Úplná verze rozhovoru s Pavlem Zemanem

magdalena.preskova@seznam.cz
Dobrý den, logická otázka na začátek. Proč by někdo měl likvidovat kampeličky proto, že krachuje největší banka ve státě? Děkuji za odpověď.

Pavel Zeman: Podle mého názoru a faktů, které znám, si myslím, že situace, jak se vyvinula, znamenala problém pro Českou spořitelnu (ČS) i stát s tehdejší jednobarevnou vládu ČSSD. Odpověď není na jednu větu, protože podle mě roli hrála souhra několika faktorů, které zkusím definovat - popisovat postupně v bodech, takže vám nedám jednoznačnou přímou odpověď:
1) ČS měla dominantní postavení u vkladů obyvatelstva (mluvíme o letech 1996 - 1999), DZ oslovovaly stejný segment finančního trhu
2) Krach ČS by asi znamenal katastrofu - byly by poškozeny a následně by kolabovaly tisíce podnikatelů a firem. Například by byly ohroženy rozpočty stovek měst, tisíců obcí, ohroženo by bylo mnoho státních a polostátních institucí (např. VZP), které měly u ČS uloženy větší peníze než pojištěných 400 000 Kč. S navýšením pojištění na 4mil. Kč jako u malých bank by byl s ohledem na objem vkladů v ČS problém pro státní rozpočet, a naopak nenavýšení by rozlítilo klienty ČS ještě více - tuto situaci bych rozhodně nechtěl rozhodovat. Samozřejmě by bylo ochromeno - poškozeno statisíce domácností do doby výplaty pojištěných vkladů. Je možné, že do problémů by se dostal celý bankovní sektor, protože ČS byla velkým čistým půjčovatelem na mezibankovním trhu (tj. hrozil následný nedostatek hotovosti i u jiných bank - řetězová reakce - RUN na bankovní sektor a v podstatě místo řetězového kolapsu - RUNu u záložen se mohla podobná situace vyvinout u bank). Když zauvažujete nad důsledky, asi najdete sama další vážné problémy, které by krachem ČS nastaly, ale myslím, že už to co jsem popsal stačí k nastínění rozsahu možných problémů.
3) Kdyby se stalo to co naznačuji - popisuji v bodě 2), jakou myslíte, že by mělo to, co by zůstalo z ČS cenu? A také podle mého názoru hrálo (možná velkou) roli to, že byla doba jednobarevné vlády ČSSD - není třeba být politickým analytikem, abych mohl s jistotou tvrdit, že pokud by v roce 1999 (2000) krachla ČS se svými 4 miliony klientů a nastaly jen některé z naznačených problémů, tak by tito lidé - voliči (asi nespravedlivě) vinu dávali této vládě a ČSSD by určitě nevyhrála následující volby.
4) Jedním z problému ČS je, že v družstevních záložnách (DZ) v letech 1996-1999 vklady velmi rychle rostou, růst se zvyšuje geometrickou řadou. Například k 31.3.1999 byl objem vkladů v DZ 5,8 miliard Kč, k 30.9.1999 10,8 miliard Kč (a to od července - srpna začínal už run na DZ). Když tento nárůst o 5 miliard porovnáte s bilanční sumou ČS jedná se úbytek vkladů v ČS cca o 1 % za půl roku, přičemž tendence, jak jsem již zmínil, byla prudký nárůst. Pokud se jedná o jiné banky, tak jich se situace v záložnách dotýkala minimálně, protože v té době ostatní banky obsluhovaly na rozdíl od ČS především firemní klientelu - to ze zákona záložny nesměly.
5) V roce 1999 vláda ČSSD jednala o privatizaci ČS s Erste bank (exkluzivita) - co bylo předmětem jednání samozřejmě nevím, můžu však logicky předpokládat, že Erste má zájem především o 4 milióny klientů ČS, protože hodnota ČS v roce 1999 spočívá především v dominantním postavení ČS u vkladů obyvatelstva a poskytování služeb obyvatelstvu (SIPO,...). Tento stav je však při pokračující expanzi DZ ohrožen - samozřejmě můžu jen předpokládat, že tím i privatizace (záchrana privatizací) ČS. Je mi jasné, že tento bod stojí na mých předpokladech, takže ho může lehce kdokoli napadnout, ale pokud posoudíte tehdejší stav ČS, tyto závěry se prostě nabízejí samy. Situaci lze doložit například statistikami nárůstů vkladů ČS, kdy roky 1998 a 1999 se jednoznačně vymykají trendu v jiných letech, nebo také zprávou vlády, kterou dne 5.1.2000 předložilo vládě k projednání Ministerstvo financí (ministr Mertlík). Tato zpráva má nenápadný název: "Rozbor současného stavu spořitelních a úvěrních družstev a předpokládaného vývoje v této oblasti ve vazbě na předpisy EU" - ale v textu tento materiál například konstatuje masivní odchod klientů z ČS do DZ v letech 1998-1999. Materiál také, aniž by zdůvodňoval proč a jakými metodami toto bude dosaženo předpokládá, že sektor DZ dozná výrazného útlumu, zejména změněným přístupem ze strany Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami vůči DZ. Z materiálu vyplývá, že jeho zpracovatelem je odbor Ministerstva financí řízený ing. Špičkou, jehož nadřízeným je ing. Hejnák (oba členové tehdejší dozorčí rady ČS)
6) Kromě osob uvedených v předchozím bodě má propojení na vládu i další z členů dozorčí rady ČS - 3. místopředseda legislativní rady vlády dr. Petr Liška. Toto propojení státu (vlády) a ČS je logické z pohledu státního podílu v ČS. Už méně logické je, že tito členové dozorčí rady ČS jsou především z řad Ministerstva financí, které je nadřízením orgánem Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami (ÚDDZ), v jehož pravomoci je např. rozhodování o stížnostech a odvoláních záložen vůči rozhodnutí ÚDDZ nebo jmenování ředitele ÚDDZ. Tj. lidé z ČS mají přímý vliv na kontrolní orgán konkurenta ČS - záložen.

