Na rozdíl od burzovních krachů, dosud popsaných na těchto stránkách, které vstoupily do historických publikací i do učebnic ekonomie, jeví se tato spekulace méně známou, přestože postihla polovinu Evropy a poprvé se projevil její globální charakter.
Roku 1763 skončil rozsáhlý válečný konflikt, známý jako "sedmiletá válka". Historie pod tento název zahrnuje dvě, vzájemně související, přesto však oddělené války. První, odehrávající se na evropském území a druhou, která měla ohnisko v severoamerických koloniích. V roce 1754 se vyhrotil zápas mezi Francií a Velkou Británií o nadvládu v severní Americe. Soupeření obou zemí o území západně od Appalačského pohoří a spor o právo rybolovu u pobřeží Newfoundlandu, vyústily ve válečný konflikt, který roku 1756 splynul se "sedmiletou válkou" v Evropě. Po dvou neúspěšných "slezských válkách" se totiž pokusila císařovna Marie Terezie o opětovné získání bohatého Slezska, které ztratila v boji s pruským králem Fridrichem Velikým. Vhodná příležitost se naskytla, když Francie a Velká Británie byly zaměstnány svým soubojem o americké kolonie.
Rakousko získalo podporu Ruska, Švédska, Saska, Španělska a Francie. Velká Británie, které vždy záleželo na evropské rovnováze, přešla na stranu Pruska. Válka na evropské půdě začala v srpnu 1756 vpádem Fridricha Velikého do Saska, který tak chtěl předejít společnému postupu protipruské koalice. V zámořské koloniální válce se stala vítězem Velká Británie a upevnila si své impérium. Francouzské loďstvo bylo zničeno a pařížským mírem (10.2.1763) ztratila Francie Kanadu, Louisianu, a většinu svých území v Indii. V Evropě se zpočátku bůh války přikláněl na stranu protipruské koalice (bitva u Kolína v roce 1757), ale po separátním míru Pruska s Ruskem (smrt carevny Alžběty Petrovny) a Švédskem (1762), skončila válka nerozhodně. 15.2.1763 byla v Hubertusburgu uzavřena prusko-rakouská mírová smlouva. Fridrich Veliký slíbil dát při volbě císaře svůj kurfiřtský hlas Josefovi II., synu Marie Terezie a Rakousko se definitivně zřeklo Slezska.
Téměř všechny evropské státy byly zapleteny do války. Pouze Holandsko zůstalo, jako jediný významný obchodní stát, ve válečném konfliktu neutrální. Díky své neutralitě zažilo Holandsko velký hospodářský rozmach, především v zahraničním obchodě. I když v roce 1763 ztratil již Amsterodam částečně svůj význam obchodního centra, které se přesunulo do Londýna, patřil stále k jednomu z nejdůležitějších v Evropě. Obchodní transakce se tenkrát již z velké části financovaly pomocí směnek. (směnka – je cenný papír, který slouží jako platební a úvěrový prostředek. Stanovuje závazek výstavce zaplatit věřiteli určitou peněžní částku v určitém čase – směnka vlastní, nebo příkaz výstavce třetí osobě, aby zaplatila věřiteli určitou peněžní částku v určitém čase – směnka cizí)
Tento druh cenného papíru měl původně na počátku 17. století odstranit velké množství rozmanitých mincí v Holandsku a přispět k jejich nahrazení jedinou stabilní měnou. Zavedením směnek, jakož i zřizováním bank v nejdůležitějších městech země, které převzaly funkci soukromých směnáren a pokladníků, se podstatně zjednodušil zejména zahraniční obchod. Amsterodamské banky tehdy především přijímaly depozita a umožňovaly obchodníkům bezhotovostní platby. Měly rovněž vykupovat drahé kovy a nestandardní mince a místo nich razit plnohodnotnou měnu. Koncem "sedmileté války" došlo k "přehřátí" směnečných obchodů s neblahými důsledky pro evropské hospodářství.
