Podniky v EU: jak na technické předpisy

Po odstranění cel a množstevních omezení zůstaly hlavní překážkou volnému pohybu zboží rozdílné technické požadavky na výrobky. Řešení nabralo dva směry. Buď vzájemně uznávat národní technické předpisy, nebo je sjednotit na úrovni legislativy Evropského společenství. 
Různá úroveň požadavků například na bezpečnost vytváří bariéru, která nutí výrobce svůj produkt přizpůsobovat. Zvýhodněny tak jsou domácí firmy před jejich konkurenty ze zahraničí. Členské státy začaly situaci řešit. U vybraných druhů zboží, kde rozdíly v národních předpisech nebo rizika újmy pro spotřebitele dosáhly největšího stupně, například u potravin a léků, se rozhodly harmonizovat technické předpisy na úrovni ES. U zbývajících výrobků pak zabezpečit tzv. vzájemné uznávání národních předpisů.

Harmonizace až absurdní hloubky

Od konce 60. let minulého století začalo docházet k vytváření jednotných technických předpisů ES, tzv. harmonizaci. Každý výrobek prodávaný kdekoli v unii (v té době EHS) musel podmínky těchto předpisů splňovat a na druhou stranu mohl být prodáván bez dodatečného přezkušování, pokud jednou bylo prokázáno, že předpisům vyhovuje.

Evropské orgány zpočátku realizovaly tzv. starý přístup, který spočíval v dodržování velmi detailních technických parametrů na určité typy výrobků. Jednalo se jen o velmi málo druhů zboží, zejména o zmíněné léky a potraviny, dále o automobily a jiná motorová vozidla, stavby, chemické a nebezpečné látky či hnojiva.
Předpisy ES zacházely v mnoha případech až do absurdní hloubky, například v podobě detailních parametrů na zpětná zrcátka nebo na sedačky u traktorů. Velikým problémem se ukázal proces schvalování. Dosažení kompromisu, muselo být schváleno jednomyslně Radou ministrů, trvalo řádově desítky let.

Ačkoli se právě z tohoto důvodu od "starého přístupu" opustilo, předpisy ES jsou stále platné a české firmy je po vstupu budou muset v plném rozsahu dodržovat. Žádný problém však v naprosté většině těchto případů nehrozí - české, a někdy ještě původní československé, předpisy týkající se uvedených druhů zboží již v souladu s evropským právem jsou.

Pravidla zlehčila

"Nový přístup" upravuje pomocí jednadvaceti rámcových směrnic další vybrané druhy výrobků (viz sloupek vpravo), které se EU rozhodla harmonizovat. Stanovuje ale pouze základní minimální požadavky na zboží především z hlediska jeho bezpečnosti pro spotřebitele. Detailní parametry, respektive technická řešení přinášejí harmonizované normy vydané soukromými institucemi (CEN, CENELEC, ETSI). Normy nejsou závazné a výrobek, který jim neodpovídá nemůže být vyloučen z přístupu na trh. Jejich dodržování je však pro české podniky žádoucí, neboť to obvykle vyžadují zákazníci ze států na západ od našich hranic.

Na trh může být uveden jen výrobek z výše uvedené "kategorie harmonizovaných" splňující požadavky evropských směrnic a české podniky se s tím budou muset vyrovnat nejpozději do konce dubna letošního roku. Vedle základních požadavků na bezpečnost ukládají směrnice podnikatelským subjektům, aby ke každému výrobku vypracovaly technickou dokumentaci ve stanoveném rozsahu a archivovaly ji po dobu několika let, dále připojily označení CE (což je na první pohled viditelná značka vypovídající o souladu se směrnicemi) a přiložily tzv. prohlášení o shodě (doklad o tom, že zboží prošlo kontrolou schody s požadavky směrnic).

Co se týká posuzování shody s požadavky směrnic, v přibližně 90 % případů ho provádí sám výrobce. Zbývající část připadá na autorizované zkušebny. Dobrou zprávou pro tuzemské firmy je, že již v současné době nemusejí za hranice. Oprávnění k autorizaci mají také české zkušebny. Zatím však pouze pro výrobky, které podléhají tzv. Protokolu o vzájemném posuzování schody a akceptaci průmyslových výrobků (PECA).

PECA v praktické rovině znamená, že české předpisy na vyjmenované výrobky odpovídají legislativě ES a zároveň to, že české autorizované zkušebny mohou tyto výrobky certifikovat bez nutnosti přezkušování v zemích současné EU. Tato úmluva mezi ČR a EU vstupem do Unie v podstatě ztratí smysl. ČR bude součástí jednotného trhu, a tak domácí předpisy budou muset odpovídat všem směrnicím automaticky.

Uznáš, nebo neuznáš?

Na zbývající zboží se vztahuje tzv. princip vzájemného uznávání, to harmonizováno na úrovni ES není (například papír, květiny a stovky dalších druhů). Znamená to, že výrobek, který splňuje technické předpisy v jedné členské zemi EU (nejčastěji v domácí zemi, ale nemusí to být pravidlem), může producent uvést bez dalších úprav a přezkušování na celý jednotný trh Unie.

Po vstupu budou také české technické a bezpečnostní předpisy respektovány v ostatních členských státech, a tak čeští producenti těchto "neharmonizovaných" druhů výrobků nebudou mít povinnost přizpůsobovat svůj produkt podmínkám v té či oné zemi. Naopak mohou uplatnit svá práva u národních soudů či podat prostřednictvím ČR stížnost k Evropské komisi, pokud po nich v jiném státě budou požadovat splnění místních předpisů. Vzájemné uznávání není ukotveno přímo v legislativě ES, ale prosazovat jej začal Evropský soudní dvůr svým rozsudkem z roku 1979 (viz sloupek vlevo).

Řeší vaše firma problémy se slaďováním technických předpisů? Myslíte, že harmonizace usnadní volný pohyb zboží nebo jen klade další překážky malým firmám v podobě dodatečných nákladů? Podělte se s námi o své připomínky.