Eric
No, tak tedy bez té slepice. Je tomu tak, protože princip sežeru - li mrtvolu kolegy mohu žít o něco déle platí v bankovním sektoru dvojnásob.

PZ: Ostře řečeno, ale je na tom hodně pravdy.

Elena
A asi dalsi logicka otazka. Jak se muze stat, ze vyse jmenovany dokument dostal privlastek sdeleni Policie CR? To vazne nebyl nikdo, kdo by to overoval? A proc ne? Diky za odpoved.

PZ: Proč to bylo označeno jako "Informace ke spořitelním a úvěrním družstvům - sdělení Policie ČR Bankovní asociaci" (dále jen "upozornění") se musíte asi zeptat Ing. Jaroslava Hanouska Csc., který je pod tím dokumentem Bankovní asociace podepsán. Když Česká asociace záložen (ČAZ) podala kvůli tomuto "upozornění" trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy...., policie ho odložila (usnesení policie č.j. OR1-2567/MO3-TČ-99), protože dle policie nebyl spáchán trestný čin, zdůvodnění znělo ve smyslu: "upozornění" nemůže způsobit znepokojení části obyvatelstva, takže nemohla vzniknout škod a tudíž není podezření na spáchání žádného trestného činu..... Nicméně ze zdůvodnění - vyšetřování Policie vyplynulo mimo jiné, že:
1) Bankovní asociace (BA) někdy na začátku roku 1999 požádala Policii ČR, aby "prověřila co jsou družstevní záložny...." (tj. BA - sdružení soukromých právnických osob, fakticky žádá státní policii, aby prověřila jejich konkurenci! a policie jí vyhovuje! - dodnes mi nikdo nevysvětlil, jak je něco takového možné)
2) Důvodem žádosti BA byla agresivní reklamní kampaň První pražské družstevní záložny (PPDZ - Říha a spol.) a zpráva vypracovaná policií se zřejmě týkala PPDZ
3) Policie ČR žádosti BA vyhověla a záložny nějak - není uvedeno jak prověřovala nebo možná jen PPDZ. Z ČAZ vím že policie v té době v žádné ze záložen nic oficiálně nevyšetřovala snad s výjimkou dvou menších záložen, které byly v prvním pololetí 1999 v problémech. Samotného by mě opravdu zajímalo jak a jakými podklady vznikl materiál, který později (dle svého vlastní vyjádření) ing. Hanousek použil jako podklad k vypracování "upozornění" a co vlastně tento materiál policie obsahoval
4) Policie se od svého materiálu distancovala vcelku (pro mě) kuriózním způsobem, když sdělila: že zprávu policie předal BA důstojník policie jako "fyzická osoba"
5) Policie ve zdůvodnění mimo předchozí bod uvádí, že "upozornění", pod kterým je podepsán ing. Hanousek a které bylo odfaxováno do médií není totožné se zprávou Policie dodanou BA Co se týče druhé části vaší otázky, pokud si pamatuji, tak z redakcí, které dostaly faxy z BA (konec června 1999) si situaci hlouběji u ČAZ ověřovali pouze lidé ze spojené redakce tehdejšího denníku SLOVO - ZN a ti jediní se rozhodli údaje z "upozornění" ihned nezveřejnit, ostatní to ihned dali na první stránky. Například deník Právo dne 30.6. 1999 cituje z "upozornění" na první straně s velkým titulkem: "Podle policie přijde většina klientů kampeliček o peníze" - podobně psaly na první straně 29.6.1999 Hospodářské noviny. Mě však více zaráží skutečnost, že v těchto článcích je citován místopředseda vlády JUDr. Rychetský, který v podstatě cituje zejména ty nepravdivé údaje z "upozornění" a tvrdí, že jsou to údaje od tajných služeb! (to je v jasném rozporu s tím jak "upozornění" vzniklo - viz. popis jeho vzniku). V následujících dnech se podobně vyjadřují i někteří jiní členové vlády (Mertlík). To že policie odmítla autorství "upozornění" i někteří jiní představitelé státu později dementovali svá prohlášení, jste se dočetli většinou malým písmem, někde v malé zprávě uprostřed novin během léta 1999. Faktem zůstává, že klienti přestali důvěřovat záložnám (na jejich místě bych udělal totéž, po takových textech v tolika médiích je to logická reakce) a RUN na záložny byl spuštěn.....

