Daně: cena za sociální práva

Moderní politika se zrodila ve francouzské revoluci. Dělení na levici a pravici vzniklo v Konventu. Nalevo seděli liberálové. Jejich heslem bylo slavné „rovnost, volnost, bratrství.“ Dali lidem formální rovnost zrušením feudálních výsad a povinností. Lidé si byli rovni před zákonem. K ekonomické rovnosti měla vést dědická daň, která omezovala dědičnou majetkovou diferenciaci.

Adam Smith, klasik uznávaný levicí i pravicí, měl za to, že stát má ochránit zemi z vnějšku, a má proto financovat armádu. Má dát jasná pravidla v zákonech a dbát na jejich dodržování, tedy má zabezpečit právo, jeho výkon a vnitřní bezpečnost. Konečně má stát udržovat komunikace, potřebné ke svobodnému obchodu. K tomu je nutné vybírat daně.

Svoboda ale vedla k majetkovým rozdílům. Dřívější feudální komunita měla vestavěné sociální mechanismy. V součinnosti obce a feudála se starala o chudé a sirotky. Kolonie svobodných dělníků nic takového neměla. Ztráta zaměstnání, krize podnikatele nebo odvětví měla fatální důsledky. Středověký tovaryš ovládal celý výrobní postup, mohl se osamostatnit. Nekvalifikovaný tovární dělník znal jen dílčí úkony a k podnikání mu chyběl kapitál. Pohyboval se v kruhu chudoby, který Malthus nebo Mill pokládali za nezbytný. Mzda byla podle nich v zásadě určena minimem k přežití rodiny. Masa nevzdělaných a nekvalifikovaných byla fakticky nesvobodná a vystavená riziku.

Koncem devatenáctého století vznikaly základy sociálního státu. Každý pracující měl mít stanovena práva a měl být pojištěn pro případ úrazu, nemoci, ztráty zaměstnání, ztráty živitele rodiny a měl mít zajištěn příjem ve stáří. Dítě mělo dostat základní školní vzdělání. Většinu těchto úloh plnil veřejný sektor nebo samotný stát. Současný sociální stát je dědicem těchto představ. Je financován z daní a pojistných odvodů.

Spor o velikost daní je sporem o úlohu státu. Británie třicátých let ušetřila na daních. Když Neville Chamberlain podepisoval Mnichovskou dohodu, věděl, že nemá volbu. Neměl kvůli daňovým pacifistům k válce potřebnou pozemní armádu a neměl ji čím vyzbrojit. Když Winston Churchill žádal amerického prezidenta Franklina Roosevelta o pomoc formou dodávek zbraní, neměl americký prezident co dodat. I USA léta šetřily na zbrojení. Nacismus byl poražen poté, co obě země bez ohledu na náklady a daně vybudovaly válečný průmysl.

Neplatit daně je snem všech. Ačkoli to v Česku mnozí uskutečnili jen na základě osobní statečnosti v porušování zákona, my bojácní bychom tak rádi činili bez hrozby vězení. Protože máme matné ponětí, že státní příjmy by měly korespondovat s výdaji, zvažme alespoň redukci státních výdajů.

Největší výdajovou položkou jsou důchody. „Vyhubením“ důchodců bychom ušetřili téměř čtvrtinu na daních a pseudopojistném. Proti „hubení“ důchodců jsou však zejména sami důchodci, potenciální důchodci a humanitární organizace. Může nás tedy alespoň těšit, že naše důchody jsou jedny z nejnižších v Evropě.

Neoliberální proroci navrhují, aby stát důchodce odvrhl. Každý se má pojistit sám u soukromníka. Pětina až polovina populace se potom nepojistí v optimistické finanční naději, že se důchodu nedožije. „Humanistům“ vyspělých zemí vadí, že starší lidé žebrají. Pokud těm pojištěným jejich pojišťovna zkrachuje, chtějí náhradu po státu. Klienty zkrachovalých bank a pojišťoven státy vždy odškodňují, protože křičí a ohrožují volební výsledky. Historická zkušenost Evropy učí, že neplatit „daně“ důchodcům je dražším řešením než daň na důchody vybírat.

Asi pětina daní by se dala ušetřit zrušením zdravotnictví. Není nutno rušit úplně, stačí, když si každý platí péči sám, ať už v pojišťovně nebo ordinaci. Ušetříte na daních, ale zaplatíte víc. Funguje to v USA a je to pětkrát dražší než český lékař. USA mají proti Česku dvojnásobnou dětskou úmrtnost. Pětina lidí je nepojištěna, další část má skromné pojištění. Trh je tu netransparentní, nerozumíte tomu, co kupujete.

A dalo by se rušit dál. Sedmina daní by třeba zmizela zrušením bezplatné školní docházky. Nepřipadá v úvahu, porušili bychom kdejaký mezinárodní závazek. Může nás těšit, že školství je aspoň hluboce podfinancované. Desetina daní se dá ušetřit zrušením výstavby a údržby silnic, desetina na postižených, dětech a jiných „sociálních případech“.

Lord Keynes pravil, že v dlouhém období není jiné jistoty než smrt a daně. To první nikomu nepřeji. Druhé je trochu příjemnější.

Autor je bývalý místopředseda vlády ČR.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem