O čem jsou penzijní reformy?

Můžeme říci, že do určité míry měl. Možná by v horizontu deseti let nedošlo ještě k úplnému zhroucení veřejných financí, ale ke kolapsu by nepochybně neměly daleko. Zadlužování by prudce rostlo a kriteria pro vstup do Eurozóny bychom nesplnili. Nechme však nyní stranou úspory veřejných financí, které navrhuje vláda pod diktátem reality a zastavme se u první části premiérova výroku.

Penzijní náznaky

Vláda tvrdí, že důchodová reforma (kterou předloží až na podzim) bude spočívat "v přechodu od dávkově k příspěvkově definovanému systému". Co to znamená, víme: zavedením fiktivních účtů (tzv. NDC) dojde sice k zesílení vazby důchodu na skutečně placené pojistné, ale to je jen líc, který má samozřejmě svůj rub. Peněz do systému nepřibude. Lidem s nižšími příjmy budou tedy vyměřovány důchody nižší. Jediné, co tento systém částečně odstraní, je nesrozumitelnost dosavadních výpočtů a obecně přece jen utlumí přebujelou solidaritu. Tedy měl by...

Běžně se říká: Kdo na pojistném víc odvede, dostane vyšší penzi. Ale platí to i obráceně (o čemž premiér ani ministři) nehovoří: Kdo na pojistném odvede méně, dostane penzi nižší. Navrhovaná penzijní pseudoreforma neřeší nic jiného: ani invalidní důchody, kterých je u nás půl milionu; ani to, že někdo musí zaplatit za "státní pojištěnce" a náhradní doby (studium a mateřské dovolené); ani závislost na totální mezigenerační solidaritě. Půjde jen o mírné zesílení "zásluhovosti", která ostatně již dnes při výpočtu procentní složky důchodu existuje.

Z rozložení příjmů, kdy 70 procent lidí vydělává méně než průměrnou mzdu, vyplývá, že většinu z nich bude čekat nižší penze než nyní. To je elementární matematika a odboráři to správně tuší. Ještě, že jejich bossové mají také vyšší příjmy.

Solidarita vládne dál

V rámci jedné generace se tedy solidarita (všichni dostanou prakticky stejný důchod) zmírní, ale systém zůstane stále plně průběžný – co se na pojistném vybere, ihned se na důchodech vyplácí. Neřeší se tedy principiální demografický trend určující, že někdy po roce 2030 bude jeden pracující muset odvádět na pojistném penzi pro jednoho důchodce.

Takto silnou mezigenerační solidaritu lze zmírnit pouze vytvořením pilíře, který část odváděných prostředků spoří, tedy kapitalizuje. Dokud systém nebude respektovat jasné zákony pojistné matematiky, půjde opět jen o variantu potěmkinovské vesnice. Nepatrnou naději dává snad jen tajuplné sousloví ministra Škromacha – pojistně matematická spravedlnost – ale to používá jen na odborném fóru.

Příjmy z privatizace

Peníze, které by si lidé spořili, by však chyběly v průběžném "průtokovém" systému. Jedinou možností je tedy nahradit tento úbytek penězi navíc, dnes tedy ještě neutracenými příjmy z privatizace energetiky, telekomunikací či pošty, případně prodejem některých, např. televizních licencí. Slovensko na to má připravených 65 miliard slovenských korun z privatizace plynárenství a s částkou kolem 100 miliard ještě počítá. Naše vláda zatím mlčí, jakou černou díru hodlá zalepit našimi výnosy. I když nás čeká ještě nemalé pokání v České konsolidační agentuře, něco by zbýt mělo.

Jinak zkrátka musí dojít k tomu, že průběžný NDC sice "vypočítá", že by penze měla být např. 15 000 korun, ale v penzijním systému zkrátka ty peníze nebudou. Je to jen hypotetická penze založená na virtuálních zdrojích - a celá navrhovaná reforma je tím jen pouhá fikce.

Vtip dobrovolnosti

Dalším důležitým bodem je zavedení vnitřních (motivačních) mechanismů. Například Slováci ve své reformě nebudou určovat "povinný" věk odchodu do penze. Jen nastaví limit 62 let a k němu režim bonifikace a penalizace: za každý měsíc pod touto hranicí bude důchod o 0,5 % nižší, za každý měsíc pozdějšího odchodu o 0,5 % vyšší. Motivace spolu s pojistnou matematikou pak vykonají své samy.

Další dobrovolnost je ve volbě přechodu do "spořicího" systému – každýsi sám rozhodne, zda bude do průběžného systému odvádět 28 procent pojistného, anebo jen 10 procent a druhých 10 procent si bude spořit (za zbytek bude pojištění proti invaliditě). Zkuste hádat, jak rychle se tam "rozjede" druhý pilíř – naspořené peníze se totiž budou dědit a stát bude hospodaření s nimi plně garantovat.

Mene tekel třicátníků

Naši socialisté se však místo řešení podstaty věci neustále rýpají ve zcela podružných otázkách, například formálním oddělením důchodového systému od státního rozpočtu v podobě sociální pojišťovny či povolením zaměstnaneckých fondů. Ucelený model nového penzijního systému včetně konkrétní specifikace finančních toků prý ministr Sobotka představí až na podzim. Důležité bude podle něj motivovat mladé lidi, kteří již plně spadnou do příspěvkově definovaného systému, aby mysleli na stáří a vytvořili si dostatečné zdroje formou dlouhodobého vytváření úspor. To je skutečně bohulibé a můžeme se asi těšit na to, jak na ně bude třeba o Mikuláši apelovat.

Vláda ovšem nelže, když tvrdí, že systém povinného fondové spoření je zcela menšinovým návrhem a není předmětem politické objednávky. Ano, naše pravice úplně zklamala. Bohužel. Takže pozor, milí třicátníci – dnes se rozhoduje o vašich důchodech; zatím vás podle projekce i po zavedení navržené reformy čeká (až se budete blížit šedesátce) kolem 300 miliard korun deficitu. Jen na důchodovém účtu.

Jaký je váš názor na současný vládní návrh? Poslechnete pana ministra a budete si spořit sami? Podělte se o názory a zkušenosti!