Jan Čermák
Doložte, prosím, své tvrzení o runu na záložny. Můžete třeba uvést čísla jak vzrostly výběry vkladů po uveřejnění oné zprávy Bankovní asociace a tak dále? Děkuji.

PZ: Přesné údaje vám mohu uvést jen u záložny, kde jsem působil jako předseda představenstva: za druhé pololetí 1998 a první pololetí 1999 (tj. do zveřejnění údajů z "upozornění") byl průměrný měsíční nárůst vkladů mezi 6-7% (předtím byl nárůst ještě vyšší), takže jsme dokonce dělali opatření abychom tento nárůst brzdili. Červenec 1999 - cca nula, srpen 1999 - cca -8%, do poloviny září 1999 dalších cca -6 %, za této situace jsme požádali ÚDDZ, aby nám omezil činnost, protože bylo jasné, že se RUN nedaří zastavit a rychlé zlikvidňování aktiv by poškozovalo klienty, kteří v záložně zůstávaly. U nás jako regionální záložny byl RUN o něco rychlejší, protože se do nás každý týden navážel okresní týdeník, za kterým stojí Zifčák.
Z představenstva ČAZ a ze zpráv od lidí z jiných záložen vím, že v jiných záložnách byla situace obdobná, ČAZ se snažila situaci vysvětlovat, některé záložny čelil RUNu agresivní reklamní kampaní, některé velké záložny "komerčním" připojištěním (u pojišťoven, které přes dcery fakticky ovládaly), někdo až násilným zlikvidňováním aktiv, ale ať už se snažili čelit jakkoli, prakticky všechny velké záložny na podzim 1999, případně počátkem roku 2000, RUNu podlehly.
Samozřejmě nejjednodušší situaci měly nejmenší záložny, ty si svolaly svých několik desítek členů - takovému počtu máte šanci vše vysvětlit a poslat je například, ať si sáhnou na barák, kterým máte zajištěný úvěr, pokud je počet členů nad 100 tak nemáte šanci se RUNu ubránit.
Je známou skutečností dostatečně popsanou v učebnicích ekonomie i ze známých skutečných událostí, že pokud je i třeba jen nárazově silně zpochybněna důvěra v peněžní ústav tj. hlavní kritérium rozhodování klienta, vyvolá to prudký růst výběrů vkladů (tzv. RUN) a následnou krátkodobou platební neschopnost jakéhokoli peněžního ústavu - to dále prohloubí nedůvěru klientů a způsobí pád finančního ústavu. Na tyto události nemá praktický žádný vliv skutečnost, jestli je dotyčný finanční ústav ziskový nebo ztrátový, jestli je veden dobře nebo špatně. Zabránit takovému kolapsu může pouze státní záruka nebo rychlá půjčka ve výši blíží se celkovému objemu vkladů.

JayKay
Stále hájíte existenci kampeliček. Proč by si podle vás měl člověk uložit peníze do družstevní záložny? Oproti bance tu žádnou výhodu nevidím.

PZ: Ze zákona o družstevních záložnách (87/1995):
§ 9:... Zisk po zdanění nelze rozdělit mezi členy......
§ 13 (5): Výtěžky z ukončených konkurzních a likvidačních řízení nelze rozdělit mezi členy a převádějí se do Fondu (pojištění vkladů)
To znamená, že vytvářet zisk pro záložny nemá smysl, protože ho nelze žádným způsobem rozdělit mezi členy-majitele, takže na rozdíl od bank, které jsou klasickým podnikatelským subjektem, ve kterém mají majitelé samozřejmě zájem na co největším zisku pro sebe, pro záložnu je ideálním hospodářským výsledkem "kladná nula". Takže při podnikatelském plánu se například nastavují takové parametry a ceny služeb, aby pokryly režii, zatímco banka se primárně řídí dle kriteria ziskovosti - maximalizuje zisk v čemž ho omezuje jen konkurence. Z ekonomického hlediska výhodou záložen bylo například i to, že nemusely držet část vkladů v povinných (nízkoúročených) rezervách u ČNB.
Také je tu mnohokrát opakovaná potencionálně nižší nákladovost, vyplývající z družstevní povahy vlastnictví záložny a z faktu, že každý klient je současně i spolumajitel. Tady bych však byl opatrný, je nutné posuzovat případ od případu u každé záložny samostatně (pro banky to platí naprosto stejně).

