Marcus Crassus, největší spekulant antiky: potupná smrt

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: potupná smrt
Dnešním dílem se s Marcem Liciniem rozloučíme. Ačkoli se Crassus stal jedním ze 3 nejmocnějších mužů římské republiky a jeho majetek převýšil oficiální roční příjem nejbohatšího státu oné doby, Egypta, zemřel zostuzen. Jeho hlavu navíc nepřítel prezentoval jako rekvizitu v divadelní hře. Crassova památka ovšem byla ještě dlouho živá...

Minulý díl jsme ukončili vznikem překvapivého triumvirátu, pevné politické aliance mezi Crassem, Pompeiem a Caesarem. Co následovalo?

Když se Crassus ujal správcovství Sýrie, bylo mu téměř šedesát. Ze tří triumvirů byl nejstarší a nejméně slavný. Pompeius potlačil Mariovy stoupence, zpacifikoval Hispánii, porazil pontského krále Mithtridata, eliminoval kilikijské piráty a pro Řím vybojoval Střední východ. Caesar udivoval veřejnost nepřetržitou sérií vítězství v Galii. Crassus neměl nic - kromě pověsti spekulanta a sporného vítězství nad vzbouřenými otroky, o které se musel dělit s Pompeiem. Trochu málo na člověka, který měl vládnout Římu. Navíc člověka stárnoucího, který cítil, že mu život uniká mezi prsty a je třeba jednat rychle, než bude definitivně po všem.


Až tam, kde končí všechny mapy...

Dějiny mu vyšly vstříc. V Parthii, bývalé satrapii perské říše (zabírající většinu území dnešního Íránu), později makedonském království, které před dvěma stoletími ovládly kočovné kmeny z Hyrkánie, proběhl státní převrat. Parthští šlechtici, vynikající jezdci, libující si spíše v lovu, pití, milování a sledování řeckých divadelních her, než ve spravování země (kterou nechávali na starost porobeným Řekům) svrhávali krále poměrně často - Parthie nepatřila k zemím se stabilní vládou. Tentokrát však krále nakloněného Římu nahradila dvojice jeho synů s poněkud odlišnou politickou orientací. A když se pak synové servali mezi sebou a zvítězil Orodes, kterého nepodporovali Římané, stal se parthský vnitropolitický problém římským.

Crassus, který to jako budoucí správce Sýrie měl do Parthie blízko, se nechal slyšet, že problém s politicky nestabilní Parthií jednou provždy vyřeší. A že tažení neskončí v Parthii. V tažení za slávou chtěl Crassus zastínit nejen Caesara, Pompeia, Luculla a další římské vojevůdce, ale chystal se překonat i Alexandra Velikého, nejslavnějšího vojevůdce své doby. Římská armáda si měla po dobytí Parthie podrobit Baktrii a Indii a dojít až k Indickému oceánu.

Není známo, zda to Crassus myslel vážně. Mapy té doby byly nepřesné a velké vzdálenosti se mohly zdát menšími, než skutečně byly. Navíc není ani známo, jak zkušený byl Crassus geograf. Možná mu uniklo, že mluví o pochodu v délce pěti až šesti tisíc kilometrů. Zcela určitě však věděl, že dvakrát mladší Alexandr byl během podobného tažení několikrát těžce raněn, v Indii se mu vzbouřili doposud věrní vojáci, odmítající následovat krále za okraj tehdy známého světa, a na zpáteční cestě makedonský král zemřel v Babylóně. Myslel si, že to, co nedokázala makedonská falanga, dovedou římské legie? Nebo, že to, co zahubilo mladého Alexandra, nezabije starého Marka Crassa? Crassus měl mnoho různých vlastností, rozhodně však neoplýval heroickým vůdcovstvím Alexandrova typu. Jak bylo římským legionářům (většinou patřícím k legiím naverbovaným Pompeiem), když se dozvěděli, že je nový velitel povede tam, kde končí všechny mapy?


Crassus válečník

Parthové měli v Crassa ještě menší důvěru. Když ho parthské mírové poselstvo žádalo, aby stáhl armádu z parthského území, Crassus vtipně odvětil, že jejich žádost osobně zodpoví v parthském hlavním městě Seleukii. Parthové propukli v smích společně s Římany a nejstarší z nich ukázal Crassovi svoji dlaň.
"Tady vyroste chlup, než uvidíš Seleukii!" Řekl a poselstvo odjelo informovat svého krále, že vypukla válka.


