Penzijní reforma? Klíčem jsou příspěvky do systému II.

Co ale udělat s mužem "samotářem" z našeho příkladu (viz první díl článku)? Takový případ náš "napravený" PAYG systém neumí řešit sám o sobě. Nelze proto hovořit o komplexním řešení národního důchodového systému, o které usilujeme. Národní penzijní systém musí být schopen pokrýt všechny možné způsoby života a nabídnout tak alternativu pro každou aktivní životní cestu. Je proto nutné vedle korigovaného PAYG pilíře vybudovat i II. povinný spořící pilíř (FF), založený na dříve uvedené 2. možnosti způsobu zabezpečení na stáří, tj. na principu individuálních finančních úspor. Jednotlivci, kteří neinvestují do PAYG prostřednictvím svých dětí, se musejí povinně zúčastnit spoření na stáři prostřednictvím II. pilíře.

Chceš důchod? Nejprve investuj!

Oba pilíře, a tedy i modely financování stáří, jsou tak postaveny na stejnou úroveň. Jestliže někdo spoří na individuální bázi do II. pilíře (FF), pak jsou jeho úspory jednoznačně druhem ekonomické investice, která přinese v pozdějším období (v důchodu) jejich držiteli ekonomický užitek.
Stejně tak můžeme konstatovat, že ekonomické náklady, které rodiče nesou při výchově dětí (od hygienických potřeb na začátku až po vzdělání při vstupu do dospělosti), jsou investicemi, z nichž budou oba rodiče profitovat (důchod z PAYG). To je skutečnost, která rodiče opravňuje požadovat zpět hodnoty, které odvádějí jejich děti do I. pilíře. Navíc nám to poskytuje základ pro elementární pravidla, kterými se má řídit moderní penzijní systém při stanovení dávky. Jestliže chci mít důchod, pak musím nejprve v době své ekonomické aktivity investovat. Tato investice může mít podobu buď peněz nebo řádně vychovaných dětí (v penzijním systému mají obě formy stejnou hodnotu), nebo může jít o kombinací obou forem (což bude nejčastější případ). Investice však musí být učiněna, bez ní nemůže být dávka vyplacena. Velikost dávky se řídí velikostí investice.

Víc dětí? Víc úlev.

Aplikujeme-li tyto principy na makroúrovni, pak takový národní penzijní systém bude dlouhodobě schopen zajistit bezpečné důchody pro naprostou většinu našich občanů. Základem pro tento plán je povinná účast všech ekonomicky aktivních osob v obou základních pilířích podle jejich aktuální životní situace. Příspěvky do PAYG jsou platbou našim rodičům, nejsou to platby na naši budoucí penzi. Chceme-li mít v budoucnu i my důchod z PAYG pilíře, musíme stejně jako naši rodiče přispět řádně do života uvedenými dětmi. Naše peněžní příspěvky do PAYG jsou výnosy z investic našich rodičů. Skutečnost, že jsme dnes aktivní na tomto světě, znamená, že naši rodiče se v minulosti rozhodli přispět do PAYG systému. Proto jim náleží výnos z těchto investic.

Příspěvky jednotlivce do národního důchodového systému se tedy budou skládat nejen z platby do PAYG. Bezdětný jednotlivec na začátku své pracovní kariéry bude platit na důchod svých rodičů (platba do PAYG) a současně si bude spořit ve II. pilíři (FF) na svoji vlastní penzi. Jakmile rodiče přivedou na svět svého prvního potomka(y), jejich platby do FF se sníží a v momentě, kdy začnou vychovávat 3 potomky, jejich platba do FF bude nulová (pochopitelně, že vedle dvou povinných pilířů zde bude i třetí a případně další dobrovolné pilíře, kde si každý může spořit podle svých potřeb jak uzná za vhodné; s tím, že spoření v těchto pilířích by mělo mít přiměřenou podporu státu).
Lidé se třemi dětmi totiž přispěli dostatečně do PAYG, a jsou tak zajištěni na minimální přiměřené úrovni důchodem z PAYG (cca 50 % průměrné mzdy v národním hospodářství). Proto je možné, aby v době výchovy dětí bylo jejich rodinným rozpočtům uleveno a byli zproštěni povinnosti platit do povinného FF pilíře. Pokud je dětí méně než tři pak se uplatní kombinace důchodu od státu z PAYG s určitou srážkou za menší počet dětí a důchodu z vlastních povinných úspor ve II. pilíři. V době výchovy dětí mají stejně tak tito rodiče nárok na slevy při platbě do povinného II. pilíře.