Eric
Milý probankovní štváči (JayKay). Je to naopak - banky nemají žádnou výhodu, ale jelikož to vědí, tak zničí silou mocí ty, kteří by tuto výhodu, byť jen teoreticky mohli mít. Jde jim takto totiž o život, víte? Banka, která vás platí je hloupá banka a vyhazuje peníze, protože vy nejste schopen pochopit ani triviální zákonitosti. I z vás bude moc pěkný nezaměstnaný - a přeji vám to.

PZ: S vaší větou : ....zničí silou mocí ty, kteří by tuto výhodu, byť jen teoreticky mohli mít. Jde jim takto totiž o život, víte? Můžu jen souhlasit, možná s malou výhradou, že jde hlavně o velké peníze-zisky. Jak vyčtete z jiných mých odpovědí, moje zkušenost nasvědčuje tomu, že hlavní výhodou (velkých) bank je to, že stát (pokud nato bude mít) je prostě nenechá zkrachovat a banky této skutečnosti neváhají využívat jak u nás, tak v zahraničí. Nepočítám-li lobby - vazby na politiku a nové zákony, hezkým příkladem je novela zákona o záložnách, kdy poté co byly RUNem zničeny velké záložny, tak zákonem, v kterém je požadavek na základní jmění 35 mil. Kč je likvidován zbytek záložen - ty malé, co přežily RUN.

Rej
Je vidět, že vám (JayKay) schází zkušenost, ale družstevní záložna nevytváří zisk (nebo jen minimální na rezervy) a tak má podstatně nižší poplatky a může vyplácet vyšší úroky. Nyní, když jsou vklady pojištěny na 90 % max. 400 tis. je výhodnější menší částky ukládat do záložny. Vemte si i poslední dva roky 2003 a 2002 a porovnejte, kolik zkrachovalo bank a kolik kampeliček. Budete se divit.

PZ: Vaše věta : ............... ale družstevní záložna nevytváří zisk (nebo jen minimální na rezervy) a tak má podstatně nižší poplatky a může vyplácet vyšší úroky.......... je stručným a výstižným shrnutím hlavního rozdílu mezi bankami a záložnami.

Dusan
Jak vidite budoucnost druzstevniho zaloznictvi po vstupu CR do EU? Pozadavky na navyseni zakladniho kapitalu na 35 milionu udajne 75 procent soucasnych kampelicek neprezije.

PZ: Podle mě limit 35 mil. Kč nesplní cca 80-90% současných záložen, takže lepší bude bavit se o těch, co zůstanou, a těch bude dle mého odhadu 4 až 7 celkem. Myslím, že se bude jednat o záložny, které mají jednoho nebo několik silných (zjednodušené bohatých) a do fungování zainteresovaných zakladatelů, kteří je svými vklady, případně nějakým obdobným způsobem, podrží bez ohledu na zbytek členské základny (jako u RUNu, viz odpověď Jarmile). Nebo se bude jednat o záložnu, která je součástí silné (ve srovnání s danou záložnou) finanční skupiny (např. FIO), případně má šanci nějaké oborová nebo (vnitro)firemní záložna s víceméně uzavřenou skupinou členů, která je v současnosti už dost velká aby to ustála (např. 1.vojenská).
Z toho co jsem napsal je vidět, že budoucnost vidím tak, že zde zůstane několik záložen jako vzpomínka na novodobou krátkou a bouřlivou minulost, vznik a vstup nové záložny do oboru bude asi výjimečnou událostí (asi jako vznik nové banky). Pokud se nestane nic mimořádného, tak záložny v ČR budou jen takovou raritou na okraji finančního trhu, vstup do EU na situaci žádný podstatný vliv mít nebude, protože ten už se projevil zmiňovanou novelou, v které je například zmiňovaný požadavek na základní jmění 35 mil. Kč.

Jarmila
Máte pravdu. Byla to tvrdá konkurence pro všechny banky, nejenom Českou spořitelnu. Kampeličky totiž měly (na rozdíl od všech bank) malé náklady a byly velmi pružné a dynamické. Je fakt, že i v tomto sektoru došlo k tunelování některých kampeliček, ale byly takové, které dobře pracují dodnes, jsou spolehlivé a svou funkci plní dobře. Když byly tunelovány banky, stát řadu z nich sanoval mnoha a mnoha miliardami, než konečně nechal padnout první z nich. Kampeličky pak zlikvidoval bankovní sektor jako svou velice nebezpečnou konkurenci. Stačilo jen šikovně poukázat na tunelování některých z nich. Policie začala jednat, několik desítek zfanatizovaných lidí, kteří tím pádem přišli o úspory, začalo demonstrovat před parlamentem a bylo hotovo. Stát, s jehož požehnáním byla rozkradena téměř celá ekonomika (viz kauza IPB versus ČSOB, privatizace Plzeňských pivovarů, Karlovarských minerálních vod, Harvardské fondy a jejich výprodej veškerého majetku do zahraničí, výprodej námořního loďstva další a další), se najednou probudil (kdo by mu půjčoval na stálé zadlužování, když ne banky?), začal jednat a následnými zákony tento sektor zlikvidoval. Dokázat to, hlavně v tomto státě, bude ale velice těžké.

