Opce: Kdo může koupit a kdo musí prodat

Opce je smlouva, které jejího držitele opravňuje v budoucnu koupit či prodat akcie či jiné podkladové aktivum za předem sjednanou cenu. Zda jde o právo koupit či prodat signalizuje název opce. Call opce je určená pro ty, kdo chtějí podkladové aktivum v budoucnu koupit. Put opce naopak představuje právo v budoucnu podkladové aktivum prodat. Opce se rozlišují i podle toho, zda jde o opci koupenou (long) či vypsanou (short)

Long Call Opce je právo koupit podkladové aktivum (např. akcie) v určité době za předem stanovenou cenu. Za toto právo se platí poplatek, kterému se říká opční prémie. Protože jde o právo akcie koupit, má investor vždy na výběr, jestli toto právo uplatní či nikoli. Cena za jeden opční kontrakt, neboli standardizované množství kontrolovaného podkladového aktiva, je cena opce krát 100. Protože jeden opční kontrakt na akcie obsahuje právo na nákup sta akcií.

Cena, za kterou lze v budoucnu koupit akcie, se jmenuje strike cena. Každý kontrakt platí pouze do určité doby. Lze si vybrat podle potřeby dobu trvání kontraktu od několika týdnů až do několika roků. Jde však vždy o standardizované časové údaje, tzn. mají přesné datum vypršení.

Long Put opce dávají vlastníkovi právo prodat podkladové aktivum (např. akcie) za strike cenu až do doby expirace. Toto právo může uplatnit po celou dobu platnosti kontraktu. Častějším případem ovšem je, že se kontrakt uzavře ještě před vypršením (dobou expirace, tj. třetí pátek v měsíci). Pokud koupíme opci na akcii IBM, doba vypršení je březen, strike cena je 110 dolarů, máme právo, ale ne povinnost, koupit 100 akcií za cenu 110 dolarů za akcii, a to až do třetího pátku v měsíci březnu, kdy platnost kontraktu končí. Za toto právo se platí poplatek, opční prémie, ve výši hodnota opce krát 100. Pokud opce stojí například 2 dolary, zaplatíme za jeden kontrakt 200 dolarů. Hodnotu opce zjistíme z on-line platformy, kterou klientům poskytují brokeři (stejně tak jako např. cenu akcie).

Short call a short put opce představují naopak závazek podkladové aktivum koupit či prodat. To je hlavní odlišnost od obou typů long opcí, kde má kupující právo, ale ne povinnost koupit nebo prodat. Investor, který vypisuje opce, má vždy povinnost splnit kontrakt. Pokud se majitel long call opce rozhodne koupit akcie, ten kdo short call opci vypsal, mu musí akcie prodat. Stejně tak, jestliže se majitel long put opce rozhodne prodat akcie, obchodník, který opci vypsal, má za povinnost akcie koupit. Obdržená opční prémie obchodníkům, kteří opce vypsali, zůstává.

Cena, za níž se akcie v budoucnu kupují nebo prodávají, se nazývá „strike“ cena. Pokud držíme jednu call opci na akcie IBM za 100 dolarů, máme právo koupit 100 akcií IBM za cenu 100 dolarů za kus neboli za strike cenu. To je garantovaná cena pro nákup (pro call opce) nebo prodejní cena pro put opce až do expirace kontraktu. Strike ceny se obvykle pohybují v intervalech po 2,50 dolaru pro akcie do ceny 25 dolarů za kus (to znamená, že strike cena může činit 10; 12,50; 15 dolarů atd.) a pro akcie nad 25 dolarů se strike cena zvyšuje či snižuje po 5 dolarech. U dražších akcií (nad 200 dolarů za kus) je interval striků 10 dolarů.

Opce mohou být výborným nástrojem zajištění již vytvořených zisků a také zajímavým prostředkem výdělku ze zakoupených akciových pozic. Opce rovněž poskytují finanční páku - umožňují vydělat na pohybu podkladového aktiva bez nutnosti investovat velkou částku. To je jejich možná nejznámější charakteristika. Každopádně nabízí velkou flexibilitu při investičních rozhodnutích, především díky široké paletě opčních strategií.

Autor působí ve společnosti Czechwealth

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem