Po ukončení války v Perském zálivu pokračovaly akciové trhy v býčím
trendu, odstartovaném již v osmdesátých letech. V polovině srpna 1991
došlo ke krátkému, ale prudkému propadu, který se projevil zejména na
německém akciovém trhu.
Příčinou tohoto mini-krachu byly politické události
v Sovětském svazu. Tehdejší Sovětský svaz procházel historickými
politickými změnami. Všechno začalo 11. března roku 1985, když byl
Michail Gorbačov zvolen generálním tajemníkem komunistické strany
Sovětského svazu a stal se tak nejmocnějším mužem tohoto euroasijského
kolosu. V následujících letech směřovala jeho realistická zahraniční
politika k mezinárodnímu uvolnění. Gorbačevova vnitrostátní politika
byla charakterizována pojmy: "perestrojka" (program hospodářských a
sociálních reforem) a "glasnosť" (zavádění demokratických struktur). Odzbrojování,
konec studené války, svoboda tisku a náboženského vyznání,
demokratizační proces a zavádění tržního prostředí byly úhelnými kameny
Gorbačevovy politiky. Podobně jako Sovětský svaz, procházely
převratným vývojem také všechny státy bývalé, v roce 1991 zrušené,
Varšavské smlouvy. Zásadní změny se odehrávaly také v Německu, kde 3. října 1990 došlo k oficiálnímu sjednocení obou německých států.
Politika mezinárodního uvolňování se odrazila i na kapitálovém trhu. Opětovné sjednocení Německa vedlo k euforii, která se projevila také výrazným posílením německého akciového trhu. Akciový index DAX posílil mezi říjnem 1989 (1470 bodů) a červnem 1990 (1960 bodů) o více než 30 %. Pak
byl trh negativně ovlivněn krizí v Perském zálivu a DAX se propadl zpět
až na 1322,7 bodů (16.1.1991). Začátek operace Pouštní bouře poslal
trhy opět vzhůru a růst akceleroval i po skončení války v Zálivu. 17.
dubna 1991 překonal americký akciový index Dow Jones poprvé
psychologickou hranici 3000 bodů a jeho německý souputník DAX se koncem
května opět po čase vyšvihl nad 1700 bodů. Slibný vývoj akciových trhů byl však v srpnu 1991 zasažen nepříjemným šokem.
Jak úspěšný byl Gorbačov na poli mezinárodním, tak velké problémy měl na domácí scéně.
Zprvu se pokusil zdokonalit systém plánovaného národního hospodářství a
poté se zaměřil na přechod od plánované ekonomiky k ekonomice tržní. Nevýkonné a kolabující sovětské hospodářství se však vzpíralo všem nedůsledným a polovičatým pokusům o oživení. Zásobování
obyvatelstva základními potravinami povážlivě vázlo a vlna stávek v
uhelných revírech oslabovala již tak chatrnou ekonomiku. Také
demokratické reformy zapouštěly své kořeny velice pomalu a neochotně.
Není však divu, protože nikdy v historii nebyla demokracie v Rusku tak
úplně doma. Navíc se nad Sovětským svazem stále vznášela hrozba
rozpadu. Gorbačevova snaha, zachránit Sovětský svaz v decentralizované
formě, byla neúspěšná. Již 11. března 1990 vyhlásila nejvyšší rada Litvy nezávislost Litevské republiky. Sjezd
lidových poslanců SSSR prohlásil ovšem tento akt za neplatný a Litva
byla podrobena vojenskému a hospodářskému nátlaku. Do listopadu 1990
však deklarovalo nezávislost dalších devět sovětských republik, které
se jenom pod hrozbou přímého vojenského násilí načas vrátily do
nenáviděného svazku. Mezitím však také samotné Rusko vyhlásilo
nezávislost, ovšem jako právní nástupce Sovětského svazu.
Zatímco Gorbačov musel lavírovat mezi příznivci a odpůrci reforem, sbíraly ostatní politické skupiny body ve veřejnosti. Zvýšené
podpoře proreformních sil se těšil zejména Boris Jelcin, nespokojená
část obyvatelstva naopak nahrávala komunistům, kteří volali po návratu
"starých dobrých časů". Jelcin byl 12. června 1991 v prvních
přímých volbách zvolen prezidentem Ruské federace a stal se tak
nejvyšším představitelem největší části Sovětského svazu. Gorbačov byl
sice ještě šéfem celého sovětského impéria, ale s narůstajícími
odstředivými tendencemi jednotlivých republik postupně přicházel o svůj
vliv.
Díky Gorbačevovým reformám ztráceli také komunisté stále více půdu pod nohama a s obavami sledovali erozi a rozpad Sovětského svazu. Počátkem roku 1991 se vnitropolitická situace vyhrotila. Mohly nastat dva, pro Gorbačova nepřijatelné scénáře. Buď návrat k diktatuře nebo naopak rozpad SSSR na mnoho malých států. Aby
zabránil těmto hrozbám, pracoval Gorbačov v létě 1991 na nové svazové
smlouvě, která měla starý Sovětský svaz transformovat na "Svaz
suverénních států". Taková smlouva by ovšem znamenala konec
centralizované moci a tím i další oslabení komunistických pozic. Proto
se rozhodla konzervativní část sovětského vedení navrátit zpět "staré
dobré časy". Viceprezident Gennadij Janajev, ministerský
předseda Valentin Pavlov, šéf KGB Vladimír Krjučkov a ministr vnitra
Boris Pugo se proto rozhodli pro státní převrat. Protože
Gorbačov chtěl již 20. srpna 1991 podepsat novou svazovou smlouvu s
jednotlivými republikami, dostali se spiklenci do časové tísně. A tak,
když Gorbačov s rodinou odjel 4. srpna na dovolenou na Krym, poznali
soudruzi, že přišla jejich velká chvíle.
