Michal a Eva Skořepovi - autoři učebnice Finanční a ekonomická gramotnost. Michal Skořepa pracuje jako poradce viceguvernéra v České národní bance. Eva Skořepová učí angličtinu na základní škole v Nymburce.
Napsali jste učebnici pro žáky základních škol. Máte děti?
Skořepa: Ano
Kolik jim je?
Skořepová: Čtyři a sedm let.
Co by měly vědět o osobních financích, až jim bude patnáct?
Skořepa: Úplně nejdůležitější je, aby si byly vědomy, že všechno něco stojí. Že když jdu po ulici a někdo mi nabídne ukrutně výhodnou půjčku a nechce vědět, jak se jmenuji, nechce vidět daňové přiznání nebo výplatní pásky, tak je to divné.
Nic konkrétnějšího by znát neměly?
Skořepa: Finanční trh je strašně široký. Těch produktů je na něm moc. Je proto těžké říct, jestli je důležitější dítě nejdřív učit o úsporách, nebo o půjčkách, či o penzijním připojištění a pojištění. Podstatnější jsou obecné myšlenkové základy, že když je něco abnormálně levné, tak to může být podezřelé. Že není sleva jako sleva. Děti musí vědět, že na druhé straně stojí někdo, kdo má určité zdroje a náklady a že když najednou výrazně sleví, tak buď má nějaký problém, nebo s takovou nabídkou není něco v pořádku. To jsou základy, které stačí. Pro konkrétní informace můžou jít do banky.
Skořepová : Navíc ta základní pravidla platí obecně i pro zboží a služby, nejen pro finanční produkty.
Měly by už v patnácti letech umět hospodařit s penězi a plánovat si výdaje?
Skořepová: Určitě. To je základ. Proto se jim snažíme ukázat, že existují základní potřeby, bez nichž se neobejdou a za které musí zaplatit. A pak teprve mohou přemýšlet o koníčcích.
Skořepa: Naše starší dcera dostává kapesné a už v těch sedmi letech ji dochází, že když si chce koupit penál s oblíbenými postavičkami za stovku, ale má naspořeno čtyřicet korun, tak musí ještě nějakou dobu čekat. Kapesné je dobrý způsob, jak děti takové plánování naučit.
Co si myslíte o bankovních kontech pro děti?
Skořepa: Mohou pomoci. Ne proto, aby tam děti měly hodně peněz, ale aby pochopily, že existuje bankovní účet a jak funguje. Že se tam peníze nejen hromadí, ale že si banka z účtu strhává poplatky.
Jak může dítěti pomoct, že má v bance 250 korun, když s ní stejně do styku nepřijde?
Skořepová: To není tak úplně pravda. Může si třeba dobíjet kredit do mobilu přes bankomat a využívat i další služby. Navíc pro děti v pubertě je „in“ mít vlastní účet.
Skořepa: Dítě nemusí do banky chodit samo. Může ho tam vzít rodič. Ukázat mu, jak se ukládají peníze, že musí k přepážce, kde sedí nějaká paní, která si peníze vezme, vydá potvrzení. Doma si vezme výpis z účtu, kde dítěti ukáže, tady je ta tisícovka, kterou jsme uložili, a tady je padesát korun, které si banka za vedení účtu strhává, protože má nějaké náklady.
Zkusili byste je vést i k investování?
Skořepa: Asi by to šlo, ale ve věku do patnácti let bohatě stačí, aby se děti zorientovaly v základních bankovních službách.
Jak by měly vypadat hodiny finanční gramotnosti ve škole?
Skořepová: Z vlastní učitelské praxe jsem usoudila, že nějaký jednostranný výklad učitele by nebyl vhodný. Vycházeli jsme z toho, že většinu předpisů a dalších informací si musí lidé sehnat, nastudovat a podstatné údaje si v nich najít. To často neumí. Proto je naše učebnice napsaná tak, aby si jich děti co nejvíc vyhledávaly na internetu nebo přímo v institucích. A v různých cvičeních a úkolech si pak vyzkoušely, jak to v praxi funguje.