Mapa nešťastného Crassova tažení. Vytáhl z Antiochie směrem na Seleukii, přičemž plánoval přes Ecbatanu pokračovat až za východní okraj mapy. Místo toho tažení skončilo u Karrh (řecky Carrhae).
Crassus překročil hranici se sedmi legiemi, čtyřmi tisíci galskými jezdci a stejným počtem lehkých pěšáků. Jeho zástupcem byl Cassius Longinus, schopný vojevůdce, který bude později v občanské válce zle zatápět Caesarovi jako velitel Pompeiova loďstva. Velitelem jezdectva byl Crassův syn Publius, který se ve stejné roli osvědčil při Caesarových taženích v Galii.

Římský úder přes Eufrat a Tigris měl být koordinován s útokem z Arménie, provedeným šesti tisíci těžkooděných jezdců arménského krále. I tak měl Crassus na dobytí celého známého světa méně vojáků, než soustředil proti Spartakovi, a táhl s méně muži, než kolik jich měl Alexandr Veliký. Neměl však na vybranou - více by pustá krajina, kterou táhl, prostě neuživila.

I tak měli Římané zásobovací problémy. Parthové, jejichž vojsko bylo celé jízdní, se proti většinou pěší římské armádě uchýlili k taktice, kterou budou později praktikovat všechna slabší, ale pohyblivější vojska. Stahující se armádní jádro otravovalo zdroje pitné vody, vypalovalo vesnice a ovocné sady, zatímco lehcí a rychlí jezdci zadního voje přepadávali zásobovací kolony v římském týlu. Část parthské armády pod Orodovým vedením vtrhla do Arménie a drancováním a pustošením vázala arménskou armádu ve vlastní zemi. Navíc se v římském vojsku roznesla zpráva, že parthští mágové očarovali zemi, a jak to tak bývá, když přijdou problémy, začala se vynořovat špatná proroctví.

Muselo to být skličující. Římský způsob boje, kde rychlé a efektivní tažení vrcholila v rozhodující bitvě, narazil na způsob boje kočovníků, jehož cílem bylo vítězství samotné a bylo lhostejné, za jakou dobu a jakým způsobem se k němu bojující strana dobere.
Zatímco pro Římany byl ústup ostudný a nemyslitelný, pro parthské jezdce to byl obvyklý způsob uchování sil pro příští střetnutí za příznivějších podmínek.

Během následujících dvou tisíc let se římskému způsobu uvažování začne říkat evropský a parthskému asijský. Ten evropský se bude jevit Evropanům jako přímý a férový, kdežto asijský úskočný a zbabělý. A po stejnou dobu se asijským protivníkům bude jevit pošetilé bojovat tváří v tvář se silnějším soupeřem, když je bezpečnější počkat, až se k vám soupeř obrátí zády.


Crassus ztrácí nejenom vítězství

Crassovi se v parthském tažení nevedlo lépe než jeho následovníkům v bojích s Huny, Turky, Mongoly či třeba čínskými, vietnamskými anebo afghánskými partyzány. Byl proto překvapen, když u Zeugmy nalezl parthskou armádu připravenou k boji. Natolik překvapen, že v touze po konečné bitvě rozvinul vojsko, aniž by doplnil vodu z nedaleké říčky. Později toho litoval.
Třikrát slabší Parthové totiž Římanům připravili peklo.

Místo Římany očekávaného úderu těžkých jezdců dal parthský velitel Surena tlouci do bubnů a pak nechal římské legie zasypávat šípy lehkých jezdců. To by nebylo nic obtížného, legie znaly způsob, jak se proti šípům chránit, problém však byl, že ostřelování neustávalo. Původně Římané mysleli, že jízdním lučištníkům musí dojít šípy, pak však zjistili, že si je při pravidelných střídáních jezdci doplňují z nákladních velbloudů. Protiútoky římských lehkooděnců udeřily do prázdna, když se jízdní střelci před pěšáky stáhli, a ty odvážné, kteří je pronásledovali příliš, čekalo obklíčení a smrt z rukou Surenových těžkooděnců.

