Podílové fondy a riziko zpronevěry aneb co když to někdo ukradne?

S investováním jsou spojeny dva typy rizik – tržní a kreditní. Tržního se nedá zbavit, kreditní bylo v případě otevřených podílových fondů eliminováno na minimum.

• Tržní riziko znamená kolísání kurzů akcií a dluhopisů na burzách, na nichž se obchodují (tzv. volatilita). V rámci tržního rizika investorovi do otevřených podílových fondů (OPF) hrozí, že tržní hodnota investované částky výrazně klesne. Může podílové listy prodat, ale dostane mnohem méně než původně vložil.
• Kreditní riziko znamená pravděpodobnost selhání poskytovatele investiční služby. V případě OPF lze kreditní riziko rozčlenit na riziko zpronevěry a riziko likvidity. Takto definované kreditní riziko znamená, že investor nemůže podílové listy prodat, protože jsou mu (dočasně či trvale) nedostupné, přestaly být pod jeho kontrolou.

Při úvahách o popsaném kreditním riziku mají otevřené podílové fondy oproti některým jiným investičním produktům výhodu. Majetek investora je vždy oddělen od majetku investiční společnosti a investičního zprostředkovatele.

Přímo na účet fondu

Existuje několik cest jak nakoupit PL (podílové listy) OPF. Častá je tzv. přímá investice. Při přímé investici posílá investor peníze přímo na účet fondu u depozitáře investiční společnosti, která fond spravuje.

Příkladem přímé investice je nákup podílových listů OPF v bance, která prodává "svoje" fondy, nebo nákup podílových listů OPF prostřednictvím nezávislého investičního zprostředkovatele, který sjednává pouze "přesměrování" peněz z bankovního účtu investora na účet otevřeného podílového fondu u depozitáře.

Depozitářem otevřeného podílového fondu je zpravidla renomovaná banka. Úkolem depozitáře je kontrolovat finanční toky, nákupy a prodeje cenných papírů, dodržování investiční strategie jednotlivých fondů. Je zodpovědný za to, že fond použije majetek investorů pouze v souladu se statutem.

Co se stane, když se investiční společnost, která fond spravuje, dostane do ekonomických potíží? S největší pravděpodobností by ji převzala jiná investiční společnost. Ta by existující podílové fondy přebírané společnosti buď pouze přejmenovala a pokračovala v jejich činnosti, nebo sloučila se svými. Investor by nepřišel ani o tržní hodnotu ani o likviditu svých podílových listů (možné by bylo zastavení nákupů a prodejů PL na několik dní). V případě, že by upadající investiční společnost nikdo nechtěl a došlo ke krachu, správce konkurzní podstaty by prodal akcie a dluhopisy z fondů na burze za aktuální tržní cenu a peníze vyplatil investorům.

Co se stane, když se do ekonomických potíží dostane depozitář? Majitelů podílových listů se to opět příliš netýká. Tržní hodnota akcií a dluhopisů v jejich vlastnictví prostřednictvím fondu se nemění. Výkon funkce depozitáře přejde na jiného depozitáře (jinou banku). Svěřené účty cenných papírů nejsou v majetku banky, má je pouze ve správě, nevstupovaly by do konkurzní podstaty. Nejhorší, co by mohlo investory potkat, je ztráta likvidity v horizontu dnů či týdnů. To v případě, že by se portfolio manažer nemohl ihned po pádu depozitáře k cenným papírům dostat.

Bankovní úschova cenných papírů 

Další způsob nákupu podílových listů OPF vede přes tzv. bankovní úschovu cenných papírů (CP). Tento způsob používají bankovní domy v případě bonitnějších klientů, kteří si přejí nakoupit do portfolia podílové listy fondů od různých investičních společností.

V takovém případě má klient u banky veden peněžní účet a majetkový (účet cenných papírů). Na peněžní účet pošle nebo uloží prostředky a pověří banku nákupem PL vybraných OPF. Z peněžního účtu mu ubudou peníze a na účet CP přibudou PL.

Přidává se kreditní riziko oproti předchozímu příkladu? Co když se banka, která nákup a úschovu CP zprostředkovává, dostane do potíží? Jsou dvě možnosti. V první ji převezme jiná banka a klient nepocítí žádnou komplikaci. Pouze se změní logo na dveřích. V druhé jde banka do konkurzu. Peněžní účet bude v konkurzní podstatě, účet CP ne. Z hodnoty na peněžním účtu dostane klient vyplaceno minimálně 90 %. K tomuto účelu byl zřízen fond pojištění vkladů, který vyplácí do výše 25 tisíc eur. Pobočky zahraničních bank se sídlem na území EU se řídí zákony dané členské země, například německé banky mají vklady pojištěny na 100 %. Cenné papíry na účtu CP má klient v bance v úschově, jsou jeho, ať se děje s bankou, co chce. Kdyby byly v listinné podobě, šlo by si účet CP představit jako trezor, v němž má vlastněné PL uschovány. Situace banky nemá na hodnotu CP na účtu CP vliv. Mohla by nastat komplikace s okamžitým prodejem krátce po vyhlášení pádu banky. V nejhorším případě by ale musel investor například týden čekat než bude požadovaná transakce prodeje provedena.

Přes obchodníka s cennými papíry

Stále oblíbenější je nákup PL přes obchodníka s CP. Nejaktivnější je v tomto směru v ČR Brokerjet České spořitelny (profil, názory). Nabízí množství fondů od různých správců. Výhodou jsou nižší vstupní poplatky. Investor má zřízen peněžní (vypořádací) a majetkový účet. Peněžní je veden u České spořitelny (profil, názory). Co se stane, když se obchodník s CP dostane do ekonomických potíží? Majetkový účet, na němž jsou evidovány investorem nakoupené CP, je oddělen od majetku společnosti. Lze si jej opět představit jako virtuální trezor.

Jak je možné, že u některých obchodníků s CP lidé přišli o peníze? Obchodník jim "vykradl" majetkový účet, používal CP klientů k vlastním obchodům. Některým to nevyšlo a "prospekulovali" vklady klientů.

Článek vyšel v časopisu FOND SHOP 13/2006.

Bojíte se zpronevěry u vaší investice do otevřených podílových fondů? Považujete podílový fond za bezpečné místo pro vaše peníze?