Jak financovat náklady na vzdělávání dětí?

Jak financovat náklady na vzdělávání dětí?
Základním principem financování vzdělávání dětí i jejich mimoškolních činností by měla být zásada financování konečného uživatele, tedy žáka. Co a jakým způsobem by měl hradit stát, co kraj a co obec? Jak by mohl vypadat ideální stav?

Financování žáků by mělo probíhat prostřednictvím normativu. Normativy jsou určeny na financování neinvestičních výdajů.
Stejně jako dnes by byl normativ v případě povinné školní docházky rozdílný pro první a druhý stupeň, pro střední školy by se lišil podle finanční náročnosti oboru. Ovšem pro zdravé normální děti by toto měl být jediný způsob financování, z jednoho zdroje. Nikoli jako dnes část od státu, část od kraje, obce, různé neprůhledné účelové dotace, granty a kdovíco.
Normativ musí jít za žákem, ať si vybere jakoukoli školu. Obce a kraje si musí uvědomit, že "jejich" peníze jsou penězi veřejnými, z vybraných daní, a rozlišovat děti na ty, co navštěvují "naše" školy a školy soukromé je nesmysl.

Má nebo nemá se stát, tedy všichni ekonomicky aktivní občané, podílet na nákladech spojených s výchovou dětí? Postarat se o dítě je povinností obou rodičů. Neměl by tedy být spíše rozvedený rodič přinucen platit na své dítě slušné výživné? Na něco ale stát přispívat musí. Kolik, na co a jak? Přečtěte si článek Náklady na výchovu dětí: má či nemá platit stát?.

Jediná výjimka z normativního financování, o které se dá diskutovat, je případný vyšší normativ na ZŠ s počtem žáků pod určitý limit, pokud je jedinou školou v obci. Byl by to jakýsi způsob podpory udržení malých škol, které často v obci plní i jiné než vzdělávací funkce a navíc chrání malé děti před dojížděním. Pravda je, že vývoj směřuje spíš k tomu, že děti z malých obcí stejně dojíždějí do větších škol a zdá se být účelnější, když obec zaplatí školní autobus, než když udržuje v provozu školu. Nicméně to by bylo na rozhodnutí obce. Nikdo by jí nediktoval, kolik musí mít nejméně žáků, pokud by chtěla udržovat malou školu, byla by to její věc. Obce by nemusely na své žáky, kteří chodí do školy jinde, nic doplácet - peníze by dostávala přímo škola.

U dětí se specifickými vzdělávacími potřebami a dětí postižených by byl normativ navýšen podle stupně postižení v závislosti na tom, jak se ten který druh postižení promítá do nákladů na vzdělání. Podle toho, jestli je potřeba jeden asistent na jedno dítě nebo stačí jeden na několik dětí, jaké jsou nutné speciální pomůcky, nároky na speciální kvalifikaci učitelů, maximální počet žáků ve třídě atd. Příplatek by dostala škola, do které dítě chodí. Speciální školy by byly financovány stejným způsobem - tedy žádné odlišné dotace. Na vyšší normativ by škola neměla nárok v případě, že dítěti zvláštní péči neposkytuje nebo poskytovat není schopna.

Kdo by co platil?

Stát by stanovil základní normativy a krajům přidělil finanční prostředky podle počtu žáků. Sám by žádnými prostředky na regionální školství nedisponoval. Kraj by mohl normativy navýšit, snížit nikoli. Kraj by měl k dispozici rezervu pro případy krizí (požár, povodeň), částku na investice do škol, jejichž je zřizovatelem, a částku na investiční příspěvky obcím. Obce by financovaly investice do škol a školských zařízení, jichž jsou zřizovateli (mohly by žádat o dotaci kraj) a případně, podle vlastního uvážení, by mohly ze svého rozpočtu podporovat školy na svém území, případně školy, do kterých chodí děti z obce.

Počet žáků v českých školách setrvale klesá a bude klesat ještě několik let. Teď se pokles přesouvá na druhý stupeň ZŠ. Nezbytná "optimalizace" (slučování a rušení škol) by mohla být cestou, jak zvýšit kvalitu. Znamená totiž lepší vybavení a kvalitnější pedagogický sbor - pochopitelně pouze v případě, že se dělá rozumně a cílem je prospěch dětí. Při zachovaném objemu prostředků na regionální školství se normativy nutně musí zvyšovat. S přechodem na tvrdý normativ by mělo dojít také ke změně způsobu financování (z jednoho zdroje) a pravidel (nerozdělovat finance na mzdové a provozní). Škola by hospodařila podle rozpočtu navrženého ředitelem a schváleného zřizovatelem. To by ředitelům, kteří mají o svých školách největší přehled, umožnilo směrovat finance tam, kde jsou nejvíc potřeba. Mohli by konečně odpovídajícím způsobem zaplatit kvalitní učitele.

