Parníkem po finančních tocích

Vyšehrad je největší a nejstarší osobní lodí na Vltavě, pražské flotile vládne již od roku 1938. Spolu s menší Vltavou jsou jedinými původními, dosud funkčními, salónními kolesovými parníky. Marek se k parníkům dostal náhodou. V maturitním ročníku na Střední hotelové škole neměl odpracovaný povinný počet hodin praxe. "Nerad jsem se účastnil davových akcí ve velkých pražských hotelích, jsou to takové továrny na lidi," vysvětluje. V dubnu toho roku z ničeho nic přišel do školy nový nájemce parníku Vyšehrad a sháněl lidi, kteří by mu pomohli dát loď do pořádku na další den. Na parníku nebylo vůbec nic, jen nánosy špíny. Markovi a jeho několika spolužákům se ale po dvanácti hodinách práce podařilo loď připravit. Druhý den úspěšně odpluli první akci sezóny. "Tak začala moje parníková odysea," dodává s úsměvem. Sháněl mezi svými spolužáky na každou plavbu číšníky a kuchaře, koordinoval práci, radil jim. V květnu maturoval. Pán, který měl Vyšehrad v nájmu, byl alkoholik s psychickými problémy, který navíc nevěděl o gastronomii vůbec nic. Marek byl těmito okolnostmi donucen ho ve většině případů zcela zastupovat. "Musel jsem dokonce potají vybrat rodinnou vkladní knížku, abych mohl vyplácet mzdy, protože šéf byl velmi často nesolventní," vzpomíná. Nového neformálního vedoucího si všiml i majitel lodi, který Markovi na podzim nabídl parník do nájmu. Marek byl nadšen, ale dostal se tak do situace, kdy musel svého šéfa vyhodit. Snažil se to udělat taktně, ale dost dobře to nešlo. "Nerozešli jsme se v dobrém," dodává.

Na Mikuláše toho roku již plul svoji vlastní plavbu. Začínal po sezóně, a tak vsadil na dětskou klientelu: "Po širokém okolí Rašínova nábřeží jsem vylepil plakáty, navštívil školky, parník vánočně vyzdobil. Dal jsem do toho všechny do té doby vydělané peníze, ale stálo to zato. Akce byla nezvykle úspěšná, přišlo velmi mnoho lidí. Za prosinec jsem vydělal 30 tisíc." Na jaře dostal nabídku, jestli chce i parník Vltavu. Přestože do té doby nikdo neměl v nájmu oba parníky najednou, zkusil to. První sezóna byla finančně i psychicky velice náročná, ale úroveň obou parníků nesrovnatelně stoupla. Sehnal výborné kuchaře, zaměstnával absolventy nebo studenty střední hotelové školy a do vybavení vkládal téměř vše, co vydělal. Obě jeho lodi tak postupně získávaly stále lepší a lepší klientelu: "Dnes Vyšehrad a Vltava jezdí téměř všechny VIP akce."

Marek je úspěšným vedoucím obou restauračních parníků již pátým rokem. Stejně úspěšně proplouvá i svými finančními toky. Nic nemůže ponechat náhodě, protože jeho paušální platby jsou poměrně vysoké a jeho podnikání je zcela závislé na zájmu turistů a na počasí. Své závazky se snaží nastavit tak, aby jim byl schopen dostát i v měsících, kdy lodě nejezdí. Zároveň musí neustále myslet na příští sezónu. Díky tomu přestál i letošní stoletou vodu.

Měsíční nájem každé lodi činí přes sto tisíc korun, během povodní, které ho stály asi 300 tisíc, si složitě vyjednal denní nájem pouze za dny, kdy parník fungoval. Měsíčně platí 6000 korun leasing na Škodu Octavii, v částce je zahrnuto havarijní pojištění. Povinné ručení si po prvním roce leasingu platí zvlášť. Měsíčně projezdí benzín v ceně zhruba 7000 Kč, stejnou částku protelefonuje. Telefon je jediný kontakt se břehem. Značnou sumu peněz čerpá na nákup potravin a vybavení restaurací. Vysoké částky platí za sociální a zdravotní pojištění. Výší výplat se snaží maximálně vyjít vstříc svým zaměstnancům. Je to dáno i tím, že napříč lodí se rozpínají rodinné a osobní vztahy. Marek zaměstnává kamarády, ale i svoji sestru, bratrance i přítele. Loni všichni stálí zaměstnanci dostávali výplatu i mimo sezónu. Z důvodu ztrát při povodních tomu tak letos nebude.

