I dnes lidé často sepisují závěti, v nichž ustanovují někoho dědicem pro případ, že by dědic povolaný na prvním místě z nějakého důvodu nedědil (např. se nedožije zůstavitelovy smrti, anebo dědictví odmítne). Netuší totiž, že dle platné právní úpravy takové klauzule v závěti nemají žádné právní účinky (§ 478 současného občanského zákoníku vylučuje, aby zůstavitel v závěti vázal dědění na splnění jakýchkoli podmínek). Nový občanský zákoník toto zcela nepochopitelné a neobhajitelné omezení zůstavitelovy autonomie vůle odstraňuje.
Tím, že ustanoví náhradního dědice, se zůstavitel zpravidla snaží předejít tomu, aby dědictví připadlo jeho zákonným dědicům (s nimiž má napjaté vztahy), popř. státu (nemá-li žádné zákonné dědice).
Sdílejte článek, než ho smažem