PZ: Ve své první části jste vcelku přesně a ve stručnosti popsala to co se stalo: Bylo využito toho, že některé záložny byly opravdu vytunelovány nebo vedeny diletantským způsobem, a s poukazem na tyto jevy, které byly ve své době ve všech sektorech finančního trhu, byl celý sektor zlikvidován místo toho, aby byl očištěn - tak jako očistou prošly např. investiční fondy, obchodníci s CP, nebo i samotné banky.
Nesouhlasím, že by přežila likvidaci sektoru (RUN na velké, zákon na malé) nějaká klasická záložna. Ty, co přežily (přežijí po novele), jsou vždy svým způsobem specifické případy, kdy se jim dostalo specifické-nestandardní a u jiných záložen neopakovatelné pomoci od zakladatelů, například několik vysokých a dlouhodobých vkladů uložených zakladateli, které umožnili ustát RUN - vyplatit ty členy - klienty, kteří požadovaly výplaty vkladů.

Bouček Antonín
Prosím o dodání konkrétních čísel, z kterých by vyplývalo, že kampeličky měly (na rozdíl od všech bank) malé náklady. Děkuji.

PZ: Čísla za celý sektor se nesledovala, něco by možná šlo vytáhnout z ÚDDZ. Určitým vodítkem může být i mnou už zmiňovaná zpráva Ministerstva financí (ministr Mertlík) předkládaná vládě 5.1.2000 nazvaná "Rozbor současného stavu spořitelních a úvěrních družstev a předpokládaného vývoje v této oblasti ve vazbě na předpisy EU" - tento materiál například konstatuje, že DZ jako celek mají nevýznamnou ztrátu cca 2,5% objemu vkladů . ČAZ se chystala sledovat tyto ukazatele v tzv. vnitřním auditu v sektoru až na rok 2000-2001, z důvodu pádu sektoru, který paralyzoval i ČAZ, k tomu ale už nikdy nedošlo.
K tomu, že předpoklady pro nižší náklady záložen byly v zákoně i principu fungování se podrobněji věnuji o několik odpovědí výše (pro nick JayKay). Samozřejmě velké rozdíly byly jak mezi jednotlivými záložnami, tak mezi jednotlivými bankami, takže paušalizovat a srovnat sektory (banky vs kampeličky), jak kladete otázku vy, je dost problematické.
Co se týká situace v letech 1997-1999, pokud se jedná o režijní náklady (ať to nekomplikujeme např. ztrátovostí úvěrů... ale to jste jistě neměl na mysli), z informací co mám, můžu usuzovat, že náklady - režie byly v průměru o něco vyšší u záložen než u bank a to z jednoduchého důvodu - záložny na rozdíl od velkých bank, které část klientů a majetku převzaly z dob plánované ekonomiky, začínaly z ničeho a na rozdíl od malých-nových bank byly na trhu jen několik (1-3) let. Prostě jako každý normální začínající podnikatelský subjekt měly většinou vyšší nálady než etablovaná konkurence.

Jarmila
Nemám přístup k účetnictví bank ani družstevních záložen, tudíž vám (Bouček Antonín) neřeknu žádná čísla. Ale stačí se podívat na honosné bankovní paláce, podívat se na poplatky na výpisu z účtu a porovnat s poplatky a se službami družstevní záložny, kterou jsem dřív používala. Spousta kampeličkářů navíc pracovala na vlastní ŽL, museli se tedy snažit, aby měli zákazníky a při ceně práce, která je v ČR neskutečně vysoká, je pak ten rozdíl jasně vidět (jen si spočítejte, kolik zaplatí banka na veškerých režijních nákladech a na dani ze mzdy za všechny své zaměstnance. U té daně ze mzdy můžete začít u ředitelů poboček x počet poboček. To jsou právě ty úspory kampeliček a o ně jsou pak služby levnější).