Měly by se děti o financích učit ve zvláštním kurzu, nebo by se finanční problematika měla prolínat i do dalších předmětů, třeba do matematiky?
Skořepová: Obojí je možné. V rámci nové organizace výuky je čistě na školách, aby rozhodly, jak chtějí finanční gramotnost učit. Mohou to učit jako samostatný předmět. Někde to zahrnou do občanské nauky. Když bude učitel „občanky“ učit i matematiku, určitě si finanční výpočty zahrne i do matematiky.
Vaše kniha se jmenuje Finanční a ekonomická gramotnost. Jaký je rozdíl mezi finanční a ekonomickou gramotností?
Skořepa: Ekonomická gramotnost je schopnost pochopit principy fungování kterékoli oblasti ekonomiky, včetně financí. Teprve na základě ekonomické gramotnosti lze budovat finanční gramotnost, o které se tolik mluví. Navíc kdo rozumí ekonomice, nemusí před volbami naletět všem politickým slibům.
Neměli jste se přesto více věnovat třeba tomu, na co si má smysl půjčovat, aby se žáci v dospělosti nedostávali do dluhových problémů?
Skořepová: Na co si půjčovat, to je věc osobního rozhodnutí. Podstatné je, kde a za kolik si půjčovat. V učebnici je, jak si jednotlivé nabídky porovnat. Navíc tam je i to, že jsou nezbytné náklady na živobytí, s nimiž je třeba počítat, než lidé začnou uvažovat o půjčce.
Skořepa: A že by měli mít i nějakou rezervu, třeba když se rozbije pračka, aby měli z čeho zaplatit opravu.
Hodně sázíte na metodu hry. Konzultovali jste to s učiteli a jaké byly ohlasy?
Skořepová: Přeposílali jsme některé pasáže známým učitelům, kteří učí „občanku“ a zkoušeli je přímo ve třídách. Pak nám posílali reakce a připomínky. Uvědomili jsme si například, že hodně učitelů působí na malých městech nebo na vesnicích, kde finanční instituce nemají pobočky, kam by žáci mohli pro informace zajít. Proto jsme zařadili i alternativu, jako internet.
Jsou znalosti učitelů, kteří budou ekonomickou a finanční gramotnost učit alespoň na úrovni vaší učebnice?
Skořepová: To je těžké říct. Kde by je měli získat? Na pedagogické fakultě mají učitelé „občanky“ jeden semestrální kurz věnovaný ekonomice. To, co se naučili před patnácti lety, je navíc teď sotva použitelné.
Nedopadne to tak, že učitelé budou při výuce jen o dvě lekce před žáky?
Skořepová: Náš manuál pro učitele obsahuje dost informací, které mohou při výuce využít, aby se před žáky cítili jistí.
Skořepa: Ale může se stát, že první rok budou před dětmi jen o pár kapitol napřed. Horší by bylo, kdyby ani školení, která plánujeme, je nepřiměly, aby předmět přijali za svůj a dál se vzdělávali. Přitom výuce této tematiky se nevyhnou, protože podle rámcových vzdělávacích programů finanční gramotnost musí učit. Buď to budou učit podle naší knihy, nebo podle nějaké jiné.
Co se budou učitelé na školeních učit?
Skořepa: Aby školení získalo akreditaci, musí mít minimálně čtyři hodiny, ale delší kurz už není pro učitele a školy stravitelný. Proto musíme vybrat to nejtěžší, to jsou hlavně finanční témata jako počítání úroků. Ale chceme dát prostor učitelům, aby sami řekli, co jim není jasné. Pak obsah přizpůsobíme tomu, s čím učitelé mají největší problémy.
Kdy si děti budou moci poprvé zahrát třeba na pravěké tržiště, kde pochopí výhody vynálezu peněz?
Skořepová: Učebnice se rozesílá teď koncem srpna. Učitelé už ale vesměs vědí, co budou příští školní rok učit. Takže je na učiteli, jestli finanční gramotnost ještě stihne do výuky zařadit. Bude příjemné, když se už letos některé školy do toho pustí. Ale většina se přidá asi až příští rok.
Sdílejte článek, než ho smažem