Podniky v EU: bezpečnost práce a spotřebitelé

Požadavky na bezpečnost práce a pracovní podmínky se nacházejí na druhém místě pomyslného žebříčku, pokud bychom uvažovali výši investic na splnění práva ES, hned za ochranou životního prostředí (čtěte článek Podniky v EU: ochrana životního prostředí se prodraží). Principy spotřebitelské legislativy se pak projeví spíše v růstu provozních nákladů, i když i zde "hrozí" investice do vývoje bezpečnějších výrobků. Vedle nezbytných výdajů obě kategorie spojuje další princip: evropské právo se snaží ochránit slabší subjekt před silnějším, ať se jedná o vztah zaměstnanec – zaměstnavatel či spotřebitel – výrobce.

Zbytečné rizikové příplatky

Investice podnikatelského sektoru do splnění požadavků EU na bezpečnost práce jsou odhadovány na přibližně 50 miliard Kč. Určitá, velmi malá část sice může být dotována ze strany Unie nebo českého státu (o dotacích si přečtete v některém z příštích článků), nicméně hlavní břímě ponesou samotní podnikatelé a firmy.
V souvislosti se zaváděním standardů ochrany zdraví a bezpečnosti práce nelze očekávat žádné převratné novinky. Na pořadu dne jsou spíše dílčí změny ve smyslu rozšíření povinností podnikatelů vůči svým zaměstnancům. V každém případě však platí, že veškeré platné právo ES (viz sloupek) musí být nejpozději do počátku letošního května převzato do sbírky zákonů ČR. Zaměstnavatelé by tedy měli porovnat stávající stav pracovních podmínek s evropskou legislativou a následně přijmout opatření vedoucí k plné shodě.

Vybraná legislativa ES upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Základní právní normou ES je Směrnice rady ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (89/391/EHS) a na ni navazuje dalších 17 rámcových směrnic. Prohlédnout si je můžete zde.

Hlavní změny lze ve stručnosti shrnout následovně. Podnikatel má ze zákona povinnost vytvářet podmínky pro bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí. Co to konkrétně znamená? V praxi existují firmy, které raději udržují rizikové pracoviště (například využívají hlučné stroje) s kompenzací zaměstnancům v podobě dodatečného příspěvku (příspěvek za práci v rizikovém prostředí). Tento stav nebude možné udržet. Firmy budou muset investovat do zlepšení stavu a postupně omezovat situace, kdy musejí vyplácet příplatky, na nulu. V rámci investic budou zaměstnavatelé rovněž muset zajistit prostorové a konstrukční uspořádání pracoviště a jeho vybavení v souladu s bezpečnostními požadavky a hygienickými limity.
Pokud charakter pracovní činnosti neumožňuje odstranit veškerá rizika, zaměstnavatel má povinnost poskytovat zaměstnancům osobní ochranné prostředky, umístit bezpečnostní značky a varovné signály a zajistit pravidelná bezpečnostní školení. Minimálně jednou ročně musí firma zorganizovat prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví a odstranit zjištěné nedostatky. Pro doplnění výčtu změn je nutno doplnit rovněž rozšíření pravomocí inspektorátů bezpečnosti práce.

Bezpečnost a informace

Ochrana spotřebitelů na úrovni práva ES se zaměřila zaprvé na vyrovnání informační asymetrie (například pro porovnání relativní ceny vůči podobným výrobkům, nebo o složení výrobku) a zadruhé na dosažení určitého standardu bezpečnosti výrobků, tak aby zákazník alespoň nenesl riziko poškození zdraví nebo majetku. V českém právním řádu již došlo k převzetí evropské legislativy (viz sloupek) během několika předcházejících let. Česká republika nepožádala o žádné přechodné období, to znamená, že zmíněné směrnice se promítnou ve Sbírce zákonů ČR nejpozději prvního května.

Vybraná legislativa ES na ochranu spotřebitele

Základní právní nornou je nově revidovaná směrnice o obecné bezpečnosti výrobků (2001/95/ES) a směrnice ustavující odpovědnost výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku (85/374/EEC) a (1999/34/ES). Vedle toho existují právní normy hájící hospodářské zájmy spotřebitele.