Když v pátek 16. srpna ukončil burzovní zvon týdenní
obchodování, uzavíral americký akciový index Dow Jones na hodnotě 2968
bodů a německý index DAX končil na 1653,3 bodech. V té době ještě nikdo
netušil, že v Moskvě vrcholí přípravy ke státnímu puči, který by mohl
zvrátit dosavadní pokrok v mezinárodním uvolnění. Akciové trhy
prožívaly poklidné období a s klidem také očekávaly další obchodní
týden. Byl to však klid před bouří.
V neděli, 18. srpna 1991 v 16:50 byl prezident Sovětského svazu s celou rodinou ve svém krymském sídle zatčen. Když pak Gorbačov nesouhlasil s vyhlášením výjimečného stavu a odmítl předat své pravomoci viceprezidentovi,
byl na své chatě uvězněn. V pondělí ráno přinesla sovětská tisková
agentura TASS zprávu, že Gorbačov ze zdravotních důvodů odstoupil a
viceprezident Janajev převzal prezidentskou funkci. Zároveň pučisté
vyhlásili v zemi výjimečný stav.
Tisková zpráva působila jako blesk z čistého nebe a šokovala kapitálové trhy po celém světě. První zásah dostaly asijské burzy. Japonský
akciový index Nikkei-225 se propadl o 6 % a hongkongský index Hang Seng
ztratil 8 %. Jobova zvěst se šířila dále přes Evropu do Ameriky. Panika
postihla především německé investory, kteří se obávali, že návrat
sovětských komunistů k moci by mohl vážně zkomplikovat probíhající
změny v čerstvě sjednoceném Německu. Index DAX se od počátku
pondělního obchodování řítil dolů, aby pak večer zakončil o deset
procent slabší, když přistál na hodnotě 1497,9 bodů. Jako
poslední byla zprávou zasažena Amerika. Zde však byly ztráty nepoměrně
menší. Dow Jones zakončil pondělní seanci poklesem o pouhé 3 %. Jeho
propad byl totiž zastaven dalším překotným vývojem v Rusku.
Již v poledne 19. srpna vystoupil ruský prezident Boris Jelcin
a vyzval lid ke generální stávce. Před desetitisíci demonstranty, kteří
se shromáždili před parlamentem, vylezl Jelcin na tank a žádal návrat
Gorbačova. Zároveň se obrátil na vojáky: "Nebuďte slepým nástrojem
zlovůle dobrodruhů!" Všude se rozmáhal proti pučistům odpor, ke kterému
se přidávalo stále více organizací a politických uskupení. Večer 19. srpna prohlásily všechny republiky tehdejšího Sovětského svazu komunistický puč za nezákonný. Příštího dne vydal Jelcin výnos, kterým převzal vrchní velení všech vojsk, nacházejících se na území Ruska.
Tyto dobré zprávy uklidnily vzápětí akciové trhy, které se
vydaly opět vzhůru. Již 20. srpna se DAX vyšplhal na 1526,9 bodů a Dow
na 2913,7 bodů. Ještě téhož dne deklarovalo Estonsko opětovně svou
nezávislost, o den později následováno Lotyšskem. Přesto se spiklenci
ještě nevzdávali. Situace byla napjatá a vyostřila se, když byl vydán
povel k útoku na parlament. Příkaz pučistů k zatčení Jelcina byl
naštěstí místními veliteli KGB ignorován, zejména však proto, že
prezidentské sídlo chránily obrovské davy lidí. Nejednotnost, váhavost
a nervozita pučistů nabyly mezitím takových rozměrů, že už nebyli
schopni jakékoliv akce a nakonec se sami vzdali. 21. srpna v 16:30 oznámila agentura TASS zatčení pučistů a návrat vojenských oddílů do kasáren.
Tato zpráva odvanula z akciových trhů zbytky obav a indexy se
rychle dotáhly na svou předkrizovou úroveň. Zatímco DAX k tomu
potřeboval dva dny a 22. 8. dosáhl 1630,8 bodů, prorazil Dow Jones
magickou hranici 3000 bodů ještě 21. srpna (3001,8). V noci na 22. srpna se vrátil Gorbačov zpět do Moskvy a rudé strašidlo zmizelo ze scény právě tak rychle, jako se objevilo.
Hrdinou Moskvy se však stal Boris Jelcin. Přeživší pučisté
(ministr vnitra volil raději sebevraždu) byli zbaveni funkcí a
uvězněni. Komunistická strana Sovětského svazu byla rozpuštěna,
nejvýznamnější komunistický tisk pozastaven a později zcela zakázán.
Rovněž obávaná tajná služba KGB byla 24. října zrušena. Nezdařený
komunistický puč si však vyžádal ještě jednu oběť – Michaila Gorbačova.
Rozpad Sovětského svazu byl nevyhnutelný. Jedna republika za druhou
vyhlašovala svou nezávislost. 21. prosince 1991 vytvořily některé z
bývalých sovětských republik "Společenství nezávislých států". Michail
Gorbačov, který ztrácel v zemi popularitu, 25. prosince odstoupil a 31.
12. 1991 přestal Sovětský svaz definitivně existovat. Právním nástupcem
Sovětského svazu se stala Ruská federace v čele s prezidentem Borisem
Jelcinem. Americké a evropské akciové trhy rychle na
"prosovětský puč" zapomněly a přerušený růst devadesátých let mohl opět
pokračovat.
Sdílejte článek, než ho smažem