New York se stal během devatenáctého století z provinčního města srdcem amerického finančního systému. Město rychle rostlo. Jenže jeho správa byla vždy o několik kroků pozadu. Městské rady byly obsazeny lidmi, jejichž příjmy pocházely z korupce a obchodování na základě důvěrných informací, které získali při výkonu funkce. Jejich osobní zájmy se často výrazně lišily od zájmů veřejnosti. Svého času třeba městská rada střídavě odebírala a přidělovala licenci Harlemské železniční společnosti podle toho, jestli její členové akcie společnosti kupovali, nebo prodávali.
Newyorský starosta William M. Tweed se stal v 60. letech celostátním symbolem korupce. K jeho vrcholným výkonům patřila stavba soudní budovy New York County, která stála 14 milionů dolarů (24,7 miliardy dnešních dolarů při přepočtu přes HDP), což bylo o 40 procent víc než částka, za kterou Britové postavili parlament.
Úrovni městské správy odpovídal i stav městských financí. Městem vydané dluhopisy byly zaručené hypotékou na městský majetek, a přesto se prodávaly s více než pětiprocentním výnosem. Město tak platilo o 1,5 procenta víc než podobně zaručené dluhopisy prvotřídních železničních společností, o 1,6 procenta víc než nezaručené kvalitní komunální obligace. Město si proto raději půjčovalo krátkodobě, kde byl kreditní spread, neboli riziková přirážka, přece jen trochu užší.
Když však v roce 1893 vystřelily krátkodobé sazby vzhůru, ocitl se New York v úzkých. Banky bojující s vlastní likviditou mu nebyly ochotny půjčit. Městská správa propadla panice a začala hledat kohokoliv, kdo by jí půjčil – a přesně v tu dobu se na radnici objevila Hetty Greenová.
„Ta žena měla nejlepší bankovní mozek, jaký jsem kdy poznal,“ řekl později šéf městského financování Bird S. Coler, „nosila v něm všechny informace, nikdy nespoléhala na psaná memoranda. Sledovala peněžní toky tak přesně, že když jsem ji požádal o úvěr, věděla, kolik chci, ještě dříve, než jsem otevřel ústa.“
New York nebylo jediné město, které Hetty zachránila před bankrotem. Přes syna Neda půjčila i druhému největšímu americkému městu, jedenapůlmilionovému Chicagu, a v době mizejících peněz dodávala likviditu bankovnímu sektoru. Úroky, které za půjčky inkasovala, byly samozřejmě značné, ale v té chvíli se na to příliš nehledělo.
Investovala i do nemovitostí. V Chicagu koupila pozemky o celkové výměře šesti a půl čtverečních kilometrů, na kterých stálo i několik mrakodrapů. V Texasu vyhrála vládní zakázku na výstavbu železnice. Při její stavbě se dostala do konfliktu s železničním magnátem Collinsem Huntingtonem, při kterém mu vyhrožovala revolverem. A samozřejmě operovala na burze. Při pročítání burzovních příloh večerních novin její mozek krmený desítky let finančními údaji nacházel tituly, které se prodávaly pod cenou, a ona je pak příští den za nízké ceny skupovala na burze.
V polovině 90. let se její majetek odhadoval na šedesát milionů dolarů (50,8 miliardy dnešních dolarů při přepočtu přes HDP). Tato částka převyšovala bilanční sumu nejen Chemical Bank, ale i většiny finančních podniků té doby. Přestože půjčovala městům, stále žila v ilegalitě a unikala daňovým úředníkům. V roce 1894 ji kvůli tomu napadl kongresman W. J. Bryan v řeči za zavedení příjmové daně: „Její majetek se odhaduje na 60 milionů dolarů a její roční příjem nemůže být nižší než tři miliony. Přesto žije v laciném nájemním domě a neutratí ročně více než pár set dolarů. Tato žena v režimu nepřímého zdanění nepodporuje federální vládu více než dělník, který pro svou rodinu utratí ročně 500 dolarů.“
Hetty odpověděla, že ač má hodně peněz, vždycky byla přítelem pracujícího lidu. „A nemine den, abych pro ně něco neudělala. Jednou se v železničním neštěstí zranil řezníkův syn a já byla první, kdo mu pomohl.“
V 90. letech se od Hetty odstěhoval syn Ned. Během služebních cest se stal nadšeným filatelistou a oženil se s pokojskou Mabel (což byly dvě věci, které matka neschválila). Žil střídavě v Texasu, kde dozíral na matčiny železniční společnosti, a v Chicagu, kde kontroloval matčiny nemovitosti a finance místní radnice.
Dcera Sylvie žila s Hetty až do 38 let, kdy se po dvouleté známosti 23. února 1909 vdala za sedmaapadesátiletého Matthewa Astora Wilkese, jednoho z dědiců Astorova realitního impéria. Dva miliony dolarů Wilkesova majetku Hetty přesvědčily, že si Sylvii nebere pro peníze. I tak musel ženich před svatbou podepsat dohodu, že se vzdává podílu na Sylviině majetku, za což inkasoval 5 000 dolarů.
Ve čtvrtek 17. října 1907 s ní jedna známá probírala poslední finanční události. Vyprávěla o Charlesu Morseovi, který přes Bank of North America koupil Mercantile National Bank a jejím prostřednictvím pak Knickerbocker Trust Company, jednu z největších bank USA. A nato se Henrietty zeptala, co si o Knickerbocker Trustu myslí. Hetty jí poradila, že pokud tam má nějaké peníze, měla by je okamžitě převést pryč. Známá se zeptala proč. „Muži v té bance vypadají až příliš dobře,“ řekla Hetty, „to si tedy pište!“
O den později Charles Morse rezignoval. V pondělí 21. října 1907 přestala National Bank of Commerce akceptovat šeky Knickerbocker Trustu. V úterý 22. října odpoledne se Knickerbocker Trust zhroutil.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