Mimoškolní činnost

Dávkami pro rodiny jsme zabývali v článcích: 
Když onemocní podnikatel 
Jak zvládnout nemoc 
Jak zvládnout péči o příbuzné 
Jak stát pomáhá nemajetným 
Jak uživit potomky 
Jak zvládnout péči o nechtěné děti 
Jak zvládnout bydlení 
Jak zvládnout porod, vojnu a pohřeb 
Jak přežít na rodičovské

Pro orientační výpočet těchto dávek jsme pro vás připravili kalkulačky
Příspěvek na bydlení 
Přídavek na dítě 
Sociální příplatek 
Nemocenská

V anglosaských zemích bývá obvyklé, že škola se stará i o činnost dětí ve volném čase. U nás se takové školy vyskytují méně často, obvykle škola nabízí několik aktivit a ostatní mimoškolní činnosti se děti věnují jinde - v základních uměleckých školách, domech dětí, skautu, různých sportovních oddílech, kroužcích atd. Jde o činnost stejně významnou jako je školní vzdělávání. Financování této činnosti je ovšem ještě daleko nepřehlednější než financování provozu škol a je natolik neprůhledné, že se prakticky nedá zjistit, kolik tato činnost vlastně stojí.

Stát především financuje instituce - školská zařízení. Tedy družiny, školní kluby, domy dětí, ZUŠ. Formou dotací a grantů podporuje organizace dětí a organizace, které s dětmi pracují. Toto financování je příliš závislé na náhodném rozhodování a navíc setrvale nejisté. Stejným způsobem přispívají kraje a obce. Lidem, kteří se práci s dětmi věnují jako fyzické osoby (třeba soukromí učitelé hudby) stát nepřispívá vůbec.

Rozdělení peněz na mimoškolní činnost je ještě méně spravedlivé než financování škol. Většinu prostředků z veřejných rozpočtů využijí děti vzdělaných a bohatších rodičů, protože ti své děti k mimoškolním aktivitám vedou. Děti z rodin sociálně slabších se kromě kroužků ve škole příliš často takovýmto aktivitám nevěnují.

Lze to řešit jinak?

I tady by pomohlo financování konečného uživatele. A mohlo by proběhnout jednoduchým způsobem: sečetly by se peníze, které jsou na tento druh podpor vynakládány (suma by byla každoročně součástí státního rozpočtu), vydělily počtem žáků základních a středních škol a takto stanovený normativ by mohlo použít každé dítě jako příspěvek na financování jakékoli mimoškolní činnosti podle vlastního výběru. Opět by platilo, že kraj může příspěvek zvýšit, nikoli snížit. Zásadou by bylo, že financovat příspěvkem lze maximálně 70 %, ostatní jsou rodiče povinni uhradit (mimo jiné jde o opatření proti černým duším). Pověřený obecní úřad by mohl zbývajících 30 % za děti z rodin závislých na sociálních dávkách, uhradit v rámci naturálních příspěvků rodině. Stát by to nestálo ani korunu navíc a dětem by to pomohlo. Zmizelo by zcela financování školských zařízení prostřednictvím dotací, soukromá i státní zařízení, všechna by se musela uživit v konkurenčním prostředí. Neexistovaly by státní a krajské granty a dotace volnočasových aktivit. Bylo by konečně jasné, jaká je vlastně cena těchto služeb. Na Ministerstvu školství by mohla zmizet polovina úředníků.

Kraje by, stejně jako u škol, financovaly investice u zařízení, jichž jsou zřizovateli a případně poskytovaly příspěvky na investice jiným zřizovatelům. Obce by, stejně jako u škol, mohly přispívat na aktivity na svém území, příp. na aktivity, kterých se účastní děti z obce.

Vylepšená evidence

Databáze žáků se dá snadno vytvořit - školy povinně odevzdávají seznam Ústavu pro informace a vzdělávání (ÚIV), stačí vytvořit databázi poskytovatelů a propojit. Poskytovatel (dům dětí, učitel hudby, sportovní oddíl atd.) by přihlášené dítě zapsal do databáze spolu s celkovou cenou služby a program sám už by spočítal maximální možný příspěvek - i podle toho, kolik už žák na příslušné pololetí vyčerpal jinde. Povinností poskytovatele by bylo řádné vyúčtování a evidence docházky. Při porušení pravidel by bylo vyplácení příspěvku pozastaveno, při závažném porušení by byl poskytovatel ze seznamu vyřazen. Databáze by spravoval ÚIV nebo Ministerstvo školství.

