje nezbytné, nutné a zbytné
Autor je daňový poradce a působí na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
16. 1. 2012 15:21, Lucie
Mate uplnou pravdu. ja jelikoz jsem sporiva manzelka nebyla / a muj muz bohuzel tez nebyl sporivy "typ"/ dostalůi jsme se do nedobre financni situace /nekolikero uveru, leasing atd./ a to predevsim tim, ze nase prijmy byly stale vysoke a opravdu nas cca 5 let netrapilo a ani neprislo na mysl, ze bychom se splacenim pohledavek meli miti problemy.
Tomu se tak ovsem stalo 6 tym rokem nase spolecneho manzelskeho zivota a nyni se jiz druhym rokem snazim/e organizovat finance "jinak" a lepe, sporive atd..... ovsem hyreni predchozim let a zadne financni rezervy nas nyni opravdu tizi... takze se snazim naucit byti tou sporivou manzelkou a lituji, ze jsem jakousi "financni gramotnosti" neprosla jiz drive ... ale jsem typ, kt rika "nikdy neni na nic pozde" a tak se ucim .... lide, kt jsou financne "gramotni" jaksi "odprirozena" obdivuji, maji vyhodu pred nami "rozhazovacnezivelnymi" typy .... ale nyzbyva, nez si projit touto cestou a napriste si dat jiz velkeho "bacha" na tu nespravnou cestu ... bez financniho rozpoctu a pecliveho zvazeni "do budoucna".
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
15. 7. 2009 15:19
Finanční plán je pro idioty. Normální člověk prostě ví, kolik a za co utrácí, kde má ubrat a co si může dovolit.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.