A nakonec bezdětní jedinci či páry dostanou důchod pouze z II. pilíře, kde si budou povinně celý život střádat na svůj individuální účet. Naším záměrem je, aby tento důchod po 40 letech úspor dosahoval cca 50 % bývalé mzdy. Tito lidé nepřispěli do PAYG svými dětmi – platili pouze příspěvky na důchody svých vlastních rodičů, proto nemohou obdržet z PAYG žádnou dávku.

Změny v různých fázích života

Takto konstruovaný národní důchodový systém znamená, že individuální finanční příspěvky jednotlivců do něj se budou měnit v různých fázích jejich života a v závislosti na zvoleném životním stylu. Člověk se třemi ekonomicky závislými dětmi bude přispívat pouze do PAYG na důchody svých rodičů. Osoba bezdětná bude vedle této platby ještě muset spořit v povinném II. pilíři na svůj vlastní důchod. V zásadě to bude znamenat, že osoba se třemi ekonomicky závislými dětmi bude mít vyšší čistý pracovní příjem než osoba bezdětná. V našem systému každý musí učinit investici (příspěvek), očekává-li budoucí důchodovou dávku. Výnos z investice bude mnohem férověji než dnes záviset na jejím rozsahu.

Při dodržení těchto principů dosáhneme toho, že lidé během své aktivní kariéry vždy nějakým způsobem přispívají do důchodového systému – buď dětmi nebo penězi. To umožňuje, aby tento model zajistil dlouhodobě naprosté většině lidí slušnou základní penzi (cca 50 % bývalé mzdy) a pro řadu lidí i penzi vyšší cca na úrovni 70 % jejich bývalé mzdy.

Tato konstrukce kromě garance férové penzijní dávky všem účastníkům rovněž přináší potřebnou flexibilitu a další výhody jak účastníkům (důchodcům) tak i státu jako konečnému garantovi sociální stability ve společnosti.

• První výhodou je férovost a transparentnost systému. Klient má vysokou jistotu, že za své příspěvky (děti nebo peníze) obdrží odpovídající výnosy. Ve II. pilíři FF je transparence dána z definice a klient je pánem svého osobního účtu a tedy i svého osobního finančního plánu. V I. pilíři - PAYG - má klient jistotu, že jeho příspěvky (tedy jeho děti) budou krýt náklady jeho budoucí penze z PAYG a současně, že jeho budoucí důchod z I. pilíře bude odpovídat jeho příspěvkům (tedy počtu dětí). Tato průhlednost umožní všem lidem poučeně předvídat, jaký dopad na jejich životní úroveň ve stáří bude mít jimi zvolený styl života a rozhodnout se podle toho o jejich osobních finančních strategiích.
  
• Dalším zásadním přínosem navrženého penzijního modelu je jeho sociální progrese. Například v systémech s převažující vahou individuálních FF schémat jsou lidé, kteří si nemohli naspořit během aktivní části života, významně potrestáni nízkou dávkou v důchodu. Zvláště jedná-li se o jedince, kteří se rozhodli pro opakované rodičovství, a proto nemohli dostatečně dlouho a dostatečně významně přispívat do spořícího schématu. Paradoxně tak diskriminujeme lidí, kteří se vlastně zasloužili o budoucnost dané společnosti. V praxi tato situace postihuje zejména ženy.
  Námi navrhovaný model nikoho nediskriminuje za to, že se rozhodl přivést na svět a vychovávat děti, a proto nemohl dostatečně šetřit na svůj vlastní důchod. Navíc obecně platí, že rodiny s více dětmi jsou spíše rodiny nízko a podprůměrně příjmové, náš návrh tyto lidi kompenzuje i tím, že jim při třech a více dětech garantuje slušný důchod již z I. pilíře (cca 50 % průměrné mzdy v NH). Proto v našem modelu i rodiče 3 a více dětí mohou mít na konci aktivního života velmi solidní důchod kombinací I. a II. pilíře. Tohoto pozitivního výsledku dosahujeme bez příjmové redistribuce mezi vysoko a nízko příjmovými a fakticky napravujeme dnešní systém, v němž ve skutečnosti lide s dětmi (a to i s nízkými příjmy) přispívají často na důchody vysokopříjmových důchodců bez dětí.
  