Ve Velké Británii nastala vlivem války vyšší potřeba kapitálu, což vedlo k vysoké úrokové míře. Koncem roku 1762, když koloniální válka již byla rozhodnuta a blížilo se podepsání mírové smlouvy, skupovalo mnoho investorů veřejné půjčky a bankovní akcie. Spekulovalo se na očekávaný poválečný pokles úrokových měr ve vítězném Albionu. Mezi nejaktivnější spekulanty patřili významní a bohatí obchodníci z prosperujícího, neutrálního Holandska. Do března roku 1763 došlo k růstu kurzů těchto cenných papírů o 50 až 60 procent. Tolik očekávaný pokles britských úrokových měr však nenastal, protože britské soukromé hospodářství vykazovalo po válce nadále vysokou potřebu finančních prostředků. Kurzy se opět propadly a většina spekulantů přišla o značný kapitál. Tato spekulace se sice svým rozsahem nedá srovnávat s těmi z počátku století, brzy však uvidíme, jak se nepřímo projevil její dopad na celou Evropu.
Krátce po ukončení války se uskutečnila v Prusku (podobně jako v některých dalších německých státech) radikální měnová reforma. Dosavadní platební prostředky byly staženy, roztaveny a přeraženy na nové mince. Tím nastal krátkodobý nedostatek platných mincí na peněžním trhu, což vedlo v Evropě k dalšímu nárůstu úvěrového financování, zejména pomocí směnek. Již koncem války překročila v Holandsku hodnota finančních prostředků vázaných v úvěrech, celkové množství skutečných peněz na trhu. Na konci "úvěrového boomu" byl objem úvěrů dokonce patnáctkrát vyšší než souhrn všech reálných peněz v zemi.
Směnka již tehdy nahradila hotové peníze téměř ve všech funkcích. Před svým vypořádáním procházely směnky často rukama řady subjektů. Když však nastal na trhu nedostatek hotových peněz, začaly se poměry měnit. Stále více účastníků finančních trhů v Amsterodamu a Hamburku odmítalo přijímat další směnky. Protože mnoho holandských obchodníků bylo oslabeno chybnou spekulací na pokles britských úrokových měr, vzniklá situace je učinila obzvlášť zranitelnými. Nedostatek hotovosti na trhu, z toho plynoucí neochota vyrovnávat dluhy dalšími směnkami, to vše vedlo k záplavě požadavků na proplacení směnek. Většina žádostí o odložení plateb byla odmítnuta. Tehdejší situaci popsal současník, německý dramatik Gotthold Ephraim Lessing slovy: "Již nemám ani haléř v kapse, ani nevím jak nějaký sehnat." Mnohé obchodní domy brzy spotřebovaly veškeré své peněžní rezervy.
2. srpna roku 1763 dosáhla krize svého vrcholu. Hned dva významné amsterodamské finanční domy, van De Neufville a Aron Joseph & co, skončily v konkurzu. Zanedlouho poté musel uzavřít své brány také obchodní dům Jacob Norden. Mezinárodní i tuzemský obchod byl ochromen a akciový trh se zhroutil. Napjatá situace se uvolnila až poté, kdy bylo do Holandska importováno velké množství drahých kovů. Všechno toto neražené zlato a stříbro bylo, se souhlasem Amsterodamské banky, vrženo do oběhu, aby urychleně vyřešilo akutní nedostatek peněz na trhu. Všeobecná platební neschopnost obchodních domů již bohužel vyvolala řetězovou reakci v celé Evropě. Stovky společností v Hamburku, Berlíně, Lipsku, Kodani či Londýně byly těmito událostmi vážně zasaženy a mnohé z nich vůbec nepřežily. Zde poprvé v historii měl finanční krach značný mezinárodní dopad.
Jenom razantním zásahem vlád a významných bankovních domů bylo nebezpečí zažehnáno a situace se opět dostala pod kontrolu. Nebyla to však, jak příště uvidíme, poslední finanční krize osmnáctého století.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