Aby svoje paušální platby snížil, využil nabídky a přestěhoval se do dvoupokojového bytu na Vinohradech, kde platí regulovaný nájem 3600 Kč. Oproti původnímu bydlení ušetří měsíčně až 4000 Kč. Rekonstrukce bytu ho stála 80 tisíc, ale protože si vše dělal sám, maximálně s pomocí otce, zhruba 300 tisíc ušetřil. On i jeho přítel si potrpí na kvalitní bydlení: "Dost peněz proto utrácím za vybavení nového bytu."

Nezanedbatelnou částku stojí Marka samostudium filosofie a egyptologie. Loňský akademický rok docházel pravidelně na Fakultu humanitních studií na UK, letos si platí přednášky v jedné neziskové kulturní organizaci. Přes 10 tisíc utratil každoročně za knihy. Letos propadl nákupům v antikvariátech. Až Universita Karlova otevře první ročník egyptologie, bude se ucházet o přijetí. Egypt byl také místem, kam jel na svoji první dovolenou po čtyřech letech. Poznávací cesta napříč zemí jej přišla na 100 tisíc korun.

Pravidelně utrácí za svoji akvarijní mánii. Při stěhování mu ale všechny rybky lekly. Přišel tak asi o 20 tisíc korun, které ho náplň akvária stála. "Rybičky si určitě postupně pořídím znovu," dodává. Marek má osobní bankovní účet i účet podnikatelský, k nimž dostal platební karty. Využívá telefonické bankovnictví, které si velice chválí. V nejbližší době si zaktivuje internetové bankovnictví, protože je levnější. Potřebuje-li větší částku v hotovosti, jezdí do banky do Říčan, kde do 19 let bydlel a kde si uzavřel svůj první účet. V říčanské bance Marka osobně znají od dětství a není tam tedy jen jedním z mnoha klientů. Pocit sounáležitosti je důvodem, proč si účet dosud nepřevedl do pražské pobočky.

Prvním rokem si platí stavební spoření, domluvil se na nejvýhodnější částce 1500 Kč měsíčně. Dva roky peníze ukládá na účet kapitálového životního pojištění (12 tisíc ročně), které rozdělil na dvě části. Spoří si na stáří a zároveň spoří potenciálnímu dítěti jeho sestry. Jako homosexuál vlastní dítě mít nebude. "Sestry dítě bude to, které chci mít rád a kterému budu platit studia," říká. Předpokládá, že v té době bude školné povinné.

Zanedlouho získá část peněz z prodeje rodinného domu. Peníze nejspíš vloží do některého z podílových fondů, protože úroky na termínovaných vkladech jsou mizivé a na akciovém trhu se nevyzná. Nikdy nebyl zadlužen a ani o tom zatím uvažovat nemusel. Spíš než s penězi je Marek v konfliktu se zájmy jiných. Na parníku vede nekonečný boj s kapitánem a lodníky, na břehu s majitelem lodí. Všechnu jeho snahu dokáže během minuty zkazit strojník, který vypne hostům hudbu, aby netančili a ztichli. Vedení společnosti má zase jediný zájem, a to nacpat na palubu co nejvíce lidí a odrazit je od břehu. Stává se tak, že pro někoho nejsou ani židle. To už ale musí řešit Marek na řece.

Lodě si Marek najímá vždy na dobu jednoho roku. Každoročně před podpisem smlouvy zvažuje, zda-li do toho má jít znovu. Riziko je velké a úsilí, které provoz lodí vyžaduje, ještě větší. "Jestli ale budu přijat na Karlovu universitu, parníky pustím k vodě," dodává s přesvědčením.

Znáte nějakého nájemce lodi či restaurace? Myslíte, že by si měl Marek pořídit nějaké další finanční produkty? Jaké? Podělte se o své názory a zkušenosti s ostatními.