Zajištěné fondy také nesou rizika

Zajištěné fondy jsou zvláštním typem podílových fondů, od kterých se liší v několika aspektech. Hlavním rozdílem je, že mají splatnost. Tradiční podílové fondy vznikají na dobu neurčitou a kdykoliv máte právo požádat o výplatu hodnoty majetku, který připadá na váš podíl (stejně tak si můžete i podíly ve fondu kdykoliv koupit). Zajištěné fondy ale můžete koupit pouze v upisovacím období. Obdobně je to i s jejich prodejem, garance vrácení vložené částky se totiž vztahuje pouze k datu splatnosti fondu. Hlavní příčinou je především způsob jakým je garantovaný fond sestaven (viz dále).

U většiny těchto fondů můžete požádat o předčasný odkup, ne vždy to ale je za příznivých podmínek. S tím souvisí i další rozdíl, a to způsob připisování výnosů. Tradiční fondy jsou přeceňovány každý den, takže vždy víte, kolik vyděláváte či ztrácíte a případný výnos si tedy můžete kdykoliv vybrat (tak, že podílové listy prodáte). U garantovaných produktů si konečným výsledkem budete jisti až v okamžiku splatnosti.

V současnosti je možné najít garantované (často také nazývané zajištěné nebo strukturované) produkty především se středně dlouhou a dlouhou splatností kolem pěti a více let. Dlouhá splatnost je důležitá pro tvůrce fondu proto, aby měla dluhopisová část fondu (viz dále) dost času vydělat na garanci vrácení vkladu.

Také z pohledu tzv. podkladových aktiv (hodnota, podle které se stanoví váš konečný výnos, tedy akciový index, koš akciových indexů apod.) se zajištěné fondy liší od tradičních podílových. Ty totiž většinou dávají možnost podílet se na výnosech portfolia akcií (či jiných aktiv do kterých fond investuje), zatímco zajištěné fondy jsou vždy vázány přímo na nějakou tržní veličinu - akciový index apod. Můžete najít fondy, která vám umožní podílet se na růstu amerických, asijských, středoevropských, světových (dosaďte cokoliv dalšího chcete) akcií. Ne vždy dostanete celý zisk příslušného akciového trhu, řada fondů totiž limituje maximální výnos nebo vám z výnosu trhu dá třeba jen polovinu.

Typy garantovaných fondů

Zajištěné fondy nabízené na trhu je možné rozdělit do několika skupin (názvy jsou ovšem naše "licence", terminologie prodejců fondů se totiž často liší či vůbec neexistuje). Jednoduché - pro výplatu výnosu je důležitý stav akciových trhů v okamžiku splatnosti (případně v nějakém krátkém období kolem něj - například průměr posledního měsíce).

Který vybrat?

Obecně řečeno, je lepší volit fondy sčítacího typu (vždy však záleží i na dalších parametrech), které vám většinou umožní vydělat i v případě, že trhy půjdou během existence fondu nejdříve nahoru a pak dolů. V takovém případě totiž například v jednoduchém fondu nevyděláte nic nebo málo.

Mnohem rozšířenější jsou ovšem fondy, které výnos vyhodnocují průběžně.
Prvním typem jsou zaklikávací (pochopitelnější by bylo spíše sčítací), kde je v pravidelných intervalech vyhodnocován vývoj podkladového aktiva, a tyto výnosy se kumulují. U některých fondů se mohou kumulovat jak zisk tak ztráty, u jiných jen zisky. Variací je tzv. digitální click, kde je rozhodující jen, zdali podkladové aktivum vydělalo (výnos se zvyšuje o předem dané fixní procento) nebo prodělalo (výnos se snižuje o předem dané fixní procento).
Další variací sčítacích (resp. zaklikávacích) fondů jsou tzv. stromy (pokud si potenciální varianty vývoje fondu namalujete, pak vypadají jako strom položený na stranu). U nich je v předem daných intervalech vyhodnocováno splnění podmínky, a podle toho se výnos násobí předem daným koeficientem větším než jedna (trhy šly nahoru a vy vyděláte více), nebo menším než jedna (trhy šly dolů a vy vyděláte méně).
Můžete potkat i reverzní zaklikávací fondy (česky by se mohly nazývat odečítací), kde je na začátku stanoven maximální výnos a od něj se odečítají jen poklesy trhů, např. za každé pololetí. Pokud by tedy trhy jen rostly, pak byste získali maximální výnos. Tento výčet rozhodně není kompletní a určitě se vám podaří najít fond, kde je způsob výpočtu jiný (a často mnohem složitější).

