Jedenáct měsíců trvalo, než náš milý spolupracovník Stanislav Volek zmapoval
všechny významné burzovní krachy novodobé historie. Začal v polovině
února minulého roku Tulipánovou horečkou v sedmnáctém století. Nyní si můžete přečíst díl poslední, pojednávající o právě uplynulém roce 2002.
Zatímco se svět jen pomalu vzpamatovával z tragických
událostí 11. září, zaznamenaly akciové trhy výrazný růst. Tento vzestup
však neměl dlouhý život. Již koncem října se objevily znepokojující zprávy o energetickém koncernu Enron a na burzy se vrátila nejistota.
Americký energetický koncern, který vznikl v roce 1985 fúzí
firem Natural GAS a Internorth, patřil ještě nedávno mezi největší
světové obchodníky s plynem. V srpnu roku 2000 dosáhly jeho akcie rekordní úrovně 90,52 dolarů. Poté následoval jejich pokles, který byl však zprvu spojován pouze s postupující recesí a medvědím trhem. 11. října 2001 byla cena těchto akcií 36,79 dolarů.
I když ještě na podzim vysílala společnost do světa samé příznivé
zprávy, v zákulisí to už vřelo. V říjnu nechal vrchní revizor účtů
tajně zničit velké množství konfliktních údajů, aby tak zamaskoval
chybné účetní výkazy. Tuto akci se však nepodařilo zcela utajit a proto 22. října zavedl americký burzovní dozor proti společnosti vyšetřování. V tu dobu již akcie Enronu poklesly na 20,65 dolarů. Zatímco se finanční ředitel Andrew S. Fastow snažil rychle zničit kompromitující spisy,
šířila se mezi investory nejistota. Nikdo však ještě nevěděl, co
všechno vyplave při vyšetřování na povrch. Když nakonec 8. listopadu
2001 Enron oficiálně přiznal, že podnikové zisky byly od roku 1997 uměle nadhodnoceny o plných 600 miliónů dolarů, propadl se kurz jeho akcií na 8,41 USD.
Po zveřejnění celého podvodu začaly akcie společnosti dokonce mírně posilovat. Důvodem tohoto zotavení byla nabídka na převzetí Enronu značně menší konkurenční společností Dynergy Inc., která chtěla nemocnou firmu za 9,3 miliard dolarů koupit. Třebaže Enron nabídku k převzetí přijal, k fúzi nikdy nedošlo.
28. listopadu totiž Dynergy plánované převzetí odřekla s odůvodněním,
že Enron porušil smlouvu, když neuvedl ve výkazech všechny své dluhy.
Šokovaní investoři Enronu zaplavili svými akciemi trh. Kurz se v
okamžiku zhroutil a obchodní seanci ukončil na pouhých 61 centech. Nakonec skončil Enron v konkurzu a jeho akcie byly 23. ledna 2002 z obchodování vyloučeny.
Spolu s energetickým gigantem padla i významná auditorská firma Arthur
Andersen, když vyšlo najevo, že kryla machinace v účetnictví Enronu.
Ačkoliv tento případ na náladě investorům nepřidal, držely se
indexy na přelomu roku na solidní úrovni. Od hlubin z 21. září 2001 získal Dow Jones 22 %, Nasdaq přes 44 %, DAX 36 % a Nemax si připsal 51%. Již
druhým rokem však všechny významné indexy vykazovaly ztráty a jenom
čtyři tituly indexu DAX 30 (Adidas, SAP, Daimler) ukončily rok v plusu.
Do roku 2002 však šla investorská veřejnost s nadějí, když jim
optimismus dodávala vydařená podzimní "rallye". Většina analytiků odhadovala, že v příštím roce akciové indexy mírně posílí. Pokud
jde o německý DAX, byl největším optimistou finanční ústav Berenberg
Bank, který jej odhadoval koncem roku 2002 na vysokých 7000 bodech.
Nejvíce při zdi se držel J.P.Morgan, který DAX viděl koncem roku na
hodnotě 4100 bodů (Ve skutečnosti však ukončil DAX rok 2002 na pouhých
2892,63 bodech!). Zatímco optimisté, jichž byla velká většina, sázeli
na zotavení americké ekonomiky, těch několik pesimistů (nebo spíše
realistů) uvádělo jako důvod dalšího očekávaného poklesu velké
zadlužení podnikové sféry i domácností. Realitou bylo, že akciové trhy v lednu nenavázaly na dosavadní vzestup, ale propadly se do letargie, ze které je probouzely jen další špatné zprávy, na které ovšem reagovaly opětovnými propady.
Oživení v americké ekonomice se stále odkládalo, z podnikové
sféry přicházely nepříliš povzbudivé zprávy a trhy se obávaly dalších
účetních skandálů. Také mezinárodní situace byla opět na pováženou. Po
ukončení afghánského tažení se Spojené státy zaměřily na Irák. Koncem ledna označil prezident Bush Irák, Irán a Severní Koreu jako "osu zla"
a obvinil tyto státy z vývoje a výroby zbraní hromadného ničení. Začalo
se mluvit o možném útoku proti iráckému režimu, což trhy ještě více
znejistělo.
V únoru 2002 se také Německo dočkalo svého prvního "případu Enron", to když konečně praskla bublina společnosti ComRoad.
Nebylo to poprvé, co se dostal tento podnik do řečí pro své účetnictví,
nikdo však netušil skutečnou hloubku problémů. Když se koncem ledna
opět objevily zvěsti o podivných praktikách v podnikové bilanci
společnosti, spadly její akcie z 9,30 (29. ledna) na 7,20 Euro (31. ledna).