Den ubíhal, římské vojáky v semknutých útvarech vedle horka začala trápit i žízeň, která je s bubnováním a ostřelováním vytáčela k nepříčetnosti. Nakonec praskly Crassovi nervy a svého syna Publia pobídl k protiútoku. Šest tisíc do útoku vyslaných vojáků však jezdci obklíčili a zlikvidovali. Krátce poté přistálo v římských řadách něco, co bylo identifikováno jako useknutá Publiova hlava.


A bude ještě hůř

Konečně přišel večer. Obě strany se stáhly do tábora. Během noční porady římští důstojníci odmítli absolvovat podobnou bitvu příští den a vyzvali Crassa k ústupu. Velitel, pravděpodobně stále ještě otřesený smrtí svého syna, souhlasil. Armáda opouštěla v tichosti raněné i tábor, když mezi zraněnými vypukla panika, která vyburcovala parthské stráže.

Během zmateného nočního ústupu se jádru římské armády podařilo stáhnout do města Karrh, když se parthská armáda zdržela dobíjením římských raněných, drancováním tábora a lovením uprchlíků. Pak však Parthové město obklíčili a znovu přišla noc.

Římanů bylo stále ještě více než Parthů, kočovníci navíc nevynikali jako dobyvatelé pevností, římská morálka však byla už natolik nízká, že se vojáci rozhodli ve městě nezdržovat, v noci proniknout parthskými liniemi a znovu uprchnout. Armáda se rozpadla, když se každý zkusil zachránit kůži, jak nejlépe mohl. Některým se to podařilo.
Cassius se s pěti sty jezdci probil do Sýrie. Pěti tisícům vojáků se pod vedením jistého Octavia podařilo dojít do nedalekých hor, kam se za nimi Parthové neodvážili.

Crassus takové štěstí neměl. Den ho zastihl se čtyřmi kohortami, několika jezdci a pěti osobními strážci na cestě k horám s parthskými jezdci v patách. Naposledy v životě měl štěstí, když mu Octavius se svými vojáky přispěchal na pomoc. Zakryli Crassa štíty, načež Octavius prohlásil, že dokud bude nějaký Říman živ, Crassa se žádný šíp netkne.

Pak přitáhl Surena, pahorek s Římany obklíčil a římského velitele vyzval k jednání. Crassus, jehož sny o vojenské slávě právě končily v mezopotámském prachu, v obavě před další parthskou lstí jakékoliv jednání odmítl. Možná si vzpomněl na příkopem sevřeného Spartaka tenkrát před lety. Anebo na svůj hasičský trik. Ovšem teď to byl on, komu hořel dům a kdo věděl, že čas hraje jen pro nepřítele.

Nejspíš tušil, že je konec. A když cítil, že je téměř mrtvý, nechtěl být na závěr života aspoň trapný. Jenže Crassovi vojáci toho měli už dost. V jejich očích bylo jednání jedinou možnou cestou k záchraně. Možná, že je Parthové skutečně ušetří a uzavřou s Římem mír. Pokud se nebude jednat, tak zemřou určitě, o tom není sporu. Crassus namítl, že mohou počkat na soumrak a v noci se probít do hor. Ale nikdo ho už neposlouchal, a tak musel pohár hořkosti vypít až do úplného dna...


Poslední okamžiky největšího spekulanta antiky


Karrhy tak, jak vypadají dnes – turecké městečko Harran. Hloupé místo pro smrt nejslavnějšího spekulanta římských dějin.
A tak Marcus Licinius Crassus, obchodník, spekulant, řečník a politik, vykročil v čele své osobní stráže s Octaviem po boku vstříc Surenovým jezdcům a svému osudu. Těch pár set metrů, které musel urazit, by mohlo být námětem na poslední obraz z jeho života - jeden z nejmocnějších mužů tehdejšího světa kráčí na smrt, když poznal, že všechny peníze i moc světa jsou k ničemu, když vám Fortuna ukáže svou odvrácenou tvář.
"Jak je možné, že římský velitel jde pěšky, zatímco já a můj doprovod sedíme na koních?" Vykřikl při pohledu na Crassa třicetiletý Surena a přikázal přivést Marku Liciniovi koně. A jeho muži donutili Crassa usednout na zlatem oděného koně, který se splašil, a když Octavius s doprovodem přiskočili Crassovi na pomoc, strhla se rvačka, v které všichni přítomní vytáhli meče.