PZ: Vaše argumentace je spíše pocitová, a protože jsem už na podobnou otázku odpovídal (JayKay, i panu Boučkovi na jehož příspěvek asi reagujete) dovolím si malou exkurzi do historie. Předválečné kampeličky byly vázány především na venkov a zemědělský majetek rozdrobený do mnoha malých hospodářství, tj. majetků , tj. potencionálních záruk za půjčky a byly svázány s potřebami venkova na drobnější půjčky dle počasí - neúrody, roční doby - např. na osivo, nebo např. přebytky po dobré úrodě, půjčky na stavbu nové stáje, kterou se půjčka zaručila,... Všem muselo být jasné, že takhle to v roce 1996 nepůjde, tak bylo třeba najít nový model -segment trhu, na který se rozhodnou zakladatelé jednotlivých záložen orientovat. Pokud se ptáte, kdo a proč zákon o záložnách prosadil - prolobboval: byla to Družstevní asociace v čele s Svazem bytových družstev (za jejich peníze byli třeba poslanci v USA na prohlídkách Credit Unions - obdoby záložen), pokud jsem dobře pochopil jejich motivaci (píše se rok 1995), záložny je měly podporovat při nadcházejí privatizaci bytového fondu měst.
Vazba na venkov a zemědělství se asi musela něčím nahradit, procestoval jsem po záložnách půl republiky, dost informací se sešlo i v ČAZ a tak můžu trochu specifikovat, vznikaly kampeličky několika typů :
1) regionální (vazba na region, ve světě nejčastější, i u nás to byla nejpočetnější skupina cca 50 - 60)
2) oborově-firemní (vazba na obor - např. evangelická, vojenská, nebo firmu, tj. obdoba firemní spořitelny, celkem jejich počet byl cca 10)
3) stavebněbytový (vazba na společné bydlení, společnou výstavbu bydlení, počet také cca 10 - takový měl zřejmě být hlavní proud záložen dle těch, co zákon prolobbovali)
4) expoziturový (zde vazba nebyla, ale dnešní vývoj služeb bank ukazuje, že to nebyla slepá ulička - z bank je jim asi nejpodobnější eBanka, případně používaly podobné metody jak vidíte v současnosti, kdy vám služby bank - hlavně spotřebitelské úvěry, nabízí kdejaký zprostředkovatel, počet cca 3)
5) bankovní (zde také vazba nebyla, v podstatě se chovaly jako banky, počet cca 10, ale patřila sem většina v roce 1999 největších záložen, protože jejich růst byl zásluhou reklamy nejrychlejší. Hodně lidí si pod pojmem kampeličky představí pouze právě tuhle početně minoritní, ale z důvodu velikosti a reklamy nejviditelnější skupinu - z rozhovorů a diskusí na internetu vím, že tady je jeden ze základních problémů jakéhokoli seriozního posuzování sektoru, protože mnoho lidí si pod pojmem kampeličky vybaví tuhle skupinu, která šla v podstatě stejnou cestou jako malé banky v devadesátých letech)
6) podvody (cca 5, případně plus několik, co nerozběhly činnost nebo měly jen několik klientů, tak si to ti lidi vzhledem k malým částkám nějak zarovnali sami, nebo je srovnala policie - soudy, ale vzhledem k mediální nezajímavosti se o nich neví)
7) založené ale nerozběhnuté - bez činnosti (cca 30 - 40, hodně záložen vzniklo zejména v roce 1999, ale když viděli run a jeho následky, nerozběhly činnost)
Některé záložny byly samozřejmě třeba kombinací dvou typů, případně přecházely z jednoho typu do druhého - časem se měnily. Všechna čísla jsou mé odhady, na základě vcelku dobré znalosti problematiky, z větší zčásti podpořené - dokumentovatelné statistikami Úřadu pro dohled a ČAZ.

lada
Pokud nekdo (kdysi vetsina kampelicek) nabizi urok o 20 a vice procent vyssi nez inflace, tak si o nem troufam tvrdit, ze je to zlodej. Pokud na to nekteri duchodci naleteli, tak jsou magori a je smutne, ze si CSSD pred volbami koupila jejich hlasy tim, ze za jejich blbost zaplatila.

