Minimální mzda omezuje smluvní volnost zaměstnanců a zaměstnavatelů. Čím je vyšší, tím hůře hledají nekvalifikované osoby práci, takže hlavním důsledkem zvyšování minimální mzdy je vyšší nezaměstnanost těchto osob. Vedlejším účinkem je pak další z nepřeberných způsobů obcházení zákonů - v tomto případě obvykle formou papírově kratších úvazků, popř. oblíbené práce načerno.
To, že český trh práce potřebuje liberalizaci, je naprosto zřejmé. Na liberalizační kroky je ale třeba nahlížet komplexně. Nejdůležitějším z nich je možnost výpovědi bez udání důvodu z obou stran a obecně co největší smluvní volnost. Pokud tato opatření zkombinujeme se snížením sociálních dávek tak, aby pro nezaměstnané přestalo být "výhodné" být na podpoře, zákonitě dojde, zejména v regionech s vysokou nezaměstnaností, ke stlačování nejnižších mezd.
Jak ale trh uvolnit?
Pokud by došlo k liberalizaci nárazové, a to včetně zrušení minimální mzdy, lidé se nestačí přizpůsobit. Návyky lidí mají vysokou setrvačnost a není možné jen tak prohlásit, že je to jejich problém. Desítky let jsme byli "vedeni k neflexibilitě" a ani polistopadový vývoj příliš nepomohl. Sociální síť spíš připomíná polštář, reguluje se nájemné, zastaralé školství se mění jen pomalu, trh práce je rigidní.
Navíc - ne všichni nekvalifikovaní jsou lenoši, kterým se nechce pracovat a učit se. Lidé, kteří nemají zvláštní schopnosti, nemají předpoklady ke studiu ani nejsou nadprůměrně řemeslně zruční či podnikaví, prostě existují. Nárazová liberalizace ve všech směrech najednou by právě tyto lidi učinila velmi zranitelnými. Minimální mzdou chrání takové osoby i liberální USA.
Otázkou je ovšem výše minimální mzdy. Zde by bylo lépe se od našich asi 40 % průměrné mzdy (vláda navrhuje pro příští rok další zvýšení) postupně dostat k "americkým" 30 %. To by šlo nejjednodušeji valorizací minimální mzdy pouze o inflaci. Minimální mzda by zřejmě bylo to poslední, co by zaměstnavatele trápilo, pokud bychom:
- zrušili nesmyslný zákaz propouštění zaměstnanců,
- znovu zavedli možnost opakované práce na dobu určitou,
- zrušili "ochranu" žen a invalidů,
- snížili daňové zatížení práce,
- zavedli rovnou daň,
- deregulovali nájemné,
- zrušili všechny formy "aktivní politiky zaměstnanosti" s výjimkou podpory celoživotního vzdělávání.
Podstatné ovšem je zároveň radikálně omezit sociální dávky, jinak to nemá smysl. Nízká rovná dávka by pak byla vhodným doplňujícím nástrojem takové politiky.
Jak účinná je minimální daň?
Minimální základ daně, tzv. "minimální daň", byl nově zaveden pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), které vykonávají tuto činnost jako hlavní.
Na jedné straně je fakt, že tato novinka vyhání některé OSVČ na úřady práce nebo do šedé ekonomiky. Na druhé straně se ale nedá popřít, že skutečně značná část živnostníků nepřiznává část příjmů a daně (ani odvody) z nich neplatí. Není normální, že živnostníci mají v průměru podstatně nižší (přiznávané) příjmy než zaměstnanci. Jak mohou existovat lidé, kteří jsou léta ve ztrátě či prakticky bez zdanitelných příjmů? To lze pochopit v počátku podnikání (kdy minimální daň povinná není) nebo občas. Ovšem dlouhodobě?
Jenomže "řešit" daňové úniky tím, že všem uložím platit jakési minimum, také není úplně to pravé. Větší část těch skutečných úniků totiž stejně zůstává nezaplacena, pro skutečné podvodníky není minimální daň problém.
Paušální daň může pomoci potřebným
Na ty, kteří skutečně nevydělají ani těch 50 % průměrné mzdy, zákon do určité míry pamatuje. Existuje totiž paušální daň. Pokud tedy živnostník požádá o možnost platby paušální daně a finanční úřad (FÚ) mu vyhoví, povinnosti platit minimální daň se tím zbaví. FÚ tak může zohlednit specifickou situaci např. matky s dětmi, která nemůže kvůli potomkům dojíždět do zaměstnání a doma si přivydělává jen málo. Nebo třeba starší osoby, která v oblasti s vysokou nezaměstnaností těžko hledá práci apod.
