V čem mají pravdu a v čem se mýlí odpůrci eura

Odpůrci eura mají v tomto ohledu pravdu. Po přijetí společné měny Česká národní banka přestane řídit domácí měnovou politiku. O nastavení klíčových úrokových sazeb se bude rozhodovat v Evropské centrální bance ve Frankfurtu, která bude brát spíše ohled na největší ekonomiky typu Německa a Francie než na Českou republiku.

Aby Česku nebyl jednotný měnový kabát evropských centrálních bankéřů příliš těsný či volný, je třeba, aby se domácí ekonomika co nejvíce přiblížila zemím, kde se platí eurem. Čím podobnější bude náš hospodářský cyklus s eurozónou, tím více bude celoevropská měnová politika vyhovovat i Česku.

Nezbytné rovněž bude posílit vliv ostatních tuzemských vyrovnávacích mechanismů, které budou jednotnou měnovou politiku doplňovat a korigovat. Především jde o zdravé veřejné finance, které dokážou v případě útlumu hospodářství znovu rozpumpovat i bez pomoci centrální banky. Klíčový bude i pružnější trh práce.

Proces lze částečně přirovnat ke ztrátě jiných národních politik (obchodní politika, zemědělská politika, regionální politika) po vstupu do EU v květnu 2004. Statistiky neprokázaly, že by ztráta suverenity v těchto oblastech české ekonomice uškodila.

Předpověď oponentů eura o rychlejším růstu cen po zavedení společné měny by se vyplnit mohla. Část obchodníků může využít zaokrouhlování při přechodu na euro a k cenám si něco přisadit. Jednalo by se však pouze o zanedbatelný jednorázový inflační efekt. Eurostat ho v zemích eurozóny při zavedení hotovostního eura odhadnul na číslo z intervalu od 0,09 % do 0,29 %. Z tohoto pohledu je německá přezdívka "teuro" (draho) nespravedlivá. Vznikla proto, že zvýšení cen se odehrálo u drobného zboží a služeb každodenní spotřeby, a bylo proto více viditelné.

Důležitější příčinou možného rychlého růstu cen bude dohánění průměrné ekonomické výkonosti EU. Při něm se sbližují i cenové hladiny. Loni byly české ceny na úrovni 61 % průměru EU. Jejich přibližování se nyní odehrává prostřednictvím měnového kurzu (koruna posiluje vůči euru, což z českého pohledu zlevňuje zahraniční zboží a z evropského pohledu zdražuje to české) a tuzemské inflace (domácí ceny rostou rychleji, než ceny stejného zboží v zahraničí). Po přijetí eura bude možné unijní cenovou hladinu dohánět pouze vyšší domácí inflací. Ta podle zkušeností srovnatelných zemí eurozóny může po zavedení eura vzrůst o zhruba jeden procentní bod. Jinými slovy, jestliže dnes je průměrná inflace kolem tří procent, v případě přijetí eura by poskočila zhruba na čtyři procenta. V případě, že Česko bude průměr EU dohánět rychleji, bude vyšší i inflace a naopak.

Tvrzení o bohatnutí je zatím pravdivé, nicméně nemusí být platné vždy. Za průměrnou mzdu si Češi letos pořídí lepší dovolenou v rakouských Alpách než před pěti lety. Jenže není vyloučené, že ta samá dovolená za tři roky bude pro průměrně vydělávajícího Čecha opět dražší. Nikdo nemá křišťálovou kouli, aby s jistotou tvrdil, že koruna bude posilovat neustále. Globální finanční trhy jsou nevyzpytatelné, efekt bohatnutí při posilující koruně se může rychle změnit v efekt opačný.

Tuzemská ekonomika je malá, otevřená, a tudíž i vysoce závislá na měnovém kurzu. Tato závislost s sebou nese i rizika neočekávaného kurzového vývoje. Přijetím eura se vytvoří měnová unie s největšími obchodními partnery Česka a kurzová rizika proto odpadnou.

Přijímání eura nejsou dostihy, není třeba doběhnout první za cenu, že na to ekonomika nebude připravena. Na druhou stranu není vhodné ani dávat předem najevo, že Česko "závod" nezajímá, že klidně bude poslední, nebo vůbec nedoběhne.

Kdyby firmy jako Hyundai či Foxconn nebyly přesvědčeny, že Česká republika ve střednědobém horizontu nemá zájem zavést euro, patrně by své továrny u Nošovic a Kutné Hory nepostavily. Obdobně by se zachovala řada jiných zahraničních investorů, které na České republice mimo jiné láká přístup na unijní vnitřní trh, který bude za pár let možný i bez rizika změny měnového kurzu. Přijetí eura zlepší i pověst české ekonomiky v očích zahraničních investorů. Česko tak definitivně ztratí punc rozvíjející se ekonomiky střední a východní Evropy a stane se standardní ekonomikou "západoevropského typu".

Referendum o přijetí eura se už dávno uskutečnilo. V červnu 2003 se každý občan České republiky mohl vyjádřit, zda souhlasí se vstupem do Evropské unie za podmínek vyjednaných v Přístupové smlouvě. Pro se vyslovilo 77 procent voličů.

Z Přístupové smlouvy vyplývá, že Česká republika musí usilovat o plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a přijmout euro. Společnou měnu do té doby nemusí používat jen díky dočasné výjimce. Česko tedy není v situaci Dánska či Velké Británie, které si jako jediné státy EU vymohly trvalou výjimku na přijetí eura.

Každé zásadní rozhodnutí má své jednorázové administrativní náklady, tím spíše nahrazení koruny eurem. Pokud se však rozloží v čase a v podnikové sféře budou spojeny se zásadnější modernizací informačních systémů, jejich dopad bude z makroekonomického hlediska minimální.

Důležité je proto v dostatečném předstihu určit závazné datum přechodu na euro a dodržet ho. Bohužel v aktualizované Strategii přistoupení ČR k eurozóně žádné konkrétní datum uvedeno není.