PZ: Úrokové sazby u záložen jsem pozorně sledoval, a nevím o jediné, která by nabízela úrok ".......o 20 a více procent vyšší než inflace.........". Jediná, která se takovému extrému přiblížila byla PPDZ (Říha), která nabízela 20-24% v době, kdy banky i ostatní záložny nabízely okolo 10% a inflace byla, pokud se nemýlím, někde těsně pod 10%. Mimochodem vaše neznalost historických úrokových sazeb není ničím neobvyklým - mýtus vysokých sazeb v záložnách vytvořily média (a byl podporován několika extrémy - podvody jako je PPDZ). Pravda byla taková, že záložny měly v průměru o 1 – 5 % vyšší sazby než banky a to především u dlouhodobých vkladů, u krátkodobých (několik měsíců) většinou s výjimkou běžných účtů byly sazby bank a záložen mnohdy srovnatelné. Úrokové sazby je třeba posuzovat s ohledem na dobu, kdy byly použity: Dám vám příklad, když budu tvrdit, že Komerční banka zkrachovala (musela být státem sanována), protože měla extrémně vysoké úrokové sazby až 25 – 35 %, je to stejná polopravda jakou používají novináři (bankovní lobbisté?) proti záložnám (polopravda je to proto, že vám zamlčuji, že tyto extrémní úroky používala KB jen asi 2 měsíce v roce 1997 - v době měnové krize a jednalo se o sazbu vázanou, takže úročení takovýchto vkladů po odeznění krize spadlo na normální úroveň). Jako novinář bych klidně mohl k článku o problémech - sanaci KB použít jako doprovodný důkaz obrázek reklamy KB z té doby lákající na sazbu 25 – 35 % p.a. Jaký efekt by to na vás mělo si posuďte sama - tak to totiž mnozí novináři dělají s reklamními materiály záložen u svých článků.
Dalším zkreslením je, že v reklamě se používají zjednodušení - příklad: v reklamě samozřejmě nebyly všechny produkty dané záložny, ale většinou slogan formulovaný ve smyslu "úrok až XY%" (tak to tehdy používaly i banky - dnes je taková reklama spíš kontraproduktivní), kdybyste na základě reklamy přišel na přepážku, tak samozřejmě zjistíte, že sazba XY% existuje, ale třeba jen u dlouhodobých a větších vkladů.
Vaši urážku důchodců nebudu komentovat, ale pokud si přečtete všechny mé odpovědi, zejména odpověď první Magdaléně, zjistíte, že je to možná naopak a že zřejmě také váš hlas si likvidací a následnou výplatou vkladů záložen přes dotaci fondu pojištění ČSSD koupila (za předpokladu, že máte účet v jakékoli bance), mám vás za to urážet a nazývat vaše chování blbostí?

Hejkal
Nesmíš věřit takovým nesmyslům (lada), jaké jsi je tu teď popsal. Některé kampeličky, stejně jako některé banky nebo fondy byly úmyslně založeny za účelem okradení. Smutné je, že státní dohled u všech v rámci nucených správ předal tyto do rukou ještě větších zlodějů než byli jejich zakladatelé. Znáte snad nějakou banku, záložnu nebo fond, které by přežili nucenou správu odborníků ?

PZ: Napsal jste : ....... Některé kampeličky, stejně jako některé banky nebo fondy byly úmyslně založeny za účelem okradení........... Souhlasím, v jedné z odpovědí jsem to i kvantifikoval. ........... Smutné je, že státní dohled u všech v rámci nucených správ předal tyto do rukou ještě větších zlodějů než byli jejich zakladatelé. Znáte snad nějakou banku, záložnu nebo fond, které by přežili nucenou správu odborníků ? ............... Je to napsáno sice asi žalovatelným způsobem, ale se smyslem té věty souhlasím - žádná ze záložen nevyšla z nucené správy živá, i když záložny mají na rozdíl od bank větší možnosti své revitalizace, protože situace, kdy majitelé tvoří stejnou skupinu jako vkladatelé umožňuje několik operací, které u bank nepřipadají v úvahu (kapitalizace, prodlužování splatnosti a jiné operace přes změny stanov, které se vztahují na všechny členy = klienty...), navíc u každé záložny je uhrazovací povinnost ve výši minimálně dvojnásobku členského podílu, toto je pro mě nepochopitelně opomíjená skutečnost, protože u většiny záložen uhrazovací povinnost dosahovala výše cca 5-10% objemu vkladů, a to mohlo mnohdy stačit na postupné oživení činnosti. Mě na průběhu nucených správ připadá zvláštní, že nucené správy byly většinou uvalovány před členskými schůzemi a nucený správce jako první krok většinou již svolanou členskou schůzi (majitelů a vkladatelů v jedné osobě) zrušil. Když si vezmeme na pomoc zákon (po novele, tj. v době kdy působily nucené správy - dle § 28b: Cílem nucené správy je zajistit takové podmínky v družstevní záložně, aby členové mohli na členské schůzi ... řádně a se znalostí všech potřebných informací o družstevní záložně rozhodnout......) můžu jen konstatovat, že cíl nucené správy asi nikdy u žádné ze záložen nebyl dosažen.

Pája
Tomu nevěř (lada). Půjčování peněz je velice dobrý džob. Např. Multiservis půjčuje na cca. 50 % p.a. Ten rozdíl mezi tím mínus náklady je právě ten zisk. S inflací to nemá co dělat, to je jen o ceně peněz a o konkurenci v půjčování peněz pro banky.

PZ: Velmi dobrá poznámka - v letech 1996-1999 byly vysokoúročené spotřebitelské úvěry a splátkový prodej (kromě Multiservisu) v plenkách a dalo se tam zisky z půjčených peněz (hrubé, bez režie) šroubovat i vysoko přes 50 % p.a. Většina záložen začínala na spotřebitelských úvěrech.