• Sociální progrese uvedeného řešení spočívá rovněž v tom, že systém slev na pojistném do II. povinného pilíře pro rodiče lze nastavit tak, aby jejich působení zásadně zatraktivnilo zaměstnávání těchto osob v očích zaměstnavatelů. Žádná deklarace různých rádoby antidiskriminačních opatření nebude nikdy tak účinná jako reálna sleva z ceny pracovní síly, tak jak ji musí zaměstnavatel zaplatit.
  
• Náš model přináší prospěch i pro stát a vládu. Je to systém schopný samoregulace s významně sníženou citlivosti na demografické trendy. Změny plodnosti a porodnosti nahoru nebo dolů budou pouze měnit váhu I. a II. pilíře v celém důchodovém systému. Celková rovnováha systému bude zachována, aniž by bylo potřeba opakovaně přistupovat k nezbytným parametrickým změnám. Pokud dojde ke zvýšení míry specifické plodnosti, zvýší se příspěvky do PAYG I. pilíře, pokud se naopak plodnost sníží pak se příspěvky do FF II. pilíře zvýší.
  
• Představený návrh rovněž pomáhá ve svém důsledku řešit nepřímo některé aktuální sociální problémy.
  1) Jedna z takových věcí je financování pozůstalostních (vdovských a vdoveckých) důchodů. V našem modelu člověk, který ztratí svého nejbližšího partnera, zdědí veškeré úspory zemřelého ve II. pilíři – FF.
  2) Další skupina osob, která může na tomto modelu profitovat, jsou samoživitelé, jejichž původní partneři se nechtějí dobrovolně podílet na nákladech spojených s výchovou dětí (výživné). Navrhovaný penzijní systém může fungovat jako účinný prostředek nátlaku na tyto osoby. Buď budou platit na děti a pak se jim dostane "výhod" rodičů a pokud nebudou, vzdávají se nároků na penzi z I. pilíře a jsou povinni platit plné pojistné do II. pilíře.

Jak to může fungovat?

Pro ověření správnosti našich úvah jsme provedli základní pojistně-matematickou modelaci navrženého systému. Její výsledky potvrdily životaschopnost systému.

Klíčové body matematického modelu pro PAYG systém jsou:

• Autoregulace PAYG systému, tzn. PAYG systém v dlouhodobém měřítku negeneruje ztrátu (a to i při změně demografického složení populace),
• Přiměřené penze při daňových odvodech tak nízkých, jak jen to je možné (max. zachování současné úrovně pojistného na důchodový systém),
• Spravedlnost – osoba s jedním dítětem dostane poloviční penzi oproti osobě s dvěma dětmi.
  
  
  

  Základní vzorec pro dlouhodobě udržitelný chod je následující:   Penze (%) … tzv. náhradový poměr, penze vyplácená v důchodovém věku, vyjádřená jako procento z průměrného platu v ekonomice v daném čase, Počet dětí … děti, které penzista vychoval tak, aby byly ekonomicky aktivní  … tento parametr je ovlivněn očekávanou délkou života (v modelu odhadnuto jako 2,3), takže při prodloužení očekávané délky života je nutné posunout i věk odchodu do penze. Dvojka ve jmenovateli je zapříčiněna tím, že jeden pracující člověk musí přispívat na penzi dvěma rodičům, k koeficient (menší než 1) vyjadřuje, že ne všichni lidé v ekonomicky aktivním věku jsou zaměstnáni (někteří jsou invalidní, nezaměstnaní nebo na mateřské dovolené). Tento parametr se samozřejmě bude v čase vyvíjet, můžeme očekávat pokles nezaměstnanosti, ale na druhé straně může dojít k nárůstu ekonomicky neaktivních žen. Př.: Se 14% odvodem do PAYG systému a koeficientem k=75 %, může tento systém penzistovi se dvěma dětmi garantovat penzi ve výši 24 % průměrné mzdy .

