Euro příští rok oslaví deset let úspěšné existence. A Slováci budou s největší pravděpodobností u toho – jako jediní ze středoevropského regionu. Potvrdí se tak skutečnost, že ačkoliv je vytvoření měnové unie a společné měny ekonomickým projektem, o její realizaci rozhodují hlavně politické zájmy. Kdyby rozhodovaly čistě ekonomické důvody, Slováci by Česko v přijetí eura nepředběhli. Jenže rozhodnutí mají ve svých rukách politici. A ti čeští se do eurozóny nehrnou.
Je pravděpodobné, že dříve než v Česku se eurem začne platit i v Polsku, jehož ekonomika je na vstup do eurozóny připravena také méně než ta tuzemská. Jenže největší polská vládní strana Občanská platforma si už ve volebním programu stanovila rychlé přijetí eura za svou prioritu. Po vítězných volbách rétoriku nezměnila a ústy premiéra Donalda Tuska i ministra financí Jacka Rostowského několikrát vyjádřila odhodlání přijmout euro v roce 2012.
Jaká jsou tedy měřítka připravenosti na euro a jak si v nich jednotlivé země vedou? Ze strany evropských institucí je požadováno plnění tzv. maastrichtských kritérií. Slovensko je plní všechna. Česká republika neplní pouze cenové kritérium, které je ovlivněno letošním jednorázovým vzedmutím inflace. Ta by měla příští rok odeznít.
Neméně důležitá jsou reálná kritéria, která naznačují připravenost dané země obstát v eurozóně. Zde si Česká republika vede nejlépe. Její ekonomická úroveň je nejvyšší, neboli je nejméně vzdálená od průměru EU, resp. eurozóny. Proces reálné konvergence by proto měl být v Česku nejkratší. Důležité je sledovat i úroveň cenových hladin. Ceny v Česku se unijnímu průměru blíží spolu s Polskem nejvíce ze střední a východní Evropy. Přizpůsobování cenových hladin prostřednictvím vyšší inflace by zde proto mělo být nejméně bolestivé. Na druhou stranu jsou rozdíly mezi čtyřmi zkoumanými zeměmi minimální, což při celkovému rozdílu cenových hladin vůči průměru EU ve výši zhruba 40 procent nehraje tak významnou roli.
Důležitou úlohu hraje i řada dalších indikátorů a charakteristik typu struktura ekonomiky, pružnost trhu práce, schopnost reakce na vnější ekonomické šoky či stabilita finančního systému, ve kterých Česko ve srovnání s východními sousedy rozhodně nezaostává.
Kritickým pohledem se zdá, že ani Slovensko, ani Polsko nejsou na euro zcela připraveny. Jejich ekonomiky jsou stále na hony vzdálené jádru eurozóny v čele s Německem a Francií. Místo opatrnického přístupu však Bratislava a Varšava zvolily opačný postup. Nečekají, až časem poklesnou náklady přijetí eura (zejména plynoucí ze ztráty měnové autonomie a z tlaku na přizpůsobování se cen prostřednictvím rychlejší inflace), ale snaží se využít výhody společné měny co nejdříve. Hlavním přínosem je eliminace kurzových rizik , což ocení zejména Slovensko jako malá na exportu závislá ekonomika.
Prostředí bez měnových rizik si budou užívat nejen domácí vývozci směřující na klíčové eurové trhy. Absence měnového rizika bude významnou výhodou v konkurenčním boji středoevropských států při lákání velkých zahraničních investorů. Ti v těchto ekonomikách budují základny pro expanzi do západní Evropy a kolísavost kurzu domácí měny vůči euru pro ně představuje významnou nejistotu. Kdo ví, jak by se nyní rozhodovali manažeři automobilky Hyundai, kdyby tušili, že v Česku se začne platit eurem podstatně později než na Slovensku a nejspíše i v Polsku.
Není vyloučené, že podobní velcí investoři zrovna analyzují možnosti umístění nové výrobní kapacity ve střední Evropě. I přes výhodnou geografickou polohu České republiky a dobrému poměru mezi cenou a kvalitou pracovní síly se váhání s přijetím eura možná stává stále více argumentem, proč investovat u sousedů.
Autor působí v EU Office České spořitelny.
Co podle vás převažuje - výhody, nebo nevýhody přijetí eura? Podělte se o názor.
Sdílejte článek, než ho smažem