Petr
Moc nerozumím tomu že záložna (oproti bance) nevytváří zisk a tak má menší náklady a může vyplácet větší úroky. Z čeho jiného potom platí provoz poboček, platy personálu nebo ty větší úroky z vkladů když ne ze zisku? Dosud jsem žil v představě že každý podniká za účelem zisku, nenapadlo mě že někdo něco dělá (třeba peněžní služby) jen tak z dobročinnosti. Pokud nevytváří ani žádné rezervy tak mě připadá ukládání peněz do takové instituce dost riskantní. Jestli jsem to správně pochopil tak bych to přirovnal k tomu že záložna tedy žije jako normální domácnost na způsob "od výplaty k výplatě". Na jedné straně jsou vklady klientů, tyto peníze pak používá pro poskytování úvěrů jiným klientům, vybrané úroky z úvěru a poplatky za služby (které jsou nízké) používá jako zdroj ke krytí svých nákladů na provoz a k výplatě úroků vkladatelů (tyto úroky jsou naopak vysoké). No nevím, nějak to nechápu. Když se náhodou sejde větší procento klientů kteří by si chtěli vybrat své úspory tak je dle zřejmě záložna v háji.. Nevím, možná se pletu, je to pouze můj lajcký názor.

PZ: To, že záložna nevytváří zisk, jsem vysvětloval, proto bych spíše toto místo využil pro názorný příklad - zjednodušení: Vžijte se do role majitele banky ve chvíli, kdy určuje cenu nějaké služby - vaším záměrem je samozřejmě maximalizovat zisk, a proto bez ohledu na náklady (režii) této služby, dáte cenu co nejvýše, co klient unese, než vám uteče ke konkurenci (a to je jediné hledisko, které váš zisk omezuje). Naopak pokud budete určovat cenu stejné služby u záložny, jste v pozici majitele, který ze zákona nemůže inkasovat případný zisk a současně klienta, takže určujete cenu služby i pro sebe, cenu služby v ideálním případě určíte tak, že spočítáte náklady na službu (tj. režii, včetně vámi zmiňovaných poboček, zaměstnanců...), přidáte něco, aby byla rezerva a máte cenu služby. Mimochodem, v současné době banky oznamují své miliardové zisky na minulý rok, můžete si zkusit spočítat, o kolik by se snížily ceny služeb nebo zvýšily úroky, kdyby tyto zisky neexistovaly, z důvodu, že daná instituce pracuje na zmiňovaném principu záložny a ne banky. Co se týče věty : .................... Když se náhodou sejde větší procento klientů kteří by si chtěli vybrat své úspory tak je zřejmě záložna v háji........... Pokud se podíváte na princip fungování bank (a záložen) a jejich místo v ekonomice, tak kromě platebního styku lze jejich hlavní úlohu definovat větou: z velké části transformují krátkodobé zdroje (vklady) na dlouhodobé investice (úvěry a investice). Tuto nerovnováhu v splatnosti najdete v bilanci asi každé banky a záložny na světě, banky samozřejmě mají mechanizmy, jak případné krátkodobé problémy řešit (mezibankovní trh,...), u záložen nic takového ještě nebylo vytvořeno, na to byly ještě moc mladé, teprve se o tom v ČAZ diskutovalo a připravovaly se podklady. Na to, aby jste si ověřil, co píšu, nemusíte být finančním analytikem - stačí vejít do jakékoli banky a z regálu sebrat propagační materiály, už z nich uvidíte nepoměr splatnosti produktů - vkladu většinou splatnost do 1 roku, úvěry většinou splatnost od 1 roku.

Rej
Je jasné, že záložna musí vložené peníze zhodnotit a zaplatit provoz, platy, atd. atd. a teprve co zbude je zisk. V případě bank si zisk rozdělí akcionáři a to do kapes formou dividend nebo část investují. Banka zjednodušeně půjčuje za 10% a vyplácí 0,5%, na vše nasazuje vysoké poplatky a tak akcionáři bohatnou. Záložna často pracuje s minimálními poplatky a zpravidla vyplácí vyšší úroky, třeba kolem 3%. Malý zisk, který ji zůstává nevyplácí družstevníkům, ale část uloží do rezerv a zbytek rozpustí ve vyšším úročení vkladů, poněvadž majitelé záložny jsou současně i jejich klienty. Tedy banky i záložny pracují na stejném principu a vzájemně si konkurují, avšak zatím co banky přinášejí zisky svým majitelům ve formě dividend, tak záložny přinášejí svým majitelům - družstevníkům zisk ve formě nižších poplatků, vyšších úroků z vkladů a nižších úroků u úvěrů. Už je to jasnější ?

PZ: Jasné a stručné shrnutí, blahopřeji.