  Pro jiné počty dětí je výpočet podobný
  Počet dětí	0	1	2	3+
  Penze z PAYG systému	0 %	12 %	24 %	36 %

  Jelikož pro rodiče s více než třemi dětmi budou nastaveny stejné úrovně "zvýhodnění" jako pro páry se třemi dětmi, lze dosáhnout zvýšení náhradového poměru pro celou tuto skupinu na úroveň vyšší, než je uvedeno v tabulce. Požadovaných cca 50 % náhradového poměru pak lze dosáhnout dalším motivačním zvýhodněním této skupiny v rámci nastavení ostatních parametrů v modelu.

  II. pilíř (FF) je koncipován k dorovnání rozdílů, které plynou z definice prvního pilíře. Výpočet nutných odvodů do druhé pilíře je proveden tak, aby bezdětný člověk měl penzi ve výši cca 50 % svého posledního příjmu.
  Opatrné výsledky ukazují, že je toho možné dosáhnout s příspěvkem 14 % do druhého pilíře po dobu 40 let.

  Pro rodiny s dětmi pak bude příspěvek v době výchovy dětí proporcionálně nižší
  Počet dětí	0	1	2	3+
  Příspěvek do FF systému	14 %	11 %	8 %	5 %
  Celkem příspěvek PAYG + FF	28 %	25 %	22 %	19 %

  Tento jednoduchý výpočet ukazuje, že pro bezdětnou rodinu nedojde k navýšení celkových odvodů do penzijního systému, pro rodiny s dětmi dojde naopak k jejich výraznému snížení.

  Přechodová fáze

  Veškeré reformy důchodových systémů narážejí na problém přechodu ze současného stavu (pouze PAYG systém) do systému s určitým vlivem FF (mladá generace nejen, že musí svými daněmi nadále platit penze současných důchodců, ale musí našetřit i sobě).
  Jak ukazuje předchozí část článku, cílem je dostat se ze stavu 100 % PAYG do stavu 50 % PAYG (s přihlédnutím na počet dětí) a 50 % FF. Cest, které vedou mezi těmito krajními variantami, je mnoho. Jednou z těchto možností je "skoková" metoda, kdy část populace mladší, než je určitá hranice, přejde ze dne na den do nového modelu a naopak populace starší než určitá hranice zůstává již v současném systému. Osoby mezi těmito hranicemi budou přispívat i dostávat penzi z obou systémů, podle toho, jak blízko či daleko byly věkové hranici přechodu mezi systémy v okamžiku zahájení reformy:

  Věk	Podíl starého systému
  35 a mladší	0 %
  36	6 %
  37	13 %
  38	19 %
  39	25 %
  40	31 %
  41	38 %
  42	44 %
  43	50 %
  44	56 %
  45	63 %
  46	69 %
  47	75 %
  48	81 %
  49	88 %
  50	94 %
  51 a starší	100 %

  Je zřejmé, že tento způsob tranzitu bude generovat v krátkém období deficity (současný systém přijde o podstatnou část svých příjmů od osob pod 51 let). Na druhou stranu je třeba říci, že tyto peníze z ekonomiky nezmizí, ale budou ukládány prostřednictvím druhého a třetího pilíře do dlouhodobých úspor v penzijních fondech.

  Celkový součet deficitu a investic ve druhém pilíři je výrazně kladný:

  Graf: Deficit a úspory jako důsledek penzijní reformy

  

  Při regulaci parametrů uvedených ve vzorci (1) výše bude systém dlouhodobě udržitelný a deficit způsobený přechodem bude postupně klesat k 0.

  Autoři se také zabývají problematikou transformačních nákladů. Pokud vás zajímá, jaká řešení navrhují, podívejte se sem

  Co si o tomto návrhu na změnu penzijního systému myslíte?