České banky očima důchodkyně: Nerozumí nám!

Důchodce to v českých bankáchnemá jednoduché. Zvlášť pokud neumí pracovat s internetem. Když už důchodcedo banky přijde, často bankovním úředníkům nerozumí. Ti se sice snaží pomoci, ale mluví jazykem, který je pro staršího klienta zcela nesrozumitelný. Nejen to jsem si odnesla z průzkumu, který jsem jako šedesátiletá důchodkyně dělala pro Peníze.cz v šesti bankách.

Také mi bylo nepříjemné, když na mne hleděli jako na absolutně exotickou osobu. Stačilo, když jsem úředníkům řekla, že nemám doma internet a ani s ním neumím pracovat. To většinu bankovních pracovníků zarazilo. Někteří byli i v rozpacích, co mi mají vlastně nabídnout. Veškeré bankovní služby směřují do elektronické podobya málokdo si v bankách uvědomuje, že existuje velká část populace, která internet neumí, odmítá ho či se práci s ním již nechce učit. Anebo nemají k dispozici dobrý počítač s připojením na internet. V mém okolí je takových lidí hodně.

Starší lidé jsou většinou konzervativní. Potřebují mít služby jasné a popsané fyzicky na papíře. Chtějí vidět, co služba obsahuje. Snad by důchodcůmv tomto ohledu pomohly podrobnější informační letáky. Ty, které jsem v bankáchdostala, jsou stručné a ne každému příliš srozumitelné. Navíc mi často úředníci ještě vytiskli z internetu další informace, protože samotný leták by mi prý nestačil. Letáčky navíc bývají psané malým nebo špatně čitelným písmem, zvláště pro člověka bez brýlí. Ten, pokud si je zapomene doma, je odkázaný jen na to, co mu o produktu řekne úředník. To se ale přitom může stát každému a při podpisu nějakého dokumentu může nastat problém. Pomoci by mohly třeba speciální plastikové lupy k zapůjčení, které se na stránky dají přiložit.

Vzhledem k tomu, že banky neumí dobře se staršími lidmi komunikovat, ztrácí důvěru značné části případných klientů, kteří mají zábrany se ptát na podrobnosti nabízených služeb. Pak si tito lidé raději nechávají peníze doma a vystavují se riziku, že je někdo okrade.

Důchodce může od využívání bankovních služeb odraditi výše poplatků. Ty jsou zbytečně vysoké. Lidé v penzi přitom počítají často každou korunu. Proč mám například platit za to, že mi na účet přijdou peníze?

Můj pocit z jednání v bankách? Všichni úředníci byli velice slušní, ale někteří absolutně nechápali, co chci. Řekla jsem, že jsem důchodkyně a chci si v jejich bance zřídit účet. Místo jejich nabídky jsem se musela často rozhovořit o své představě, co by měl účet obsahovat. Setkala jsem se dokonce i s nezájmem, pokud jsem nechtěla účet ihned zřídit.

Nejlepší dojem jsem měla z komunikace v Komerční bance, kde byla velice ochotná mladá slečna. Nabídla mi hodně produktů banky a snažila se mi vše podrobně vysvětlit. Dala mi i vizitku s pracovní dobou pobočky. Bylo to příjemné setkání. Totéž bych mohla říct i o úřednici z ČSOB, i když produkt (spořící účet s týdenní výpovědní dobou),který mi nabízela, asi není vhodný pro lidi mého typu.

Nejméně příjemný dojem jsem naopak měla v České spořitelně. Ze strany jejích pracovníků jsem cítila nezájem. Při jednání v bance je podle mne velice důležité, jak umí referent komunikovat s klientem či s případným klientem. Pokud to neumí, odradí tím i klienta, který přejde ke konkurenčnímu bankovnímu ústavu, nebo si nechá peníze raději doma.

Na závěr bych svým vrstevníkům poradila, aby se nebáli nebo neostýchali více se v bankách ptát. A pokud něčemu nerozumí, zeptat se znova a znova. Nejsme přece všichni počítačoví experti. A mezi námi, ani plno mladých lidí neumí dostatečně pracovat s počítačem, hlavně s aplikací pro internetbanking.

Máte také vy nebo vaši blízcí podobnou zkušenost z jednání v bankách či na úřadech? Podělte se o ni s ostatními čtenáři.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem