Motto: "Snaž se dosáhnout hvězd, ale stůj přitom pevně na zemi"
Dějiny burzy, to zdaleka nejsou jen události 19. a 20. století. Již staří Řekové a Římané nám zanechali zprávy o riskantních finančních obchodech a je doprovázejících krizích. První zprávy o obchodních místech, připomínajících dnešní burzy, pocházejí z Itálie dvanáctého století. Tak se například v roce 1111 sešli směnárníci, obchodníci a makléři ke společnému obchodování na Piazza San Martino v italské Lucce. Ze 14.století máme zprávy o pravidelných burzovních seancích v Pise, Benátkách, Florencii či Janově. V roce 1409 vzniká ve flanderských Bruggách první obchodní místo severně od Alp. Tomuto městu vděčí také burza za své jméno, když tradiční místo setkávání obchodníků bylo poblíž domu patricijské rodiny "van der Beurse". Ještě v patnáctém století vznikaly burzy v Londýně (okolo 1450), Lyonu (1462) nebo Toulouse (1469).
Kolem roku 1500 byly pak založeny burzy v Augsburgu a Norimberku, první na německém území. Zprvu se na burzách obchodovalo se směnkami a mincemi, později probíhaly i obchody se zbožím a různými cennými papíry. Také akciová společnost není vynálezem osvíceného 19. století. Již v roce 1407 je zmiňována janovská státní banka Casa di San Giorgio jako akciová společnost. Ještě starší jsou věřitelské spolky, které půjčovaly peníze státu za určitá privilegia. Tyto společnosti jsou prvně zmiňovány již v roce 1234. Z tohoto století jsou i zprávy o stříbrných dolech v italské Sieně a mlýnech ve francouzském Toulouse, které lze rovněž již označit jako akciové společnosti. V průběhu dalších století vydávaly pak akciové podíly zejména společnosti s velkou potřebou investic, jako byly banky, doly, rejdařství nebo velké mlýny. V těch dobách bylo sice postupování podílů vázáno přísnými předpisy, přesto však lze již tyto společnosti považovat za přímé předchůdce dnešních akciových společností. Ruku v ruce s historií burz a burzovních obchodů kráčí i historie spekulací a finančních krizí.
K nejstarším spekulačním bublinám patří "tulipánová horečka", která vypukla v Holandsku v rozmezí let 1634 až 1637. Jak podivně dnes zní, že ve stínu této jarní květiny vyrostla jedna z nejznámějších finančních krizí historie. Ale neubližujme půvabné květině. Jak již v podobných případech bývá, stála i tenkrát za vším lidská psychika, touha po neúměrném zisku a typické chování davu. Tulipán původně pocházel z Turecka a údajně byl dovezen do Holandska roku 1593 správcem botanické zahrady v Leidenu. Na jaře příštího roku vykvetl v této zahradě první tulipán. Přes svůj exotický původ nevzbudila zprvu tato rostlina z čeledi liliovitých žádný mimořádný zájem. Teprve počátkem 17. století, když holandští pěstitelé začali křížit různé druhy tulipánů a z jednobarevných červených, bílých nebo žlutých květů vykouzlili ohňostroje barev, stal se tulipán kultovním objektem. Brzy začali úspěšní pěstitelé požívat velké vážnosti a začaly regulérní soutěže o nejhezčí květinu. Protože nikdy nebyl dostatek tulipánových cibulí určitého druhu, vystřelily jejich ceny do výše.
Jestliže zpočátku stála jedna cibule jeden gulden, tak zanedlouho musel kupující zaplatit za tutéž cibuli již 1.000 guldenů i více. Každý v Holandsku se chtěl svézt na tulipánovém býčím trhu. Brzy začal platit „tulipánový zákon“ k ochraně obchodníků (za poškození tulipánových cibulí hrozilo vězení), byly pořádány dražby tulipánových cibulí a dokonce i notáři se specializovali na tulipány. Na holandských burzách se vedle akcií obchodovalo i se vzácnými druhy cibulí. Uzavíraly se kontrakty, které opravňovaly k nákupu jistého množství cibulí za předem určenou cenu po uplynutí tří, šesti nebo devíti měsíců. Během několika málo týdnů se těmito opčními obchody mohl vstupní kapitál znásobit desetkrát, nebo i padesátkrát.
V letech 1636/37 dosáhla "tulipánová horečka" svého vrcholu... Ještě předtím, než cibule vykvetla, často vícekrát změnila svého majitele. Šlechta, měšťané, sedláci i děvečky - každý obchodoval s cibulemi tulipánů. Občas také lidé prodali svůj dům, dvorec nebo statek, jen aby měli dostatek hotovosti na další výnosné "tulipánové investice".
Zatímco v roce 1624 stála jedna cibule vzácného druhu "Semper Augustus" 1.200 holandských guldenů, tak o rok později již 3.000 guldenů. Roku 1636 dal kupec za cibuli stejného druhu 4.600 guldenů, nový povoz a navíc dvě šedé klisny i s postrojem. Jedna cibule velmi vzácného druhu "Místokrál" změnila svého majitele za 24 vozů s obilím, 8 žírných vepřů, 4 krávy, 4 sudy piva, 1.000 liber másla a několik beček sýra. V roce 1637 nakonec vyměnil jistý muž svůj pivovar v Utrechtu v hodnotě 30.000 guldenů, za tři kusy vzácných cibulí...! (Pro srovnání: tehdy stál měšťanský dům v Amsterodamu asi 10.000 guldenů) Tehdy dosáhlo davové šílenství bodu zvratu. Poprvé převýšila nabídka poptávku a lavina se uvolnila. Tulipánová bublina praskla a ceny se zřítily v prodejní panice do prachu městských ulic.
Mnoho obchodníků pod vlivem svých, nyní bezcenných, tulipánových kontraktů zbankrotovalo nebo skončilo v konkursu. Celé holandské hospodářství se dostalo na delší čas do vážných potíží. K obětem patřil také Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1606-1669). Ten Rembrandt, jehož obrazy dnes v aukčních síních dosahují závratných cen. Nejenže prodělal na svých tulipánových kontraktech, ale jeho díla nešla na odbyt, protože lidé potřebovali nyní peníze na „důležitější“ věci, než jsou obrazy. Malíř musel nakonec ohlásit úpadek a roku 1657 byl jeho dům prodán v dražbě. Zchudlý Rembrandt nakonec umírá v roce 1669. Kdo tenkrát včas rozpoznal změnu trendu, nenapínal příliš tětivu výnosu, šel proti davu a realizoval své zisky, mohl získat velký majetek. Výnosy přes 1.000 procent nebyly tehdy vzácností. Kdo však z vlaku včas nevystoupil, musel se často vyrovnávat i se ztrátou přesahující 90 %. Jako se lidé nikdy nepoučí z historie, tak se stalo i po této spekulační bublině. Již počátkem 18. století následoval velký burzovní skandál v Anglii a ve Francii. Ale o tom zase příště.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
