Biopaliva do aut jsou omyl

Hitem dneška jsou biopaliva. V Česku už teď řidiči u benzínových pump čepují do aut naftu s příměsí biologické složky z řepky olejky. Od příštího roku se k nim přidají i majitelé vozů s benzínovými motory, do nichž budou lít benzín smíchaný s bioetanolem. Řada firem plánuje stavbu továren na výrobu těchto biopříměsí. Jako zatím poslední tento záměr ohlásila společnost Agrofert. Měly by je čekat slušné zisky. Evropská unie letos v březnu rozhodla, že v roce 2020 budou biopříměsi tvořit desetinu veškerého paliva, které řidiči natankují. Dnes se podíl biopaliv pohybuje v jednotkách procent. V Česku činí podíl biosložky v naftě dvě procenta.

Cíl zavádění biopaliv je jednoduchý: šetřit ropu, z níž se benzín a nafta vyrábějí, a chránit životní prostředí, protože díky biopalivům by se mělo dostávat do ovzduší méně skleníkového oxidu uhličitého (CO₂). Emise se totiž posuzují v celém životním cyklu: rostlina, ze které se později vyrobí biopalivo, nejdříve CO₂ spotřebovává k růstu a část tohoto CO₂ se pak uvolní zpět do ovzduší při spalování v motoru.

Aktuální studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ovšem přišla se závěrem, že biopaliva ani jeden z problémů nevyřeší. Navíc lidstvu spíše vytvoří potíže nové. Šéf panelu OECD pro udržitelný rozvoj Brice Lalonde to shrnul do jedné věty: „Nemůžete po přírodě chtít, aby zároveň živila lidi, zbavovala atmosféru oxidu uhličitého, zachovávala rozmanitost druhů a plnila nádrže aut.“

JAK SI STOJÍ BIOETANOL

Zdroj: OECD

Pochybné jsou zejména naděje vkládané do biopaliv ohledně snižování emisí CO₂. Nyní umí výrazně přispět ke snižování emisí pouze etanol vyráběný z cukrové třtiny v Brazílii či ve Švédsku jako vedlejší produkt při výrobě celulózy. Podobně dobré účinky má bionafta ze zvířecího tuku a použitého kuchyňského oleje. Naopak etanol z pšenice a kukuřice, který se ve velkém vyrábí ve Spojených státech, snižuje emise jen o 13 procent ve srovnání s klasickým benzínem. Je to způsobeno tím, že při pěstování suroviny se spálí hodně klasické nafty a do jeho výroby se musí vložit 80 procent energie, kterou bioetanol v motoru ze sebe uvolní.

OECD spočítala, že i kdyby podíl biopaliv v benzínu a naftě vystoupal v roce 2050 celosvětově na 13 procent, snížily by se emise CO₂ o tři procenta, což je v absolutním čísle 1,8 gigatuny. Jenže aby se zpomalilo globální oteplování a průměrná teplota ve světě klesla o dva až tři stupně, muselo by se z výfuků a továrních komínů vypouštět dvacetkrát méně oxidu uhličitého (39 gigatun).

Sázet se podle studie nedá ani na to, že více biopaliv bude automaticky znamenat nižší spotřebu ropy. Podle odhadů Mezinárodní agentury pro energii bude spotřeba ropy v dopravě růst, i když se bude podíl biopaliv zvyšovat. Navíc cena biopaliv se při jejich větším používání bude vyvíjet podobně jako ropa. Při pěstování surovin se totiž bude stále používat klasická nafta vyráběná z ropy. Čím bude dražší, tím bude dražší i biopalivo.

Pochybnosti panují i nad ekonomickou udržitelností používání biopaliv. Jejich cena za litr je podstatně vyšší, než cena benzínu či nafty. Vyspělé státy se snaží jejich výrobu podporovat dotacemi ze státních rozpočtů. Jenže cena, kterou takto za snižování emisí CO₂ zaplatí daňoví poplatníci, je extrémně vysoká. V USA přijde státní rozpočet snížení emisí o tunu oxidu uhličitého na 500 dolarů. V Evropě je tato částka desetinásobná. Přitom cena povolenek na vypouštění CO₂, které si v Evropě kupují firmy, stojí nyní mezi 20 a 30 eury za tunu.

PŘÍLIŠ DRAHÁ BIONAFTA

Zdroj: OECD

Výrazné zlevnění biopaliv se podle OECD nedá očekávat. Dovoz z některých rovníkových zemí, kde by se mohl bioetanol vyrábět velmi levně, by se nevyplatil. Vlády na jejich import uvalily clo, které cenu zvyšuje nejméně o čtvrtinu.
Vyšší produkce nynějšího typu biopaliv přinese podle OECD řadu dalších problémů. Zvýší cenu potravin. Kvůli pěstování surovin pro jejich výrobu se budou kácet deštné pralesy, zemědělci půdu zamoří hnojivy a pesticidy. Celkové škody na životním prostředí tak mohou být mnohem vyšší než přínosy ze snižování emisí CO₂.

OECD proto navrhuje, aby vlády nechaly rozhodnout trh, jaký bude nejlepší způsob snižování emisí z motorových vozidel. Ideálním nástrojem by bylo zdanění vypouštěného CO₂. Spotřebitelé by se pak mohli sami rozhodnout, jestli se jim vyplatí kupovat drahá biopaliva, nebo najdou jiný efektivnější nástroj, jak emise snížit. Pokud by vlády skutečně chtěly jít cestou biopaliv, navrhuje OECD nedávat peníze zemědělcům, ale investovat je do výzkumu biopaliv druhé generace, které by se vyráběly z biologických odpadů či z dřevěné biomasy. Vsadit vše na tato paliva by však bylo podle studie ošidné. Zatím fungují jen pilotní projekty na jejich výrobu a není vůbec jasné, zda budou schopny ekonomicky přežít.

Mají biopaliva v dopravě budoucnost?