Následky zhroucení britského hospodářství v roce 1825, které bylo popsáno v minulém díle seriálu, se projevily, v té či oné míře, na celém evropském kontinentě. Nad společnostmi, které měly těsné obchodní vztahy s britským impériem, se vznášela hrozba konkurzů.
Klesající poptávka způsobila, že později musely omezit svou obchodní i výrobní činnost také podniky, které nebyly touto krizí bezprostředně ohroženy. Typickým příkladem vážných potíží, vzniklých na pozadí britsko-jihoamerické krize, byla vážná situace v alsaském textilním průmyslu.
|
Alsasko - historické území ve východní Francii, ležící při levém břehu Rýna a na západě ohraničené pohořím Vosges. Území, kde se po staletí – řečeno slovy Františka Palackého – stýkal a potýkal živel francouzský s živlem německým. Hlavním městem je Štrasburk. V 16. století se stalo střediskem humanismu a reformace. Od roku 1648 bylo součástí Francie. V roce 1871, po válce prusko-francouzské, připadlo Alsasko spolu s Lotrinskem Bismarckovu Německu. Po první světové válce je Alsasko francouzské, od roku 1940 je okupováno Německem a v roce 1945 se opět vrací k Francii. |
V první polovině 19. století měl alsaský textilní průmysl za sebou již 200 let svého rozvoje. Na počátku byli hugenotští přistěhovalci, kteří po roce 1618 přinesli do země znalosti soukenictví a položili tak základ alsaského textilního průmyslu. Následoval dlouhodobý rozkvět tohoto odvětví, který byl přerušen až zmiňovaným nepříznivým vývojem hospodářství na britských ostrovech.
Výrazný odbytový pokles způsobil u řady podniků hrozivý růst skladových zásob a velký propad tržeb. Mnoho společností disponovalo jen nepatrnou finanční hotovostí, ale díky vydávání nových směnek se zprvu držely nad vodou. Znalci historie odhadují, že tehdy byly v oběhu směnky vydané alsaskými textilní podniky v celkové hodnotě 9 až 10 miliónů franků – podle jiných zdrojů to byly směnky dokonce v hodnotě až 16 miliónů franků. Avšak, zatímco se banky a podniky nechaly ukolébat falešnou sebejistotou, příčina budoucích potíží pomalu, ale jistě rostla. Stále totiž leželo ve skladech obrovské množství různých textilních výrobků, aniž by na ně čekal vůbec nějaký odběratel.
Tak se stalo, že napnutá struna praskla a v prosinci roku 1827 došlo ke katastrofě. V krátkých časových odstupech ohlásily hned tři textilky z Mühlhausenu platební neschopnost. Pařížské banky, které ještě strašily dozvuky britské krize, reagovaly neprodleně a odmítly veškeré žádosti o prodloužení splatnosti alsaských cenných papírů. A když pak také francouzská národní banka ("Banque de France") odmítla přijímat směnky z ohrožené oblasti, nastala skutečná panika.
V polovině ledna 1828 skončily v konkurzu opět dva podniky sídlící v Mühlhausenu a šířily se zvěsti o dalších alsaských textilkách, mířících nezadržitelně k bankrotu. Protože hrozilo rozšíření krize i na jiná průmyslová odvětví, zvedaly se v pařížských bankovních kruzích hlasy, požadující urychlené řešení vzniklé situace. Nakonec byl do Alsaska vyslán zprostředkovatel, aby jednal s postiženými firmami. Jeho nabídka, poskytnutí půjčky na dodávky zboží v hodnotě jednoho miliónu franků, byla však jen malou kapkou v moři.
Nezávisle na této aktivitě pařížských bank, se vydali dva známí podnikatelé z Alsaska, Nicholas Koechlin a Jan Dollfuss, na cestu do Paříže. Tam zprvu narazili se svými požadavky na nesouhlas a nepochopení. Nakonec, když už se oba smířili s porážkou, došlo v jednání k nečekanému obratu. Nakonec se 26 pařížských bank dohodlo a vytvořilo konsorcium, které poskytlo oběma alsaským podnikatelům úvěr na 5 miliónů franků. Mezitím se situace v Alsasku viditelně zhoršila. Mezi 26. lednem a 15. únorem 1828 přišlo na buben dalších devět podniků. Jiné textilky, ve snaze udržet se aspoň chvíli nad hladinou, prodávaly ze zoufalství své zboží hluboko pod cenou a některé musely dokonce odprodat kompletní firemní vybavení.
S těžce vybojovaným úvěrem se Koechlin a Dollfuss šťastně vrátili domů. Tak se jim podařilo zachránit nejen své firmy před úpadkem, ale 1 milión ze získaného úvěru poskytli dalším kolegům, kteří mohli poskytnout odpovídající záruky. Tímto vstřícným postupem bankovního konsorcia a obou podnikatelů se vrátila důvěra menších regionálních bank i celé společnosti. A když byl zanedlouho získán z Basileje další úvěr, tentokrát v hodnotě 1,3 miliónů franků, situace se opět zlepšila. Přesto však některé podniky, na které peníze z obou úvěrů nezbyly, skončily v konkurzu. Převážná většina alsaského průmyslu však šťastně přežila a následný vzestup poptávky dal brzy na krizi zapomenout.
Alsaská krize z roku 1828 sice měla jen nepatrný mezinárodní dopad, ukazuje však velmi dobře nejistou a napjatou situaci v tehdejší Evropě. Ukazuje také, jak významný a často rozhodující vliv měla úvěrová politika na hospodářskou stabilitu zemí a regionů. Postupem času jsou to však stále více burzovní spekulace, které vyvolávají finanční a hospodářské krize, často velkého mezinárodního dosahu. Podobně jako v nedávné době, tak i před několika stoletími, vždy se stávala určitá průmyslová odvětví módou a přitahovala investory a spekulanty. Tak tomu bylo i ve třicátých letech 19. století, když železnice vítězně táhla světem, následovaná velkou vlnou finančních spekulací.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