V polovině února se objevily první náznaky, že velká část podnikových
tržeb byla uměle nafouknuta. Akcie ComRoadu přešly do volného pádu, za
několik dní ztratily přes 70 % své hodnoty a 22. února přistály na 1,95 Euro. Vzápětí
vyšlo najevo, že firma předstírala svou obchodní činnost a prováděla
fiktivní obchody s neexistujícími subjekty. Když se trh dověděl, že 99 (!) procent vykázaného obratu bylo fingováno, zhroutily se akcie této povedené společnosti zcela a 19. dubna byly z "Nového trhu" vyloučeny.
Na jaře roku 2002 se objevily také první skandály na dosud
relativně klidných burzovních segmentech DAX, MDAX a SMAX (MDAX –
střední společnosti, SMAX – malé společnosti). Již v lednu se hovořilo
o rozporech v účetnictví firmy MLP. Počátkem března varoval stavební
koncern Philipp Holzman před velkým poklesem zisku za rok 2001. Zanedlouho se koncern dostal do platební neschopnosti a skončil v konkurzním řízení. Potom se dostala do středu pozornosti mediální skupina Kirch, která dlužila společnosti Axel-Springer Verlag 767 miliónů Euro.
Při prověrce finanční situace mediálního obra vyplavaly na povrch
nesmírné dluhy a jeho následný bankrot byl největší v poválečné
historii Německa. Následovala řada dalších bankrotů, mezi nimiž
nechyběl ani výrobce a provozovatel vzducholodí CargoLifter, jehož
nesplněným snem byla přeprava těžkých nákladů vzdušnou cestou.
V červnu 2002 to byly opět Spojené státy, které se pochlubily dalším účetním skandálem. Po pádu energetického koncernu Enron přišla řada také na významnou telekomunikační společnost WorldCom. Aby
vykázala zisk, účtovala tato firma úmyslně náklady jako investice a
podařilo se jí tak začarovat celých 6 miliard dolarů. Když účetnické
hrátky pokračovaly v dalších firmách (např. Xerox pět let nadhodnocoval své příjmy),
rozhodla se americká burzovní komise SEC také přitvrdit hru a zpřísnit
pravidla. Předsedové představenstev a finanční ředitelé společností
obchodovaných v USA jsou dnes povinni podepisovat finanční výkazy, za
jejichž korektnost pak nesou osobní zodpovědnost.
Když potom v červenci skončily v konkurzu další dvě významné společnosti – Babcock
Brosig a Fairchild Dornier - následované další vlnou podnikových
varování a vzrostly obavy o další vývoj americké ekonomiky,
akciové indexy zamířily pod svá minima z osudného září 2001 a hledaly
si nové dno. Pod vodou nebyly však jenom akcie. V důsledku prudkých a
dlouhotrvajících dešťů zasáhly střední Evropu v srpnu ničivé záplavy.
Kromě Čech a Rakouska byla také postižena rozsáhlá území v Sasku a
Bavorsku. Jedním z nejvíce zkoušených měst byly Drážďany, kde dokonce
hlavní nádraží zůstalo pod vodou. Podél řek strhla povodeň domy a mosty
a způsobila nesmírné škody. Podle odhadů odborníků potrvá několik let,
než budou veškeré škody odstraněny. Stoletá voda se projevila také na německé burze. Zatímco pojišťovny stahovala dolů hrozba vysokých nákladů, připisovaly si akcie stavebních společností nemalé zisky.
Září roku 2002 bylo pro akciové trhy velice nevlídným měsícem.
Blížící se první výročí newyorské tragédie bylo poznamenáno strachem z
nových teroristických útoků. Také známky ekonomického oživení v USA
zůstávaly nezřetelné a ve vzduchu visela (a dosud stále visí) hrozba
války s Irákem. Příliš mnoho nejistoty a neradostných vyhlídek
způsobilo, že významné světové indexy po celé září klesaly, až našly
počátkem října svá mnohaletá minima. Vážné problémy německé ekonomiky
vedly k tomu, že do čela propadů se dostal německý akciový trh. Index
DAX si připsal svou historicky nejvyšší měsíční ztrátu. Jak ukazuje
následující tabulka, neztratil vedoucí německý index ani v pověstném
říjnu 1987 tolik jako v září 2002.
Indexy |
31.8.2002 |
30.9.2002 |
Performance |
DAX 30 |
3712,94 |
2769,03 |
-25,42 % |
Nemax-All-Shares |
532,84 |
389,03 |
-26,99 % |
Pro srovnání |
30.9.1987 |
31.10.1987 |
Performance |
DAX 30 |
1500,16 |
1177,37 |
-21,52% |
Tímto článkem končí celý seriál, pojednávající o největších
hospodářských, finančních a burzovních krizích. V současné době se
nacházíme v období největší "baisse" od dob velké deprese z třicátých
let minulého století. V letošním říjnu došlo k určitému zotavení trhů a
před námi je možná lednový efekt, ale také hrozba vojenského zásahu v
Iráku. Kdy však skončí vláda Velkého medvěda, je dnes ještě ve
hvězdách. Jenom jedno je jisté: Také v budoucnu se budou na burzách střídat euforické fáze s výraznými propady a opět si medvěd po čase vymění žezlo s býkem.
Sdílejte článek, než ho smažem