Letní čas 2024. Kdy se mění čas a posouvají hodiny?
28. 3. 2024 | Gabriel Pleska
V pátek začne čtyřdenní velikonoční supervíkend. Tentokrát přinese i změnu času ze standardního na letní. Tady jsou podrobnosti.
V Evropské unii nakupuje v jiném členské státě přes
internet šest procent spotřebitelů. Vy tvrdíte, že je to
málo. Proč?
Evropská unie má vnitřní trh, na kterém neexistují žádné
hranice. Internet také nemá hranice. Takže proto je těch
šest procent hodně málo. Přitom v průměru třicet procent
uživatelů internetu nakupuje v e-shopech ve svých
domovských státech. Vyšší procento je u Seveřanů, nižší
podíl je v jižních státech. Česko je někde uprostřed.
Jak velký by měl být podíl přeshraničního internetového
obchodu?
V průběhu příštích desítek let to bude poměrně vysoké
procento. Mladá generace umí s internetem zacházet, nemá
jazykové problémy, protože se většinou anglicky nebo jiným
jazykem domluví. Odborníci tvrdí, že je třeba překročit
určitou kritickou hranici. Pak se začne obchodníkům
vyplácet do přeshraničních dodávek zboží investovat.
Konkrétní číslo nemáte?
To je těžké určit. Různé studie tuto kritickou hranici
ukazují na různých typech zboží. Zmiňují většinou číslo
kolem třiceti procent nakupujících spotřebitelů. Pak se to
firmám začne vyplácet a trh začne fungovat. Problém je, že
dnešní pravidla jsou lépe připravena pro obchodování v
kamenných obchodech, než pro internet.
Proč by měli třeba Češi kupovat něco v Německu nebo ve
Španělsku, když si v podstatě vše mohou koupit doma?
Mnoho lidí bydlí kolem hranic. Tam je pro ně zajímavější
dojet si přes hranice do kamenného obchodu a je to pro ně
stejné, jako kdyby jeli do obchodu ve vlastní zemi. Jenže
když si totéž zboží objednají přes internet, vzniknou jim
zbytečné problémy.
Jde rovněž o prodej digitálního
obsahu, který opravdu nezná hranice. Větší nabídka přitom
zvyšuje komfort spotřebitele, kvalitu a snižuje cenu. Je to
velký potenciál pro celý evropský trh.
Nevyužitý
potenciál je i při nákupu služeb přes internet. Může jít
třeba o služby sociálního charakteru, zprostředkování
prodeje auta, či turistiky.
Jak by měla spotřebiteli pomoci vámi navrhovaná evropská
známka důvěry?
Evropská známka důvěry je klíčová. Spotřebitel by při
spatření jejího loga na stránkách internetového obchodu měl
mít jistotu, že tato firma dodržuje určité standardy, které
snižují rizika při přeshraničním nakupování. Mezi ně patří
třeba nejistota ohledně reklamací. Standardy by měly
nabízet jasné vymezení práv, které z kupní smlouvy
spotřebiteli plynou, a řešit dnešní situaci, kdy se úpravy
v jednotlivých členských státech liší. Také by mohly
zahrnovat arbitrážní doložku, která jasně určí, jak se
budou řešit spory. Dnes se řada spotřebitelů bojí nakupovat
v zahraničí, protože neví, jak by případné problémy spojené
s nákupem řešila.
Známku by měly obchody dostat automaticky?
Ano, pokud se k těmto standardům přihlásí.
Jak se zabrání zneužívání známky?
Máme směrnici o nekalých obchodních praktikách, která
umožňuje postihovat ty, kteří se přihlásí k nějakým
standardům a neplní je. Známka důvěry spojená s konkrétními
standardy je takovým příkladem. Takže její zneužití by bylo
právně postižitelné.
Obchody se známkou chce průběžně
testovat Evropské sdružení ochrany spotřebitelů. Bude
používat třeba zkušební nákupy, které dodržování standardů
prověří. Kontrola internetových obchodů je jednodušší, než
u kamenných obchodů. Stačí si na stránky kliknout a rychle
se dá zjistit, jak fungují. Když se zjistí pochybení, budou
obchodníci čelit nemilým důsledkům.
Jakým?
Nemusí se chodit k nějakým tribunálům. Stačí to, že budou
na internetu existovat informace o firmách, které známku
zneužívají. To bude pro obchody samo o sobě dostatečně
závažné. Navrhujeme také databázi firem, které používají
podvodné praktiky. Proto se firmám podvádět nevyplatí.
Taková samoregulace by mohla dobře a levně celý systém
udržovat v chodu.
Kdo by měl definovat standardy pro udělování evropské
známky?
Evropská komise. Ta by měla koordinovat práci na jejich
vytvoření.
Jak by se měla evropská známka dostat do povědomí
spotřebitelů?
Evropská komise tvrdí, že propagační kampaň by stála 27
milionů eur. Někteří čeští podnikatelé v digitálním
prostředí tvrdí, že by ji dokázali uskutečnit za
sedmadvacetinu této ceny. A rádi. Propagace přitom může být
jiná, když se dělá jenom pro digitální prostředí, než když
se dělá tradiční cestou pro klasické značky. Na internetu
stačí proklik na sdružení, které její pravidla kontroluje a
které má seznam firem porušujících pravidla. V takovém
případě je vše mnohem levnější.
Jenže když spotřebitel nebude vědět, na co kliká, bude mu
taková známka k něčemu?
Proto jsme se sešli i s provozovateli národních známek
důvěry v některých státech, kterým nevadí, že evropskou
známku dají vedle té své a vysvětlí, v čem je její
podstata. Evropská známka by neměla národním známkám
konkurovat, ale doplňovat je pro potřeby přeshraničního
obchodování.
Držíte se udržitelnosti?
Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.
Sdílejte článek, než ho smažem