Jak to dělají?

Aby banka (či jiný emitent strukturovaných produktů) mohla garantovat vrácení vámi investované částky, rozdělí peníze ve fondu na dvě části. Tu větší investuje do dluhopisů tak, aby v okamžiku splatnosti dosáhly hodnoty garance. Například pokud má fond vyplatit 100 % vkladu za pět let, a úrokové sazby jsou kolem 2 % ročně, pak do depozit (či dluhopisů nesoucích 2 % ročně) uloží 90,57 % vašeho vkladu (100/((1+0,02)^5)). Zbytek do 100 pak emitent investuje do opcí. Více o tom, jak se sestavují strukturované produkty, si můžete přečíst v tomto článku.

Kvůli této struktuře není možné při předčasném odkupu garantovat vyplacení vložené částky. Ta totiž v průběhu existence fondu nezávisí jen na vývoji akciových trhů a jejich kolísavosti (obojí má vliv na hodnotu opční části fondu), ale i na stávajících úrokových sazbách (ovlivňují totiž hodnotu dluhopisové části fondu - při rostoucích úrocích cena dluhopisů klesá a naopak).

Skutečně je to bez rizika?

Ač se může zdát, že garance vrácení vložených peněz je ekvivalent investice snů, tj. možnost velkého výnosu bez rizika, opak je pravdou. Pokud totiž po pěti letech dostanete vráceno jen to, co jste vložili, pak jste přišli přinejmenším o inflaci. Nesmíme také zapomenout, že u fondů se většinou platí vstupní poplatek. Takže jako příklad uvažujme, že zaplatíte 2 % vstupní poplatek a trhy, na základě kterých je vám vyplácen výnos, by nevydělaly nic. Pak ovšem v případě, že by fondy peněžního trhu (které můžeme považovat za bezrizikovou investici s nízkým výnosem) nesly kolem 1,5 % ročně (podobného výnosu dosahují v posledních letech), po pěti letech se započtením vstupního poplatku přijdete o potenciálních 9,88 % výnosu.
K tomu jsme dospěli tak, že pokud byste vložili 102 Kč (vklad plus poplatek) do fondu peněžního trhu, který by je každý rok zhodnotil o 1,5 %, na konci byste měli 109,88. Tato případná ztráta je také cenou za možnost vydělat více v případě, že akciové trhy porostou. Část této možné ztráty vám některé fondy kompenzují tím, že garantují určitý minimální výnos. Některé garantované fondy nevybírají vstupní poplatky, díky tomu se také vaše potenciální ztráta snižuje.

Mnohem větší skryté riziko je denominace fondu. Ty, které jsou v euru nebo jiných měnách než české koruně vás vystavují riziku ztráty v případě, že do splatnosti fondu koruna proti těmto měnám posílí. Řada makroekonomů se dnes shoduje, že v okamžiku přijetí eura bude koruna silnější než dnes. Pokud by se jejich předpovědi naplnily, prodělali byste.
Tento scénář ale nemusí platit u jiných měn, ve kterých se zajištěné fondy prodávají, což je především americký dolar a britská libra. Měnové riziko je nejlépe vidět na minulém vývoji (který však nemusí být zárukou budoucího). Pokud byste 6. prosince 2000 vyměnili po 10 tisících korun za dolary, britské libry a eura, pak byste 6. prosince letošního roku ztráceli na dolaru 3 761 korun, na libře 2 513 a na euru 1 704 korun. Samozřejmě je nutné podotknout, že vývoj mohl být i opačný a vy jste na tom mohli vydělat. Pokud je ale důvodem pro volbu garantovaného fondu snaha vyhnout se riziku, pak je třeba se mu vyhnout úplně a ne si jen místo jednoho vybrat jiné, tedy měnové.

Jak si tedy vybrat?

Pokud máte na výběr z více garantovaných produktů, hledejte takové, které účtují minimální poplatky, v lepším případě nabízejí ještě minimální výnos. Pokud si s garantovanou investicí nechcete současně zaspekulovat na měnový vývoj české koruny, kupujte jen ty, které jsou v české koruně. Při volbě typu fondu si také ujasněte, zda rozumíte způsobu stanovení konečného výnosu (ne vždy je to jednoduché, i pokročilí investoři s tím mohou mít problémy). Volte takový, který do konečného výnosu počítá alespoň část těch průběžných, abyste vydělali i v případě, že trhy kolísají nahoru a dolů.

Co si o garantovaných fondech myslíte? Je to i pro vás investice snů nebo jen vábnička na strašpytle?