Crassa strhli Parthové k zemi, kde mu uťali hlavu a pravou ruku. Poté vyjeli k Římanům na kopci, oznámili jim, že Crassus dostal, co zasloužil, a vyzvali je, aby se vzdali. Naprosto demoralizovaní vojáci tak učinili a jedno z nejkatastrofalnějších římských tažení skončilo.


Nekončí však Crassův příběh

Jeho ruku s hlavou rychlý parthský posel přinesl svému králi, který zrovna v Arménii na potvrzení čerstvě uzavřeného míru provdal svého syna za sestru arménského krále. Když s arménským panovníkem sledovali v divadle řeckou tragédii, byla Crassova hlava prezentována užaslému obecenstvu jako divadelní rekvizita. Pobavený parthský král Orodes potom autora hry, posla i herce odměnil za výborný nápad.

Vojevůdce Surena přežil Crassa jen o několik let - osudnou se mu stala vlastní popularita a Orodova závist. Král Orodes nejprve ve válce s Římany ztratil syna Pakora, aby pak byl druhým synem Fraatem nejprve otráven a poté uškrcen.
Římanům se nevedlo o mnoho lépe. Crassova smrt narušila křehkou politickou rovnováhu, načež mezi Pompeiem a Caesarem vypukla občanská válka. Do deseti let byli mrtví oba - jedním z Caesarových vrahů se stal Crassův velitel tábora Cassius.

Když po Caesarově smrti vypukla další válka, v které zemřel Cassius i Cicero, stal se jediným vítězem Octavianus, který přijal jméno Augustus (Vznešený). O tom, jak živá byla v té době Crassova památka, svědčí další Augustovy kroky: Uzavřel mír s Parthií. Odňal vybírání daní publikánům a svěřil ho římskému státu. Zavedl v Římě hasičský sbor.

Máte, co byste do našeho antického seriálu doplnili? Jak se vám vyprávění o Marku Liciniovi Crassovi líbilo?

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+29
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 18 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

4. 5. 2007 8:11, Larus

díky za osvětu. už študuju Clausewitze... :-)

Zobrazit celé vlákno

+61
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

8. 5. 2007 22:11, Drahuše

Články byly velmi pěkné. Těším se na další pokračování o ekonomickém myšlení v historii.
Třeba jaký byl Valdštejn ekonom?

-29
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (18 komentářů) příspěvků.

Oblíbená témata

antika, Crassus, spekulant

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: asijský debakl a změna taktiky

25. 4. 2007 | Michal Špaček

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: asijský debakl a změna taktiky

Crassovi publikáni sice kontrakt na výběr asijských daní vyhráli, ale rozhodně na něm nevydělali. Naopak. Kontrakt byla naprostá finanční katastrofa. Jak se Marcus Licinius zachoval? celý článek

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: bezmocné přihlížení katastrofické investici

18. 4. 2007 | Michal Špaček

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: bezmocné přihlížení katastrofické investici

Přestože Marcus Licinius byl v oblasti výběru daní úplným nováčkem, kývl publikánům na jejich nabídku "skvělé" investice. Publikáni od Crassa získali peníze a politické krytí, místo... celý článek

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: bezpáteřní politik

11. 4. 2007 | Michal Špaček

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: bezpáteřní politik

Řím pro každou veřejnou službu vypisoval výběrová řízení, a to i na výběr daní. Tito "výběrčí", tzv. publikáni, vydělávali nejen na výběru daní, ale také na tučném, lichvářském úroku... celý článek

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: ukradené vítězství

4. 4. 2007 | Michal Špaček

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: ukradené vítězství

Crassova armáda blokovala Spartakovi nejen přístup do Říma, ale také přístup k jídlu. Otroci byli v pasti. Odříznutí od světa, sužovaní hladem, přicházela zima... Stav beznaděje a zoufalství.... celý článek

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: spasitel Říma

27. 3. 2007 | Michal Špaček

Marcus Crassus, největší spekulant antiky: spasitel Říma

Vzpoura gladiátorů pod velením Spartaka byla úspěšná. A nejen to. Dodala jim chuť k dalšímu drancování a dokonce odvahu vrátit se a pokořit Řím. S každou mílí, o kterou byl Spartacus... celý článek

Partners Financial Services