Je na FÚ, aby takový případ posoudil. A tady je asi kámen úrazu: jednotlivé úřady budou různě benevolentní (zkušený pracovník, který zná svůj region, by ovšem měl umět odhadnout skutečné příjmy v dané profesi dost přesně). Rozhodně je ale pro všechny výhodnější benevolence než další nezaměstnaný. Nejen finančně. O devastujícím účinku nezaměstnanosti na osobnost člověka není pochyb. Ohrožuje jeho sebevědomí, postavení ve společnosti, v rodině, zprostředkovaně má negativní účinek na děti.
Pokud ale nebudou pro paušální daň dána jasná pravidla, bylo by lépe od minimální daně upustit a vrátit se k původnímu modelu placení daní ze skutečného příjmu po odpočtu výdajů. To se ovšem nevztahuje na pojištění.
Minimální pojistné zachovat
U zdravotního není problém, tam bylo minimální pojistné předepsáno vždy, a platí i pro osoby, které nemají žádné příjmy, pokud za ně neplatí pojistné stát. V tomto směru je třeba pouze sjednotit různou výši minimálního pojistného pro OSVČ a ostatní. U sociálního pojištění minimální pojistné sice existovalo, ovšem nesmyslně nízké a navíc de facto nepovinné.
Takový systém má dva závažné negativní důsledky. Tito lidé mají nárok na velmi nízký důchod. Nejen, že jsou ve stáří nebo v případě invalidity ohroženi chudobou, to je koneckonců jejich věc, ale je nutné jim platit sociální dávky z peněz ostatních. Navíc ani nepřispívají na důchody generace svých rodičů, nepodílejí se tedy nijak na solidaritě systému. Ovšem i minimální sociální pojistné by mělo být pro všechny stejné.
Výše minimálního vyměřovacího základu se odvozuje od průměrné mzdy, od příštího roku to má být 50 % u zdravotního a 25 % u sociálního pojištění. Proč pro každé pojištění jinak, je zřejmé - ze sociálního pojištění vznikají poplatníkovi nároky vůči státu podle výše pojistného. U zdravotního nikoli. Je to jedna z opravdu zločinných praktik těch, kdo tento systém prosadili. U obou pojištění by měl být minimální vyměřovací základ stejný, pokud by se odvozoval od průměrné mzdy, vhodných by bylo 40 %. Obliba průměrné mzdy jako měřítka pro různé platby je ale dost nepochopitelná. Mnohem vhodnější je medián, tedy střední mzda, která dělí poplatníky podle výše příjmu na dvě stejně početné skupiny. Střední hodnota mzdy není zkreslena vysokými příjmy např. manažerů, takže co se týče skutečné výše příjmů, má vyšší vypovídací hodnotu.
Závěrem tedy shrnutí: Minimální mzda a minimální odvody ano, minimální daň ne - to by mohl být rozumný a pro většinu přijatelný kompromis.
Souhlasíte s autorkou v tom, že minimální mzdu a minimální odvody je dobré zachovat, ale minimální daň zrušit?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
21. 9. 2005 14:02, Michal Kára
Neunikl, ale uklepl jsem se :-)
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
23. 9. 2005 18:21, Ivo
Autorka tvrdí, že podnikatelům pomůže úprava zákoníku práce - cituji " kdyby zrušili nesmyslný zákaz propouštění zaměstnanců, znovu zavedli možnost opakované práce na dobu určitou, zrušili "ochranu" žen a invalidů".
Doporučuji si přečíst platný ZP, který umožňuje propuštění zaměstnanců z organizačních důvodů. O nějakém zákazu propouštění tam není řeči. Ochrana zdravotně postižených byla zrušena k dubnu letošního roku. Pouze ty ženy tam zůstaly. Opakovaná práce na dobu určitou s denní přestávkou také není přestupek . Nevím co chcete kritizovat. Ještě bych přál autorce a všem diskutujícím, kteří jsou v pracovním poměru, aby jim vláda schválila avizovaný odchod do důchodu v 71 letech (jak propaguje předseda přípravné komise pro reformu důchodů ), aby byl zrušen ZP a aby Vás mohl zaměstnavatel v 65 letech na hodinu vyhodit. Ještě bych Vám přál poté obdržet sociální dávky v částce 100,- Kč/měsíc aby jste byli motivováni si hledat práci .
V diskuzi je celkem (15 komentářů) příspěvků.