Jediný druh práce s dětmi a mládeží nelze tímto způsobem financovat, a to jsou tzv. nízkoprahová zařízení pro děti z ulice. Ta jsou v některých lokalitách (sídliště) dost důležitá, jinde naopak (vesnice) zcela nepotřebná. To je ale výslovně záležitost obcí, které by se prostě musely rozhodnout, jaké služby a od koho "nakoupí" a financovat je z rozpočtu. Nikdy nebude k dispozici tolik peněz, aby uspokojily všechny žadatele o dotace. Obec musí být schopna stanovit priority a podle toho jednat. Financovat tento typ zařízení z Ministerstva je nesmysl - zbytečně se penězi plýtvá na zbytečnosti. Nemluvě o tom, že z Ministerstva je prakticky nemožné kontrolovat kvalitu dotované služby.

Jak byste financování vzdělávání dětí řešili vy? Vyhovuje vám současný systém, nebo je potřeba jej zcela zreformovat?

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

-2
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 7 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

15. 4. 2005 3:26, jezevec

K popsanému způsobu financování se dá říci jen jediné - UŽ ABY TO BYLO, A POKUD MOŽNO OD ZÍTŘKA!!!!
Kdyby to tak ještě platilo i na domácí školy a domácí vzdělávání, . . . .

+25
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

15. 4. 2005 13:48, Michal

Je pravda, že způsob řešení navrhovaný v článku se mi také líbí, ale nesouhlasím s Vaším jednostranně orientovaným názorem. Neberete vůbec v úvahu jiné způsoby, jak se státu vrátí "investice" do vzdělání obyvatel, než je pouhá daňová návratnost v podobě přímých daní. Kde jsou nepřímé daně, podíl na tvorbě zisku firmy, která takového člověka zaměstnává a pochopitelně také platí daně, podíl lidí s vyšším vzděláním na tvorbě HDP atd. atd. Z Vašeho příspěvku dostávám dojem, že státu se v tom případě vyplatí více člověk se základním vzděláním, než vysokoškolák, i když ve skutečnosti je tomu určitě naopak. Celkově je tato problematika natolik komplikovaná a provázaná, že takováto zjednodušená prezentace může celkem nebezpečná. Postřeh o "odlivu mozků" je také natolik komplexní problém, že ho určitě takto lehce vyřešit nejde a cílem státu není ani by nemělo být, získat zpátky peníze vynaložené na vzdělání, ale vytvořit takové podmínky aby k takovémuto odlivu vůbec nedocházelo.

Zobrazit celé vlákno

-4
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Náklady na výchovu dětí: má či nemá platit stát?

13. 4. 2005 | Kateřina Havlíčková

Náklady na výchovu dětí: má či nemá platit stát?

Má nebo nemá se stát, tedy všichni ekonomicky aktivní občané, podílet na nákladech spojených s výchovou dětí? Postarat se o dítě je povinností obou rodičů. Neměl by tedy být spíše rozvedený... celý článek

Chystáte se na mateřskou? Připravte se na almužnu.

21. 3. 2005 | Ludmila Řezníčková | 2 komentáře

Chystáte se na mateřskou? Připravte se na almužnu.

Řadíme se k zemím s nejnižší porodností na světě. Příčin je mnoho, nemalou roli ale hraje stránka ekonomická. Období porodu a nejbližší období péče o novorozené dítě finančně pokrývá... celý článek

Podnikatelé, děti, daně a rok 2005

6. 1. 2005 | Kateřina Havlíčková

Podnikatelé, děti, daně a rok 2005

Také na osoby samostatně výdělečně činné coby poplatníky s dětmi naši zákonodárci mysleli, připravili pro ně ovšem několik odlišností (všechno lze propočítat na naší kalkulačce). Další... celý článek

Jak zvládnout bydlení

20. 2. 2004 | Ludmila Řezníčková

Jak zvládnout bydlení

O chystaném plošném zvyšování nájemného se v současné době hovoří hodně často. Ale již méně se rozebírá otázka, zda toto zdražení všichni lidé bez problémů zvládnou. Nápomocný jim... celý článek

Jak zvládnout porod, vojnu a pohřeb

13. 2. 2004 | Ludmila Řezníčková

Jak zvládnout porod, vojnu a pohřeb

Představíme si tři dávky sociální podpory, které nám mají pomoci ve chvíli, kdy nás postihnou finančně náročné události. Kdy máme nárok na porodné, pohřebné a zaopatřovací příspěvek,... celý článek

Partners Financial Services