Normy hájící "hospodářské zájmy" zákazníků pokrývají různé oblasti. Jednou z mnoha jsou spotřebitelské smlouvy, přesněji tzv. nekalá ustanovení v nich obsažená. Co považovat za typické nekalé ustanovení? Přesný popis neexistuje, rozhodnutí o přípustnosti či opaku podává soud. Jedná se totiž o soukromoprávní úpravu (spotřebitelské smlouvy řeší zákon č. 40/1964 Sb, občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů) a dotčení spotřebitelé jejich organizace se prostřednictvím žaloby domáhají zrušení platnosti sporné části smlouvy a případně také náhrady škody.
Zvláštním způsobem jsou řešeny spotřebitelské smlouvy, jejichž text byl dodavatelem určen předem bez možnosti zákazníka ho změnit a zásilkový a podomní prodej (právním jazykem smlouvy uzavřené mimo provozovnu a smlouvy uzavírané na dálku). I v těchto případech jde o kupní smlouvu, i když mnohdy není v písemné formě. Zákazník má zaručeno právo do určité doby odstoupit od smlouvy (tedy vrátit výrobek a dostat zpět peníze) a prodávající má povinnost ho na to písemně upozornit.

Nová směrnice o obecné bezpečnosti výrobků

Tato právní norma nabyla účinnosti letošním lednem a týká se všech výrobků vyjma potravin. Do českého právního řádu ji transponuje zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, který ve znění pozdějších předpisů vstupuje v platnost dnem začlenění ČR do EU. Pro podnikatele a firmy znamená nové povinnosti: výrobce má povinnost ohlásit státním orgánům výskyt vadných výrobků Společně s nimi pak musí všechno vadné zboží identifikovat a stáhnout z trhu Evropská komise je oprávněna nařídit stažení výrobku z trhu a nařídit zákaz jeho prodeje až na jeden rok (dříve byly 3 měsíce) výrobky podléhající zákazu prodeje podle této směrnice nelze vyvážet mimo EU (dříve to bylo možné)

Co se týká zveřejňování informací, vedle běžně platných předpisů na udání složení, původu a návodu k použití u každého výrobku existují také specifické požadavky pro určité produkty. Typickým příkladem je tzv. roční procentní sazba nákladů (RPSN) u spotřebitelských úvěrů a jiných obdobných produktů. Díky RPSN mohou spotřebitelé porovnat, který produkt je nejdražší po zahrnutí všech nákladů. Stejný princip respektuje povinné zveřejňování ceny za jednotku zboží. Jiné právní úpravy se týkají pronájmu rekreačních nemovitostí (tzv. timesharingu), zaměnitelnosti výrobků a potravin nebo reklamy. Všechna výše uvedená ustanovení se ve výsledovkách podnikatelů a firem projevují především růstem provozních nákladů.

Především investiční výdaje si naopak vyžádají předpisy na bezpečnost výrobků a potažmo i technické předpisy, které tento cíl sledují rovněž (o nich jsme psali v článku Podniky v EU: jak na technické předpisy). Co se týká směrnic ustavujících odpovědnost výrobce za škody (byly do Sbírky zákonů ČR začleněny zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku), podnikatelé by měli navíc zvážit možnost doplňkového pojištění. Investice do modernizace výrobní technologie nebo systémů kontroly jakosti sice výskyt vadného výrobku v regálech obchodů podstatně snižuje, ale nikdy ho nemůže úplně odstranit. Hrozba odškodného ve výši až 70 milionů euro (2,3 mld. Kč) při smrti nebo vážném poškození zdraví v důsledku použití vadného výrobku pro některé firmy znamená kritickou hrozbu.

Zaznamenala vaše firma růst nákladů v souvislosti s předpisy EU na bezpečnost práce nebo ochranu spotřebitelů? Myslíte, že výše zmíněné právní normy jsou přínosem, nebo pouze brzdou pro podnikání?